Promluva na sv. Silvestra 31. prosince 2021
(kostel sv. Ignáce v 7.30 a 17.30 hodin)
P. František Hylmar SJ
Včera jsme slyšeli od sv. Jana: „Nemilujte svět, ani to, co je ve světě.“ A upřesňuje, co myslí světem: „Žádost těla žádost očí a honosný způsob života.“ A dále: „Svět pomíjí … Bůh zůstává navěky.“
Čas opravdu míjí a pomíjí a s ním i všechno pouze světské, co je bez Ducha. Na konci roku si pomíjivost zvlášť citelně uvědomujeme, až se nás to někdy bolestně dotýká. Ale je to také příležitost připomenout si křesťanské pojetí času. Jako svět má smysl, je-li chápán jako cesta k Bohu, tak i čas má smysl, pokud ho chápeme jako přípravu na věčnost, na „věčné dnes“, jak říkával P. Adolf Kajpr, na dnes u Boha, dynamické a plné života.
První generace křesťanů očekávaly druhý příchod Krista ještě za svého života. Janovo volání: „Poslední hodina je tu!“ tedy nebylo žádnou zoufalou předzvěstí konce, ale očekávání nového začátku. Bylo to pozvání k bdělosti, pevnějšímu ukotvení života v Bohu. A tato Janova výzva se na přelomu občanského roku hodí i nám. Výzva k obnovenému zakořenění v Bohu, k ochotě znovu a nově začít. Vánoční období se k novému začátku krásně hodí. Můžeme znovu začít sledovat pozemské kroky našeho Spasitele od Betléma až ke Kalvárii a vlastně až ze země k Bohu, odkud vyšel, kde už od věčnosti přebývá jako Boží Syn a kam i nás zve.
Jan nás povzbuzuje a pozvedá z malomyslnosti: „Vy máte Ducha Božího a znáte pravdu.“ V Kristu se nám dostává Božího Ducha a základní znalosti pravdy. Nejsme všemocní a vševědoucí, ale zároveň také nikdy nejsme úplně bezmocní a bezradní. To je důležitá skutečnost naší křesťanské víry. Jen je potřeba zvát Boha do všech svých záležitostí, zvlášť tam, kde se nám nedaří.
Antikristem Jan nazývá ty, jak píše dále, kdo „popírají Otce i Syna“. S vírou v Ježíše jako Božího Syna přijímáme také víru v Boha jako našeho Otce. Dokážeme-li chápat Boha opravdu celou naší bytostí jako našeho dobrého Otce, změní se nám velice pohled na svět, na sebe i na druhé lidi. Všechno se promění a získá nový nádech, nádech Božího domova. Ještě nedokonalého, ale přece už počínajícího domova.
Jak si budeme vykládat události právě končícího roku 2020, události našeho osobního života i události světového dosahu, včetně koronavirové pandemie? Dokážeme ve všem rozeznávat ruku moudrého Otce všech lidí, který nám chce sdělit důležité věci? Stojí to za reflexi. Svatý Ignác radí, abychom začínali své zpytování nejprve pohledem na to, co se Bohu povedlo, na konkrétní věci, za které mu můžeme být vděční. Teprve na pevném základě vděčnosti může být hledání našich chyb a zanedbání konstruktivní a zaměřené do budoucnosti. Teprve tak se ohlédnutí do minulosti může stát opravdu novým začátkem.
„Na počátku bylo Slovo.“ Boží Slovo od počátku dává celému stvoření, celému Božímu dílu vnitřní řád a směr. Je to slovo života a slovo lásky. Jak říká Jan na jiném místě: „Život se zjevil a my jsme ho viděli.“ a „Bůh je láska.“ To jsou stručné, ale zásadní výpovědi víry prvních křesťanů, jejíž živost si chceme připomenout, a i ve svých srdcích obnovit, abychom uzavřeli starý rok „s vděčností Bohu za všechna obdržená dobrodiní“, jak se to tradičně vyjadřovalo,
a abychom vkročili do nového roku s nadějí v toho, který přemohl svět a založil nové, Boží království.
Nebylo by špatné, kdyby i naše výhledy na to, čím bychom mohli přispět Božímu království, vzaly na sebe nějakou konkrétní podobu. Kdybychom si předsevzali konkrétní činy. Třeba malé, ale skutečné, reálné.
„Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Vlastně od událostí, ke kterým se o Vánocích vracíme, Boží Slovo stále přebývá s námi. Je nám k dispozici: ve společenství věřících, ve svátostech, v Písmu svatém, vlastně v každém člověku a v každé události našeho života. Můžeme si nechat defilovat před vnitřním zrakem množství tváří a setkání. Byl v nich Bůh a něco nám skrze ně sděluje.
„Těm, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ Máme před sebou v Ježíši Kristu krásnou a vznešenou perspektivu a vizi. Stávat se Božími dětmi. Cestou k tomu je víra, která roste z poznávání a z konání podle poznaného. Která roste z úspěchů, ale i z našich omylů a selhání. Bohu není nic lidského cizí, ani naše hříchy nás
od něj neodloučí, pokud nepodlehneme pokušení a sami se mu neuzavřeme.
Dobrý Bože, náš Otče, přijímáme ze Tvé ruky všechno, co jsme prožili v uplynulém roce, příjemné i bolestné. Chceme ve všem vidět projevy Tvého zájmu o nás a Tvého vedení na cestě k Tobě. Svěřujeme ti sebe, své blízké, naše společenství i všechny lidi. Pomáhej nám, abychom tě i v příštím roce lépe poznávali, více milovali a těsněji následovali. Amen.