Promluva na Květnou neděli B - 28. března 2021
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milé děti,
dnes je Květná neděle, kdy Pán Ježíš vjel do Jeruzaléma a lidé ho vítali jásotem. My bychom mu také rádi ukazovali svou radost z toho, že je s námi. Naši radost ale často kalí různé smutky, zlosti a špatné věci, a to nás mrzí. V pašijích jsme však četli, jak Pán Ježíš trpěl, když byl zajat, odsouzen a ukřižován. To nás bolí, ale naštěstí víme, že Ježíš na svém bolestném kříži nesl všechno to, co kazí naši radost, všechny naše slabosti a hříchy. A že je opravdu nesl pro nás, abychom my nemuseli před takovými věcmi bezmocně couvat, zoufat ani klesat.
Děkujeme ti, Pane Ježíši, že nás máš tolik rád a že nám ukazuješ také lásku dobrého Boha k nám i ke všem lidem na celém světě. Chceme se učit nést s tebou i své bolesti a slabosti a snahou o dobrý život ti dělat radost.
Milí přátelé,
evangelium o jásavém vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma v nás vyvolává smíšené pocity, protože víme, jak se během několika málo dnů situace radikálně změnila. Zprávu o tajemství Ježíšova utrpení posloucháme každý rok s vážností a můžeme v ní slyšet i ozvěnu svých životních příběhů a vůbec lidské historie.
Ježíšovo umučení léčí naše příliš optimistické představy o schopnosti člověka zvládat síly zla v sobě i kolem sebe. Moc je nezvládáme, popravdě řečeno. Jsme opravdu slabí. Ale četli jsme také v prvním čtení o prorokově přesvědčení, že potupa pokorného Hospodinova služebníka nebude znamenat jeho konečné zahanbení. A druhé čtení k nám promlouvalo obrazem Ježíšova kříže jeho vyvýšení. Prosvítá zde naděje, která se plně projeví při zmrtvýchvstání a která léčí přílišný pesimismus ohledně nás samých. Jsme slabí, to je pravda, ale Bůh je ve svém ukřižovaném Synu silný a stojí při nás navzdory vší naší skutečné nebo naučené bezmoci.
Milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba, říká zkušenost naší slabosti. Kristův kříž a zmrtvýchvstání nás zase ujišťují, že tu nutně potřebnou milost nám Bůh opravdu dává. Nemůžeme létat, ale nemusíme se ani bezmocně plazit a zmítat. Co tedy? Přijměme letos znovu Boží pozvání ke vstupu do Svatého týdne. V tajemstvích, která si v něm připomínáme, můžeme opět a třeba letos i nějak nově spatřit sebe. Svou lidskou bídu, ale také vznešenost a sílu Boží milosti, která nesla Ježíše. On prošel svou cestou kříže ve spojení se svým nebeským Otcem, a proto duchem nezlomený a nakonec, ač lidsky rozdrcen, vítězný.
Můžeme Ježíše sledovat v jeho utrpení jako pouzí pozorovatelé, ale proč se neodvážit nějakého vnitřního láskyplného gesta vůči němu po vzoru ženy s nádobkou cenného oleje. Proč se nepřidat k Šimonovi z Kyrény při nesení Ježíšova kříže nebo proč nepomáhat při pohřbu jeho těla. Svatý týden můžeme prožít jako duchovní cvičení. Rozjímat Kristovo utrpení jako účastníci děje a prosit při tom o dar očistné bolesti, lítosti a zahanbení, poněvadž Pán vstupuje do svého utrpení, aby mi ukázal a zároveň vyvážil mé slabosti a hříchy. Mé i celého světa.
Aby mi ukázal hloubku mé slabosti, ale také jeho sílu. Ta se může stát i mou silou, pokud ji ve víře a v pokoře přijmu.
Můžeme prosit o moudrost lépe vážit hodnotu věcí tohoto světa. O moudrost volit věci cennější, duchovní, nebeské, které chutnají už na této zemi všem, kdo mají chuť vytříbenou a pročištěnou, a jsou schopni vnímat přitažlivost Božího Ducha.
Pane Ježíši, zveš nás dnes k účasti na svém utrpení, o kterém slyšíme, že není jen hrozné a už vůbec ne zbytečné a marné. Obvykle se utrpení bojíme a vyhýbáme se mu. Občas ovšem opravdu zakoušíme, že ve tvém utrpení je nějaká zvláštní síla a moc života. Prosíme tě, aby se v nás o letošních Velikonocích tato zkušenost prohloubila a abychom prožili dotek nového života, který nám ve víře a ve křtu dáváš k dispozici a k následování.