Kázání

Archiv kázání

Kázání za rok 2019 (zip 6,5MB).
Kázání za rok 2018 (zip 7,7MB).

Promluva 5 neděle postní B - 21. března 2021

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
Pána Ježíše dnes sledujeme v Jeruzalémě před velikonočními svátky, kdy ho čekal kříž. Slyšíme zajímavou věc. S Ježíšem chtějí mluvit pohanští poutníci. To byli lidé, kteří nepatřili do židovského národa, ale zajímali se o Boha
a přišli také na svátky do Jeruzaléma. Asi se báli nebo styděli oslovit přímo Ježíše, a tak šli nejdřív za apoštolem Filipe, kterého možná znali. Ten ještě zašel za Ondřejem a společně to oznámili Ježíšovi.

A Pán Ježíš k těm poutníkům i ke svým učedníkům promlouvá zvláštní řečí. Varuje je, že brzy uvidí bolestné věci.
Že jeho sláva u lidí se změní v odpor a nenávist a že ho zabijí. Ale zároveň dodává těm, kdo ho poslouchají, velkou naději. Jeho umučení bude zároveň oslavení. Bude to způsob, jakým nám Pán Ježíš otevře nebe, abychom se tam mohli spolu s ním dostat.

Pane Ježíši, slyšíme, že jsi rozechvělý, ale vidíme také, že jsi statečný a že všechno děláš pro nás. Děkujeme ti za to
a děkujeme i tvému Otci, že tě k nám poslal. Ať dokážeme snášet těžké věci s tebou a vidět, že se proměňují v užitek a krásu.

     Milí přátelé,
v postní době se připravujeme na slavení Velikonoc. Proč vlastně příprava? Protože to, co při nich slavíme, není jen událost, ale událost se zásadním významem. A musíme se stále znovu učit ten význam objevovat a přivlastňovat si ho, aby nám nesl užitek. A vlastně i v evangeliích se už od začátku různými způsoby připomíná, co Ježíše bude čekat, až dozraje čas. A že to bude nutné a že to bude pro naši spásu. Jedním z takových míst je i ten dnešní úryvek Janova evangelia. Pán Ježíš v něm dnes hovoří o utrpení, které ho čeká. Říká to už v Jeruzalémě po svém slavném vjezdu. Časově jsme dnes vlastně předběhli Květnou neděli.

Připravuje své tehdejší posluchače i nás na svůj lidsky hořký konec. Ale ukazuje nám zároveň, že to všechno musí být, a co všechno dobrého to bude pro nás znamenat, jakými obrazy se význam jeho smrti bude vyjadřovat.

Syn člověka bude oslaven. Ježíšův kříž zamýšlený jeho nepřáteli jako maximální ponížení, je ve skutečnosti u Boha
a u těch, kdo kříži rozumí a přijímají jej, oslavou, vyvýšením. Je chválou nesmírné Boží lásky a přízně k nám lidem.
Je chválou i každého člověka, který nese své kříže v Ježíšově duchu. Zrno, které nepadne do země a neodumře. Boží Syn nám ukazuje zajímavý pohled na život jako na umírání zrna, které pak, když se rozloží v zemi a ztratí samo sebe, přináší velký užitek.

Kdo se křečovitě drží jen svého pozemského života a nevnímá vyšší životní cíle, život ztratí, protože vše pozemské s časem končí. Nenávidět svůj život v tomto smyslu neznamená odpor k sobě, nemít se rádi. Máme svůj život přijímat a znát jeho cenu. Kdo to neumí, trápí velice sebe i druhé. Nenávidět zde znamená neklást pozemské hodnoty na první místo a chápat smysl života jako hodnotu duchovní, které dáváme přednost před pouhým tělesným blahem, a která se plně projeví až tehdy, kdy svůj pozemský život odevzdáme do rukou svého Stvořitele. Tam teprve dojde všechno pozemského svého naplnění. Služebník jde Pánovou cestou. Služba Kristu znamená mít nějakým způsobem podíl
i na jeho utrpení. Ale to utrpení vede k životu a dojde u Boha uznání.

Takové věci se snadno říkají, ale dát svůj pozemský život není vůbec snadné. Bojíme se. I Pán Ježíš se chvěl bolestí
a strachem. Jeho duše se chvěla. Opravdu je nutné jít takto těžkou cestou? Není nějaká snazší? Pochopí cestu prohry na kříži vůbec někdo? Bude to mít smysl? Takové otázky rozechvívaly Ježíše a nedivme se, že trápí i nás. A Pán Ježíš jim čelil svým typickým způsobem. Nezatínal zuby a pěsti, ale uprostřed svého lidského rozechvění se dokázal modlit, obracet se ke svému nebeskému Otci. Proč to spolu s ním nezkoušet také? Pánu Ježíšovi se ve chvíli jeho vnitřního zápasu dostalo potvrzení útěchy. Dostane se jí i nám, budeme-li ve svých slabostech a zápasech otevření Bohu.

Ježíšův zápas není jen boj o jeho život. Je to gigantický boj o záchranu celého světa všech lidí. Co nám lidem Adam svou neposlušností ztratil, to nám Syn člověka svou poslušností získal. Naše lidství je jeho smrtí pozvedáno k Bohu, dostává účast na Božím životě.

Jakou smrtí náš Pán zemřel? Tělesně smrtí kříže, no, ovšem, ale duchovně odevzdal svůj celý život do rukou dobrého Boha a z lásky k nám lidem. Zemřel odevzdáním sebe k naší záchraně. K tomu, abychom ho i my poslouchali a učili se od něj trvalému životnímu postoji víry, naděje a lásky, v malém i velkém, a došli spásy, kterou nám on získal.

Pane Ježíši, ukazuješ nám význam své smrti na kříži. Svým odevzdáním se do Otcových rukou ses stal znamením nové smlouvy mezi Bohem a námi. Znamením Božího milosrdenství, které, jak o tom svědčí tvůj kříž, opravdu nezná mezí.  Ať ti dokážeme otevírat svá srdce a objevovat v nich zákon tvé lásky.

Publikováno: 21.03.2021 22:21
Aktualizováno: 21.03.2021 22:24