Kázání

Promluva na svátek Svaté Rodiny 27. prosince 2020

(kostel sv. Ignáce v 7 a 11 hodin)

P. František Hylmar SJ

Slavnost Narození Páně je zároveň připomínkou velkého tajemství naší křesťanské víry, tajemství Vtělení. Jak to stručně vyjádřil evangelista Jan: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Vyjadřujeme tím své přesvědčení, že Bůh přijímá všechno, co prožíváme ve svém lidství, i ve svém lidství zraněném hříchem. K našemu lidství patří neoddělitelně také lidská rodina, a proto je slavení svátku Svaté Rodiny, Josefa, Marie a Ježíše, v oktávu Narození Páně docela příhodné.

Čerstvě narozené lidské děťátko je takový malý bezbranný uzlíček. Bez neustálé péče dospělých by dlouho nepřežilo. Naše Jezulátka v jesličkách a na oltářích vypadají mnohem dospěleji než opravdové dítě. J Každé dítě potřebuje někoho, kdo by mu několik let dával, co potřebuje, aby mohlo zdárně vyrůst a získat návyky potřebné k samostatnému a zdravému životu. Víme, jak bolestné následky má zanedbaná péče zvláště o děti v nejrannějším věku. Rodina je prostě zásadní věc. Skrze rodinu se projevuje Boží péče o člověka a Bůh také rodině pomáhá.

Život v rodině má také svá pravidla, která platí pro vztahy mezi rodiči a také mezi rodiči a dětmi, a to jak tehdy, když jsou děti malé, mladé, tak tehdy, když jsou děti dospělé a rodiče staří. O moudrých zásadách vztahů v rodině s v současné době píše hodně, vztahy v rodině jsou však velice citlivé a zranitelné. Nestačí jen vědět, co by bylo dobré, ale je potřeba modlit se, umět uznat svou zranitelnost, hodně prosit Boha o pomoc a umět uznávat chyby, žádat odpuštění a také odpouštět. Jak říká Pán Ježíš: třeba sedmasedmdesátkrát denně. Lidské vztahy nestojí
na nereálných požadavcích, ale na veliké trpělivosti, velkorysosti a schopnosti přijímat druhé tak, jak jsou, a nezavírat oči nad svými chybami a slabostmi. Bůh sám tyto vlastnosti vůči nám lidem projevuje. Není potřeba a není konstruktivní trápit se svou nedokonalostí nebo nedokonalostí druhých, ale pokorně a trpělivě zrát.

V dnešních čteních máme jen prosté náčrty nejdůležitějších životních pravidel pro rodinné vztahy. První čtení mluví
o úctě dospělých dětí ke stárnoucím rodičům. Tato úcta je dokonce zakotvena ve čtvrtém Božím přikázání. Je to první, a tedy základní přikázání Desatera, které se týká vztahů mezi lidmi. Takovou má v Písmu svatém důležitost. Soucit se slábnoucími rodiči se dokonce počítá jako náhrada za hříchy. Úctou ke starým rodičům dáváme dobrý příklad svým dětem a bude to k našemu dobru, až i my zestárneme. Lidský život má hodnotu a cenu, která nezávisí na výkonu. Bůh nás právě ve slabých, zranitelných a oslabených lidech učí něco velice důležitého.

Apoštol Pavel nejprve krásnými a povzbuzujícími slovy líčí ideál jakýchkoli mezilidských vztahů: „Projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte“. „A nadto
nade všechno mějte lásku.“ A všechno to staví na Bohu, ne na našich lidských schopnostech. V mezilidských vztazích máme a můžeme napodobovat Boží milosrdenství, mírnost a nezměrnou trpělivost. Díky Božímu odpuštění skrze Ježíšův kříž můžeme i my odpouštět. Důležité je učit se růst v moudrosti a také projevovat vděčnost Bohu a učit se být radostnými lidmi. Kdo se opravdu opírá o Boha, dokáže nakonec zvládat i náročné mezilidské situace. Slova
o podřízenosti žen mužům a o lásce mužů k ženám jsou moudrým upozorněním na to, co nejvíce potřebují muži
od žen a ženy od mužů. Potvrzuje to denní zkušenost. Žena nejvíce zraní muže podceňováním a nedoceňováním jeho úsilí a muž zase ženu tím, když svou lásku k ní neprojevuje a slovy a skutky nevyjadřuje a považuje ji
za samozřejmou.

Ve vyprávění Lukášova evangelia Maria a Josef přinesli Ježíše do chrámu, aby ho představili Pánu. Ježíš dostává, co potřebuje, od Boha skrze mužskou i ženskou pozornost a péči. Muž i žena mají oba svou nenahraditelnou úlohu. Ledasco v jejich rolích může být zaměněno a jejich vztahy se mohou a mají v zásadní rovnosti vyvíjet, ale vždy tu zůstane potřebná jinakost. Ta nezvýhodňuje jednoho vůči druhému, ale oba vzájemně činí zdravě slabými, aby oba potřebovali pomoc toho druhého. Objevujme s Boží pomocí, co je zdravé a co dává více života, opírejme se hlavně
o Boha, abychom jako Ježíš rostli a sílili v moudrosti. Jako jedinci i jako celé generace lidstva. Boží milost je při tom určitě s námi.

Publikováno: 27.12.2020 14:13
Aktualizováno: 27.12.2020 14:16