Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
dnes nám evangelium vypráví o tom, jak šel Pán Ježíš do synagogy. Co je to synagoga? Můžeme říct, že to je kostel, do kterého chodí na bohoslužby věřící židovské víry. Několik takových synagog máme i v Praze. Pán Ježíš byl z židovského národa a chodil tedy v sobotu do synagogy. Teprve po jeho zmrtvýchvstání začali jeho učedníci, křesťané, slavit mši svatou v neděli, kdy vstal z mrtvých. Tak to děláme i my.

            Pán Ježíš je teď ovšem v synagoze setkává se tam  s neklidným, zmateným a křičícím člověkem. Říkáme, že z takových lidí nemluví dobrý duch, ale duch nedobrý. Sami si to můžeme připomenout, když se nám chce rozčilovat, abychom se s Boží pomocí zklidnili. Ten člověk se zklidnit nedokázal, rozčilení bylo silnější než on. Pána Ježíše se dokonce bál, což bylo úplně zbytečné. Pán Ježíš tedy zasáhl a zbavil ho vlivu nedobrého ducha a ten člověk se upokojil.

            Pane Ježíši, buď s námi, když se zbytečně rozčilujeme a neovládáme se. Dotkni se nás, ať se nám vrátí tvůj pokoj.

             Milí přátelé,
Pátá kniha Mojžíšova, ze které jsme četli první čtení, se jmenuje také Deuteronomium, což znamená „druhý zákon“. „První zákon“ je obsažen v prvních čtyřech knihách Mojžíšových, a pátá kniha, „druhý zákon“, opakuje jeho důležitá naučení a potvrzuje je a trochu rozvíjí.

            Dnešní úryvek je velmi zajímavý. Lid říká, že nevydrží přímá Boží slova, Boží zjevení. Že Bůh se mu zdá jako velký oheň a že jeho žár nesnese. A Hospodin odpovídá: dobře, chápu a beru. Promluvím k vám tedy jednou ústy člověka, o mně vaší řečí. Ale pak už nebudete mít už omluvu ani výmluvu. Nebudete-li poslouchat jeho slovo, přivodíte si zbytečně neštěstí.

            Je pozoruhodné, že podobná intuice, že totiž Bůh, aby nám byl srozumitelný, jednou promluví skrze člověka, se objevuje i u pohanského řeckého filozofa Aristotela. V podobném duchu píše prorok Izaiáš o tzv. trpícím služebníkovi, který ponese ve své bolesti naše hříchy, aby nám ukázal zlo hříchu a Boží cestu z něj.

Zmínek o takovém člověku od Boha je ve Starém zákoně několik a někteří z těch, kdo znali Ježíše, začali v něm poznávat onoho slibovaného člověka, který lidsky předává, co nám chce Bůh sdělit, abychom aspoň trochu chápali svůj život a nebyli zmatení a bezmocní jako loď bez kompasu.

Jeden příklad máme v dnešním čtení ze začátku Markova evangelia. Ježíš udivoval lidi velikou mocí konat dobro. V tomto případě Ježíš upokojil člověka, který byl pod vlivem nečistého ducha, to znamená: zmítal se ve zlu a zároveň se bál Ježíše, který ho mohl od zla osvobodit. To je podstata působení zlého ducha, že nám vnucuje strach z dobra, strach z Boha, z Ježíše, z církve, a my pak odmítáme, co nám pomáhá a osvobozuje nás. Jako u Adama a Evy.
A k tomu a v tom nás ještě přemáhají naše negativní emoce.

Někdy v sobě můžeme jako ten člověk v synagoze také cítit odpor, který nedokážeme sami zvládat. Odpor k něčemu, co tušíme, že je dobré a že by nám prospělo, že je to od Boha. I my zakoušíme vliv „nepřítele lidské přirozenosti“, jak ho nazývá svatý Ignác. Proti takovému vlivu se někdy cítíme slabí, ale nikdy nejsme úplně bezmocní. To je zásadně důležité. Když se spojíme s Kristem, třeba obyčejnou a jednoduchou prosbou, střelnou modlitbou, dostaneme Boží sílu a moc se vlivu zlého ubránit a obrátit se, otočit se, nasměrovat se k Bohu. Je potřeba neustále a vytrvale prosit Boha a používat i rozumných lidských prostředků. Tak se krok za krokem i se svými slabostmi dokážeme držet
na Boží cestě. To je důležité a útěšné, a to stačí. Bůh počítá s našimi slabostmi a dokáže nás i s nimi vést svou cestou. Zásadní je důvěřovat Kristu a obracet se k němu modlitbou, srdcem, rozumem a vůlí a nebát se zmatků
a bolesti, které život občas přináší.

Svatý Pavel nám už minulou neděli ve druhém čtení připomínal, že se dlouhodobě nevyplácí lpět na věcech světa, protože svět jednou pomine. Dnes nám to Pavel ukazuje i na tak vážné a vznešené věci, jakou je manželství. Ani to není cílem v sobě, ale prostředkem na cestě k Bohu. Manželé si na této cestě vzájemně pomáhají a ti, které Bůh cestou manželství nevede, mají příležitost sloužit mu i ve svobodném stavu. Ten dokonce dává zvláštní možnosti, jak prožívat vztah k Bohu a konat mnoho dobra.

Pane Ježíši, mocnými lidskými slovy a činy nám ukazuješ Boha jako dobrého Otce plného lásky k nám. Ať tvé moci důvěřujeme a ať i ve chvílích, kdy plně nechápeme, se jí s důvěrou svěřujeme.