Kázání

Promluva na slavnost Narození Páně 25. prosince 2020

P. František Hylmar SJ

Dnešní nocí zněl z evangelia při půlnoční bohoslužbě chvalozpěv andělů: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“ Při ranní mši svaté za svítání se četlo, jak se pastýři rozhodli: „Pojďme se podívat na to, co se to tam stalo… a že nalezli: „Marii a Josefa a děťátko položené v jeslích.“ Až do svítání jsme prostě v naší evangelijní imaginaci víry byli v Betlémě.

Teď už je zase tma, ale tato eucharistie se stále nazývá „ve dne“ a čteme při ní známý prolog Janova evangelia. Je to vznešená reflexe nad Božím vtělením jako novým stvořením a hutná zkratka významu vtělení Božího Syna pro nás lidi. Za denního světla je čas k zamyšlení nad tím, co pro nás znamená onen tajemný, něžný a působivý děj včerejší noci a dnešního svítání.

Když se díváme na jesličky, na betlémskou scénu s tolika lidmi kolem malého děťátka, stojíme nohama na zemi
a díváme se lidskýma očima na viditelné a hmatatelné počátky pozemského života našeho Spasitele. Jsme jako pastýři překvapeni jásotem andělů, jsme pak udiveni prostotou a obyčejností chudé mladé rodiny v nouzovém přístřeší
na okraji města, kde pro ně v zavedené společnosti zvyklé na své pohodlí není místo. To má být vstup všemohoucího Tvůrce vesmíru do lidských dějin? Nezbývá nám než jako Maria uchovávat všechno ve svých srdcích a rozvažovat
o tom na svých životních cestách.

Mariino uchovávání a rozvažování je důležitý detail. Nestačí něco prožívat, zažívat, něco vidět a slyšet. To bychom zůstávali jen na povrchu věcí a honili se za stále novými prožitky, jak je to dnes časté. Nad životem je potřeba se zamýšlet a nechávat všechno zrát, nejen v mysli, ale také v srdci. O Mariině způsobu uvažování a promýšlení Božích věcí svědčí jen pár jejích slov v evangeliu, ale k tomu její život. Ten je jejím nejcennějším svědectvím. Jak provázela svého syna na jeho pozemských cestách, často nepochopitelných, až ke kříži a pak do večeřadla při seslání Ducha svatého. Jak byla vzata do nebe, korunována a jak nám stále už po staletí pomáhá. Říkáme, že nám pomáhá svou přímluvou, ale určitě nám pomáhá už tím, že je a že je s námi, plná Boha, krásný Boží člověk.

Dnešní evangelium je výsledkem rozvažování evangelisty Jana, očitého svědka Ježíšova veřejného působení, apoštola, kterého Ježíš miloval, který byl blízko jeho srdci. Jan nám zanechal záznam několika výmluvných detailů z Ježíšova života, ale hlavně vznešený obraz celkového Ježíšova působení. Jeho jsou výrazy jako: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“

Nedávno jsem slyšel vtip o tom, jak to bylo se stvořením světa: „Na počátku byl chaos a bohužel to tak zůstalo dodnes.“ J Vtip je to trefný, ale kdybychom jej brali vážně, byl by trochu pesimistický. Jan říká: „Na počátku bylo Slovo.“ Myslí se Boží Slovo, a nejen jako myšlenka, ale jako osoba, druhá božská osoba, Boží Syn. Ve světě kolem nás je hodně chaosu, ale navzdory tomu je v něm od samého počátku patrný řád a moc Božího Slova. A to se stalo zjevným ve vtělení Božího Syna. Vánoce nám připomínají i tuto důležitou věc: že totiž v nás lidech nepůsobí jen naše lidská přirozenost, slabá, omylná a chaotická. Že v každém člověku dřímá jakási božská jiskra, zárodek božského života. A tento zárodek božství v nás přišel oživit a povzbudit k růstu vtělený Boží Syn. Jak jsme se modlili ve vstupní modlitbě: přijal účast na našem lidském životě, abychom my měli účast na jeho božství. A to je pro nás zásadní věc. Boží Syn nám ukazuje, že je v nás víc, než se obvykle domníváme. Že to božské v nás také může a má růst. To je také poselství Vánoc, vyjádřené vznešeným způsobem. Vánoce nám připomínají pravdu nebo tajemství Božího vtělení. Je to skutečnost zásadní, ale ne osamocená. Musíme o vtělení rozvažovat spolu s ostatními tajemstvími naší křesťanské víry.

Dívejme se, sestry a bratři, v těchto dnech na betlém. Dopřejme si čas. A zkoušejme vnímat, co při tom rezonuje v našich srdcích. Něco z toho možná budeme schopni vyjádřit slovy, většinu možná ne. Ale to vůbec nevadí. Uchovávejme to a rozvažujme o tom ve světle naší víry, až se zase rozběhnou všední dny. Tajemství víry jsou
a budou našimi bezpečnými průvodci. 

Publikováno: 27.12.2020 13:37
Aktualizováno: 27.12.2020 13:50