Kázání

Archiv kázání

Kázání za rok 2019 (zip 6,5MB).
Kázání za rok 2018 (zip 7,7MB).

Promluva na 3. neděli velikonoční B - 18. dubna 2021

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
evangelium začíná: „Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.“ Starší z vás a mnozí dospělí přijdou na to, že je řeč o těch dvou, co šli v den zmrtvýchvstání do Emauz a ke kterým se Pán Ježíš přidal jako neznámý pocestný a vysvětloval jim různé věci z Písma.

Teď jsou tedy ti dva zpátky v Jeruzalémě a vyprávějí apoštolům, co zažili. A Pán Ježíš najednou stojí uprostřed nich
a je přepadá strach. On je ale uklidňuje a ukazuje jim své ruce a nohy s ranami po hřebech. Mohou se ho dotknout
a vidí, jak jí rybu. Vzkříšený Ježíš není žádné mámení a šálení. Je to ten, kterého dobře znali, když s ním chodili jako se svým Mistrem.

A Pán Ježíš jim vysvětluje, že i když byl odmítnut a ukřižován, že je opravdu Mesiáš, protože se o něm mluví už Starý zákon. A také, že zemřel, aby nám byly odpuštěny hříchy a abychom se dokázali nově dívat na svět a na Boha a jedni na druhé a žít šťastněji a rozumněji. Děkujeme ti, Pane, jen nám pomáhej poznávat tě, svědčit o tobě a učit se být jako ty.

     Milí přátelé,
vyprávění v evangeliích o tom, jak se Zmrtvýchvstalý ukazoval svým učedníkům, jsou zajímavá tím, že své blízké Ježíš nejprve uklidňuje a ujišťuje je, že je to opravdu on, ten, kterého dobře znali a obdivovali a měli ho rádi. Aby se nebáli, že je šálí smysly, a aby mu věnovali pozornost.

Potom jim objasňuje další věci a dává jim nové úkoly. Posílá učedníky, aby byli jeho svědky. Aby šli a učili všechny lidi, co s ním prožili před jeho smrtí a jaký smysl má jeho smrt. A také kdo Ježíš, který ukázal, že ho nepřemůže ani smrt, tak doopravdy je. Že všem lidem přináší a nabízí možnost nového života. A učedníci to skutečně dělali a jejich svědectví oslovovalo a proměňovalo další generace křesťanů až do naší doby. A i k nám jejich svědectví přichází
a žádá si znovu a znovu naši pozornost a naši osobní odpověď.

Je to velmi zajímavé, že totiž Ježíšův život, jeho smrt na kříži a jeho zmrtvýchvstání a jeho další působení v lidech skrze Ducha svatého nelze brát jen jako příběh nějakého obyčejného člověka, třebas velkého, a pak ho odsunout stranou. K Ježíšovi žádný člověk, který ho blíže a do hloubky pozná, nemůže zůstávat lhostejný. Buď ho přijímá
a s ním jeho nároky a poselství, nebo musí vynakládat velkou námahu, aby ho za své mysli, ze svého srdce
a ze svého života vytěsnil a vytlačil. Dodnes je to stejné jako kdysi. Kdo se s Ježíšem hlouběji setká, musí se prostě rozhodnout pro něj nebo proti němu.

A my jsme se s Ježíšem různými způsoby a díky různým svědkům a skrze různé skutečnosti a zkušenosti nějak setkali. A teď to znovu a znovu musíme promýšlet a prožívat a znovu se musíme pro Ježíše rozhodovat. Rozhodnout se pro Ježíše vlastně znamená pochopit a rozhodnout se pro jeho způsob života a pro jeho pohled na Boha
a na člověka. Pochopit a rozhodnout se přijímat to, co nám dává svou smrtí a zmrtvýchvstáním.

Teď ve velikonoční době si připomínáme hlavně význam a důsledky Ježíšova utrpení, smrti a nového života. K tomu se stále vracíme. I dnešní čtení nám to opakují.

S Ježíšem zmrtvýchvstalým se setkávají jenom učedníci, kteří ho už znali a přijímali v jeho nevšedním pozemském životě a kteří se nakonec nedali úplně odradit ani jeho krutou smrtí. Platí to i pro nás. Ježíšův nový božský život si nás může získat jen tehdy, když si nás získává i jeho lidský život a když jsme ochotní vstupovat spolu s ním
i do šerého tunelu odmítání a utrpení. Posilovat nás v tom mohou intuice starých proroků a další místa Písma, která právě v Ježíšovi nacházejí smysl a naplnění. Posilovat nás v tom může i osobní zkušenost a přijetí své slabosti, omylů
a zaslepeností včetně svých ran a k tomu přijetí odpuštění a uzdravení v Ježíšově jménu. To všechno prožívali Ježíšovi první učedníci a od té doby celé generace křesťanů až po nás.

Svědčí o tom zdánlivě dětsky jednoduchá, ale přitom významově bohatá a hluboká evangelia o setkáních učedníků
s živým Ježíšem, který je učil a posílal svědčit. Svědčí o tom také kázání prvních učedníků, jejichž příklad máme v dnešním prvním a druhém čtení. I pro nás platí Petrova slova, že v jakési slepotě mnohdy odpíráme dobru
a k životu se obracíme zády, ale navzdory tomu nám Bůh stále nabízí odpuštění a možnost změny. I nás Jan povzbuzuje a ujišťuje, že se za nás Ježíš stále přimlouvá a smiřuje nás se svým Otcem. A že tedy nemusíme trápit sebe ani druhé výčitkami, odsuzováním a beznadějí, ale věnovat energii a kreativitu životu podle přikázání lásky
a růstu v Boží lásce.

Pane, děkujeme ti, že vstupuješ i do našich životů a že nás učíš opírat naši víru o různé skutečnosti a zkušenosti
a o svědectví mnoha generací našich předků ve víře. Pomáhej nám, prosíme, a veď nás k důvěře v celek tvého pozemského života, smrti a nového života po vzkříšení. Osviť naši mysl, zahřej naše srdce. 

 

Publikováno: 19.04.2021 06:03
Aktualizováno: 19.04.2021 06:09