Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
Pán Ježíš dnes mluví s Nikodémem. Byl to zajímavý rozhovor. Nikodém přišel v noci, protože se styděl nebo bál,
co tomu řeknou ostatní. Ale přišel, protože tušil, že uslyší něco moc důležitého. A měl pravdu, nezklamal se.

Pán Ježíš mluví o Bohu, o svém Otci, a říká věc, která opravdu stojí za to, abychom si ji zapamatovali. Říká: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna, aby kdo v něho věří, měl nový, věčný život.“ Když důvěřujeme Božímu Synu, máme otevřenou cestu k životu tady na zemi i později v nebi.

Jenom je potřeba žít ve světle, to znamená poctivě, tak, abychom se nemuseli stydět za své jednání a mohli ho vždycky ukázat druhým. Nemusíme být ani nejlepší, ani bezchybní, ale prostě poctiví a upřímní. Tmu mají rádi ti, kdo nechtějí být vidět. Třeba zloději. I o lidech, kteří lžou a klamou, říkáme, že mlží. V mlze také není vidět.

Pane Ježíši, děkujeme ti, že jsi nám získal opravdový život a že jsi nám dal víru, která nám jasně svítí na cestu.

       Milí přátelé,
slyšeli jsme dnes v evangeliu jenom závěrečnou část Ježíšova rozhovoru s farizejem a členem velerady Nikodémem. Ten oslovil Ježíše: „Mistře, víme, že nikdo nemůže konat ta znamení, která konáš ty, není-li s ním Bůh.“ Je z toho vidět, že na rozdíl od jiných farizeů nezavíral oči před tím, co viděl. A tak s ním mohl Pán Ježíš mluvit o důležitých věcech Božích i lidských. Vlastně o těch nejdůležitějších.

To nejde vždycky a s každým. Je potřeba vytvořit vhodnou atmosféru a mít otevřené srdce. Škoda, že se o to častěji nepokoušíme. Vždyť také toužíme získat odpovědi na své zásadní otázky. Mnohdy se ale neodvážíme je vyslovit
a někdy je jen těžko převádíme do slov. Nikodém se dnes ptá i za nás a Ježíš odpovídá současně jemu i nám. Říká dvě zásadní věci. Jednu o člověku a druhou o Bohu.

Nejprve tu o člověku, na kterou si jistě vzpomeneme: do Božího království vejde jen ten, kdo se znovu narodí z vody a z Ducha. To znamená ten, kdo znamením křtu a osvícením Božího Ducha přijme za svůj nový obraz Boha, člověka
a světa, který přináší Ježíš. Boží království často chápeme jen jako společenství s Bohem až po smrti v nebi. Ale Pán Ježíš tím myslí nové společenství s Bohem a s lidmi, které už přišlo s ním a které je potřeba začít žít už teď a tady
na zemi. V nebi pak to započaté pozemské dozraje.

Tu druhou věc, o Bohu, jsme četli před chvílí: Bůh miluje svět, a proto dává svého Syna, abychom v něm měli nový život. Ježíšův bolestný kříž není znamením Božího hněvu ani odsouzení, ale naopak. V Boží logice je vyvýšením, oslavou a znamením Boží lásky a záchrany pro celý svět. To je poselství Velikonoc, na které se připravujeme.

Můžeme v nich prožít proměnu něčeho starého v nás v něco nového. Jen musíme hledat a najít to staré, něco konkrétního, možná malého, možná většího, ale reálného, co se právě letos může změnit, na co právě teď dozrál čas. Co by to mohlo být? Nemusíme možná ani hledat, stačí když otevřeme srdce a mysl a Bůh sám nám ukáže.

Bůh nám ukáže naše slabosti, bloky, závislosti, nerozumnosti nebo hříchy ve světle slávy, která září z jeho Syna.
Ve světle svého milosrdenství. A v tom světle dostaneme odvahu k pravdě. Abychom konečně spatřili, co není dobře, neskrývali to, co už stejně dávno všichni kolem vědí. Abychom se tím netrápili, abychom tím netrápili své blízké, ale odevzdali to do otevřené náruče vyvýšeného Božího Syna, který nepřišel, aby nás odsoudil, ale aby nám odpuštěním ulevil a dal nám nový život.

Jen je potřeba víc důvěřovat Božímu pozvání ke světlu než našeptávání starého hada, které nás drží v mlze, šeru nebo i tmě. Nebojme se Božího světla, přijměme pozvání doprovodit Ježíše do Jeruzaléma. I o letošních Velikonocích můžeme s Ježíšem v něčem a nějak zemřít a s ním také ožít, zanechat za sebou něco starého a nechat zrodit něco nového.

S Ježíšem může skončit nějaké naše otroctví, jako s perským králem Kýrem, jak jsme četli v prvním čtení, skončilo babylónské zajetí starozákonního lidu. Třeba konečně přišla chvíle, abychom uchopili a přijali i svůj čas milosti, velikou lásku nekonečně milosrdného Boha, jak to krásně říká ve druhém čtení svatý Pavel.

Pane Ježíši, chceme se dnes nechat zasáhnout do srdce slovem o nekonečném milosrdenství a lásce tvé i tvého Otce. Pomáhej nám, prosíme, ať se nebojíme světla. Ať ve tvém laskavém světle zahlédneme, co starého ti letos můžeme odevzdat. Ať se nadechneme k novému životu s tebou.