Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
Pána Ježíše dnes vidíme, jak se zlobí, ale takovým zvláštním způsobem. Horlí ve správné věci. Chce, aby chrám byl místo na modlitbu, aby to byl opravdu Boží dům, kde se lidé mohou v pokoji setkat s Bohem. Pán Ježíš nikoho neuráží ani neponižuje, jen rázně připomíná velmi důležitou věc. My se obvykle zlobíme kvůli nějakým hloupostem nebo malým věcem. Na Boha při tom vůbec nemyslíme a druhého člověka většinou nějak zraníme nebo se ho dotkneme a pak toho litujeme. Říkáme tomu, že ztrácíme nervy.

Víme, že Pán Ježíš už jako dvanáctiletý zůstal v chrámě po návštěvě Jeruzaléma a nešel hned s ostatními domů. Maria s Josefem ho museli hledat. On už jako mladý chlapec věděl, co je opravdu důležité.

Pane Ježíši, chceš nám dnes ukázat, jak je důležité modlit se a setkávat se s Bohem s čistým srdcem. Pomáhej nám, aby se nám v kostele líbilo. Ať tobě a tvému Otci důvěřujeme a děkujeme a svěřujeme ti své starosti i radosti.

Milí přátelé,
když lidé v anketách odpovídají na otázku, co je v životě nejdůležitější, uvádějí obvykle vážné pozemské věci, jako rodinu, práci, zdraví, přátele, mír a podobně. To jsou věci, které by staří moralisté zařadili pod dvě klíčové hodnoty lidského života: zachování vlastního života a zachování rodu. Dodali by ovšem, že tyto dvě hodnoty máme společné
i s rostlinami a zvířaty. Když se zamyslíme, zjistíme, že mají pravdu. A může nás napadnout, co je tedy typicky lidská nejvyšší hodnota? A uslyšíme odpověď, že hledání Boha a uspořádání lidské společnosti. To jsou skutečně hodnoty, které míří výš, nekrčí se pouze při zemi. Odpovídají vyššímu určení a cíli člověka. Proč si to říkáme? Protože všechna tři dnešní biblická čtení mluví o hledání Boha a cest k němu.

První čtení obsahuje desatero Božích přikázání v plném biblickém znění. Jsou to moudrá životní ustanovení. A první tři přikázání, která jsou o Bohu, tvoří skoro tři čtvrtiny textu. To ukazuje, že jsou základní a že na nich, na Bohu, stojí ta zbývající, která upravují vztahy mezi lidmi. Třetí přikázání o svěcení sedmého dne, o tom, že je důležité pravidelně věnovat čas Bohu a lidským vztahům, zabírá čtvrtinu textu. Všichni živí tvorové se živí a rozmnožují. Pouze lidé dokážou věnovat čas bohoslužbě a druhým lidem kvůli nim samým. Teď a tady při mši svaté jsme opravdu lidmi
a používáme své nejvyšší, duchovní schopnosti. Také tehdy, když věnujeme čas druhým lidem pro ně samé. Když se zkusíme dívat na neděli tímto způsobem, možná objevíme její zvláštní kouzlo a hodnotu.

Ježíš v evangeliích stále obrací naši pozornost k Bohu a pročišťuje náš obraz Boha a náš vztah k němu. Je přesvědčený, že jenom obnovený vztah k Bohu může skutečně obnovit i naše vztahy k sobě navzájem. Proto dnes v chrámě tak horlí. Chrámové oběti běžely po staletí a prodavači a směnárníci k nim přirozeně patřili jako patří kolotoče a prodejní stánky k našim poutím. A přesto nebo možná právě proto chtěl Pán Ježíš tím silným gestem připomenout svým současníkům i všem dalším generacím, a dnes znovu i nám, abychom nezapomínali na to, jak je bohoslužba pro člověka naprosto zásadní. Že prosvěcuje a nadnáší Božím Duchem všechno naše ostatní snažení, že při ní víc dostáváme, než dáváme. Není to ovšem samo sebou. Musíme se učit bohoslužbě rozumět, podílet se na ní
a účastnit se jí s užitkem. Věnovat jí nějaké úsilí. Bohu musíme říkat ano aktivně, nestačí být jen trpnými konzumenty.

A Pán Ježíš dnes říká ještě něco hlubšího. Živým chrámem Božím je on sám a křesťanská bohoslužba je tedy setkání s ním. Pomáhá nám prožívat život s ním a v něm, v jeho duchu a v jeho činech. Utvářet svou mysl a srdce podle něj, učit se být Božím chrámem jako on.

Když Ježíš mluví o zboření a postavení chrámu, mluví o své smrti a vzkříšení. Připomíná nám, o čem jsou Velikonoce, na které se připravujeme. Jsou o něm, o Synu člověka a o Synu Božím. On je lidskou tváří Boha a novou cestou k Bohu. Ježíš je cestou k Bohu, která jde skrze svět a člověka, ale nezůstává ve světě a jde dál a výš až k Tvůrci
a Dárci všeho. A na pozemské cestě s Ježíšem se stáváme plně lidmi a rozdmycháváme v sobě Boží jiskru, objevujeme, očišťujeme a rozvíjíme v sobě Boží podobu a obraz. A to stojí za to. Jak dnes píše svatý Pavel, Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý je Boží moc a moudrost. S ním je dobře být.

Pane Ježíši, zapal nás ohněm tvé horlivosti, která neboří a neničí, ale staví a očišťuje. Dávej nám svou moudrost a sílu ducha, která je silnější než zemská přitažlivost.