Kázání

Promluva na slavnost Narození Páně 25. prosince 2020 

(kostel sv. Ignáce v 7 hodin)

P. František Hylmar SJ

Dnešní nocí se na pastvinách u města Betléma rozezněl chvalozpěv andělů: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“ Pastýři se ulekli, divili se a ptali se, co to znamená. A teď k ránu za svítání si říkají: „Pojďme se tedy podívat na to, co se to tam stalo…“

Je to zvláštní. Kolem narození Ježíšova se to v evangeliích hemží anděly J. Anděl oslovil Marii, anděl ve snu hovořil k Josefovi a andělé probudili ze spánku pastýře. Něco tak nevystižitelného a jemného a vznešeného jako narození Božího Syna nelze zachytit do obyčejných lidských slov. A tak tu máme anděly. Nesou nám lidem zprávy od Boha.

Nám v dnešní době hučí v uších mnoho všelijakých hlasů. Perou se o naši pozornost a o náš souhlas, snaží se nás k sobě připoutat, a to ne vždycky k našemu dobru. I my se musíme učit slyšet hlasy andělů. Jemné a nenápadné hlasy, které nám sdělují důležité věci. Zprávy od Boha, věcí, které se týkají podstaty našeho života. I nás andělé zvou, abychom chválili Boha. Za mnoho dobrých věcí, které Bůh působí v našich životech. Třeba za to, že
i v současné nesnadné situaci můžeme mít v kostele mši svatou. Určitě také za to, že něco tušíme o Bohu a že máme k dispozici jeho slovo a svátosti, že jsme součástí církve, společenství jeho věřících. Za věci příjemné, které se nám daří, i za věci bolestné, nebo za nezdary. Dnes nás andělé zvou k prohloubení víry v Boží vtělení, ke kontemplaci tajemství právě narozeného dítěte, syna zároveň Božího i lidského.

Pastýři si říkají: „Pojďme se tedy podívat na to, co se to tam stalo…“ To je dobrý nápad. Pojďme i my s nimi.
Co pastýři vidí? „Marii a Josefa a děťátko položené v jeslích.“ Když se my vydáváme za tajemným a neodbytným vnitřním hlasem hledat Boha a jeho cesty v našem životě, setkáváme se také jako pastýři s velmi obyčejnými projevy lidského života. V jejich zdánlivé obyčejnosti se však ukrývá neobyčejná hloubka a bohatství. Učíme se dívat na svět
a vidět v něm Boha. „Vidět Boha ve všech věcech“, jak by řekl svatý Ignác. Když se dobře díváme a citlivě vyhodnocujeme události kolem nás i dění v nás, v naší mysli a v našem srdci, můžeme narážet na nenápadné
nebo výrazné stopy Boží přítomnosti. Zkusíme být vnímavější na Boží znamení?

Bůh nejenom je, on se také projevuje. Projevuje se skrze všechno, co prožíváme, vně i uvnitř. K čemu nás například může vést současná zvláštní doba? K zamyšlení? Nad čím třeba? Nad tím, že život je křehký, nad tím, že život je opravdu dar, na který nemáme nárok, ale který dostáváme jako velkou příležitost. Příležitost k objevování tajemství, tajemství člověka, a hlavně tajemství Boha. Že „milosti Boží je ke spáse opravdu nevyhnutelně potřeba“. V dnešní době zažíváme to, co jsme už od druhé světové války skoro zapomněli a mysleli jsme, že to už, aspoň v Evropě, není a nikdy nebude: zranitelnost, nesamozřejmost života. I smrt je najednou zase blízká a reálná. Mez a hráz všeho pozemského. My se mnohdy divíme, ale naši předkové byli na podobné situace navyklí. Žili v nich stále, po staletí
a tisíciletí. V situacích ještě náročnějších, kritičtějších. A žili. Proč bychom to dnes nedokázali i my?

Narození Božího Syna bylo navzdory všem Božím znamením velmi nejistým začátkem velmi křehkého díla Boží spásy. Mohli bychom říci, že Bůh tím velmi riskoval, ale to riziko podstoupil. A našli se lidé jako Maria a Josef, kteří se nechali oslovit a dali se do Božího díla. Nezkusíme to s nimi také?

Pastýři nalezli „Marii a Josefa a děťátko položené v jeslích“. Nalezli malé dítě naprosto odevzdané do rukou dospělých, ve více než skromných podmínkách, když jeho rodiče nenašli místo v takzvaně slušné společnosti. Boží dílo potřebuje lidi, kteří by je vzali za vlastní, nasadili se pro ně a plně se mu odevzdali, pomáhali jeho pomalému růstu. Najde v nás Bůh takové lidi? Podílet se na Božím díle je krásné, i když náročné.

Lidé se divili tomu, co jim pastýři vyprávěli. Údiv může motivovat k velkému úsilí, ale může také zůstávat sterilní
a neplodný. Maria o všem rozvažovala, ale zároveň konala, kráčela krok za krokem životem se svým a Božím synem. Kráčejme i my, nestůjme, nechme se vést cestou Božího dítěte, cestou pravého života. 

Publikováno: 27.12.2020 13:33
Aktualizováno: 27.12.2020 13:53