Promluva 3. ne v mezidobí B - 24. ledna 2021
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milé děti,
každou neděli čteme z Písma svatého. Říkáme mu také Bible, což je řecky a znamená to Kniha. Je to vlastně mnoho menších knih v jedné velké. Písmo čteme po malých kouscích. Jídlo také nehltáme, ale jíme po soustech, abychom ho dobře rozžvýkali a strávili. Boží slovo je jako jídlo pro naši duši. Duši musíme povzbuzovat a očišťovat. Musíme se
o svou duši starat. Nejlépe je obracet svou duši k Bohu.
Říká nám to dnes i Pán Ježíš ve svém kázání. Je krátké. Jen dvě věty. „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království.“
a „Obraťte se a věřte evangeliu.“ Co to znamená? Že Bůh je blízko, na dosah ruky. Na Boha si můžeme sáhnout, když se dotkneme Pána Ježíše. A toho se můžeme dotýkat ve svatém přijímání. Ta druhá věta znamená, že si máme protřít oči a dívat se kolem sebe optimisticky. Že nejlepší pro duši je víra a důvěra, naděje a radost.
Pane Ježíši, nauč nás dobře se dívat a vidět Boha. Nauč nás radovat se a důvěřovat ti a jít za tebou jako tví učedníci.
Milí přátelé,
papež František napsal loni na podzim apoštolský list Láska k Písmu svatému u příležitosti 1600 let od smrti velkého znalce Bible svatého Jeronýma. Píše v něm: „Mnozí lidé neznají bohatství Písma, protože se jim nedostalo základních znalostí … Musí se proto podporovat biblické vzdělání všech křesťanů, aby každý byl schopen otevřít posvátnou knihu a čerpat z ní plody moudrosti, naděje a života…. V mnoha křesťanských rodinách se nikdo necítí schopen vést děti k poznání Pánova slova v celé jeho kráse a síle. Z tohoto důvodu jsem zavedl „neděli Božího slova“. Chtěl jsem tak povzbudit k duchovní četbě Bible a důvěrné znalosti Božího slova.“
Píše dále: „Jedním z problémů dneška je neporozumění vlastní kulturní tradici. Chtěl bych zvláště mladé lidi vyzvat: Vydejte se hledat své křesťanské dědictví…. nepřekonatelné bohatství, které byste si měli osvojit. Je to váš příběh, nadchněte se pro něj.“
Co k tomu říct? Naše kultura opravdu stojí na křesťanských hodnotách a je jimi doslova protkána. Mnoho lidí žije křesťanské hodnoty jako například důstojnost každého člověka, demokracii, vzájemnou solidaritu, ale myslí si většinou, že to jsou hodnoty moderní doby. Neznají jejich první základ v Ježíši Kristu. Neznáme kořeny své kultury, protože kořeny sahají hluboko a dostat se k nim stojí čas a úsilí. A do toho se nám nechce nebo je věnujeme jiným věcem.
Tak se dnes nechme povzbudit k námaze při hledání kořenů a jádra svého života právě skrze Písmo svaté, skrze Bibli, Boží slovo. Inspirovat nás mohou i další slova papeže Františka, že totiž: „Písmo svaté se stalo „pokladem slov“
(P. Claudel) a „obrazovým atlasem“ (M. Chagall), ze kterého čerpala křesťanská kultura a umění.“
Jak to dělat konkrétně, nad tím bude potřeba déle se zamýšlet. U našeho kostela máme zatím společenství čtení
a studia Starého zákona a skupinu, která společně čte a promýšlí evangelia. Určitě by pro začátek pomohlo, kdybychom si ještě před nedělní mší svatou samostatně přečetli z misálu biblická čtení a nechali se jimi nějak oslovit
a dotázat. Čtení při mši svaté a promluva by pak zapadly do už nějak zpracované půdy. Další uvidíme. Občas mi to připomeňte, na něčem se dohodněte a něco proveditelného třeba navrhněte. Něco určitě půjde.
A co dnešní čtení? Četli jsme dnes vlastně tři jadrná kázání. Jonášovo: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ Pavlovo: „Tento viditelný svět pomíjí.“ A Ježíšovo: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“
Všichni tři kazatelé jsou úderní a žádají změnu. Jonáš varuje před důsledky zla: Nerozumné krátkozraké myšlení
a jednání zaměřené jen na svůj prospěch přináší bolest a smrt.
Pavel upozorňuje na pomíjivost všeho pozemského: Nevede tím k pesimistickému požitkářství, ale k náročnému hledání toho, co opravdu stojí za to a co přetrvává: pravdy, dobra a lásky, vděčného přijímání a radostného dávání.
Pán Ježíš říká: Všímejte si Boha, je blízko. Nebuďte škarohlídi, důvěřujte tomu radostnému v životě a na tom stavte. Tak najdete Boha.
Kazatelé hlásají a co my? Jak se nás a čeho v nás se dotýkají? Jaké naše iluze bourají? Co před námi otevírají?
Co nám berou a co nám dávají? Jakou chuť v nás zanechávají? Kde je v to všem Bůh a jaká cesta nás vede k němu? Odpovědi na tyto otázky už musí být naše. Aktivní posluchač kázání slova nechává v sobě slovo růst a zrát.