Promluva 5. neděle v mezidobí B - 7. února 2021
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milé děti,
Pán Ježíš jde dnes na návštěvu. Pozvali ho jeho učedníci Petr a Ondřej. Byli to bratři a s nimi šli další dva rodní bratři: Jakub a Jan. Možná se jejich rodiny znaly, všichni pocházeli z města Kafarnaa, kde pracovali jako rybáři. Maminka Petrovy manželky byla nemocná. Určitě z toho byla nešťastná, protože by ráda Pána Ježíše uvítala. Ale Pán Ježíš ji uzdravil, a ona mohla pomáhat při jeho pohoštění.
Pán Ježíš potom večer uzdravil i spoustu jiných lidí, jak jsme četli. Moc pomohl mnoha nemocným a jejich rodinám. Lidé by si přáli, aby zůstal s nimi. Ani se tomu nedivíme, ale bylo to nakonec jinak. Pán Ježíš nejen pomáhal druhým, ale také se modlil. Potřeboval být často s Bohem, svým Otcem, aby jeho práce byla opravdu požehnaná. Dnes ukazuje i nám, jak je modlitba potřebná. Bez ní bychom buď neměli sílu pomáhat, nebo bychom třeba byli pyšní, a to by nebylo dobře.
Pane Ježíši, prosíme tě, ať dokážeme zároveň pracovat a modlit se jako ty. Ať všechno děláme k větší Boží chvále.
Milí přátelé,
minulou neděli jsme četli, jak Ježíš v synagoze uzdravil od ducha neklidu, strachu a zlosti jednoho člověka. Dnes vidíme, jak je v domě svých čerstvých učedníků Petra a Ondřeje. Asi jejich rodiny žily společně ve větším domě.
A Ježíš znovu uzdravuje a zbavuje lidi vlivu ducha, který je odvádí od Boha. Petrova tchyně mu svou vděčnost
za uzdravení hned projevila svou službou. Tím Ježíšovi umožnila, aby mohl sloužit mnoha dalším lidem, a tak se vlastně podílela na tom, co on dělal. Podobně i jakýkoli náš příspěvek k dílu, které se rozvíjí kolem našich kostelů
a v církvi vůbec, je nesmírně cenný. Kněžím, jáhnům, katechetům a dalším, kdo přímo jednají s lidmi, se pracuje mnohem lépe, když cítí, že na to nejsou sami, že je s nimi i společenství věřících. Jeden za všechny, všichni
za jednoho, jak se říká. Způsobů, jak se nějak podílet na životě společenství kolem našich kostelů i mimo ně je spoustu. Buďme vynalézaví. Nejlépe jde služba, která nás i baví. A to nemáme zakázáno. Služba Bohu a bližním nám může dělat radost.
Pán Ježíš lidem a jejich rodinám svým uzdravováním nesmírně pomáhal, protože nemoci těla, a ještě víc nemoci ducha, tíží samotné nemocné i jejich blízké. Dnes nám tuto tíhu, díky Bohu, pomáhají nést zdravotní a sociální péče, ale stejně to bývá těžké. V koronavirové době to vnímáme zvlášť silně. Vnitřní stav rozbolavělého člověka
a jeho blízkých výstižně vystihuje dnešní první čtení. Je to povzdech Joba, stiženého nemocí a dalším neštěstím. Výmluvné jsou zvlášť poslední dvě věty: „Mé dny plynou bez naděje. Mé oko již nikdy neuzří štěstí.“ Nemoc nám často bere naději a výhled do budoucnosti. Oslabuje našeho ducha a může nám zastřít obraz dobrého Boha. To je to nejhorší. A do tohoto nejcitlivějšího místa lidského utrpení míří Ježíšovo uzdravování.
Neuzdravuje jen tělo, ale chce uzdravit hlavně lidského ducha a tím celého člověka. Chce uzdravit a rozjasnit náš obraz Boha. Nemoci, a nakonec i smrt těla, k našemu životu po pádu prvních lidí nějak patří, ale díky Ježíšovi nám nemusejí zaclonit Boha. Za to jsme mu nesmírně vděční.
Aby bylo jeho uzdravování opravdu duchovním a Božím dílem, Pán Ježíš se jako člověk usilovně modlí, aby byl stále v kontaktu se svým Otcem. Ve všem, co Boží Syn podniká, jde o jeho Otce. Ježíš je pro nás vzorem
a příkladem neustálé a vytrvalé modlitby. Modlitby živé a jaksi samozřejmé, přirozené. Modlitba je jakýmsi dýcháním duše, modlit se všichni nějak umíme a modlitba se nakonec může stát i naší radostí a silou.
Pán Ježíš v modlitbě hledá nejen posilu, ale i rozlišení co dál, co je prostředek a co je cíl, co je v tu chvíli nejvíc potřeba. To potřebujeme i my. A Ježíš nakonec z Kafarnaa odchází, aby i jinde svými slovy a činy mluvil o Bohu, aby očišťoval pohled lidí na Boha, aby je zbavoval strachů, nepochopení a negativizmu. To je totiž jeho hlavní úkol.
V duchu Ježíšově kázali i jeho učedníci a svatý Pavel nám o tom ve svých listech zanechal svědectví. Káže vehementně, někdy jako by se do své argumentace zamotával, ale dnes nám sděluje, že chce kázat tak, aby nevznikl ani stín podezření, že lidem slouží kvůli svému prospěchu. Na živobytí si vydělává sám a snaží se poctivě sloužit
a nedělat ze sebe lepšího, než je. A chce kázat co nejvíce lidem. A ví, že i on potřebuje spásu, že nesmí ztratit spojení s Bohem. Vidíme, že ve své službě Pavel věrně následuje svého Pána.
Pane Ježíši, pomáhej i nám, abychom tě bedlivě pozorovali, v Písmu, ve svátostech, ve tvých svatých
a ve svém životě tě lépe poznávali a věrněji tě následovali.