Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
dnes o sobě Pán Ježíš říká, že je Dobrý Pastýř. Myslí tím, že se dobře stará o nás lidi, jako se pastýři ovcí starají
o své ovce. Z filmů asi pastýře znáte. Živého pastýře dnes u nás zahlédnout není tak snadné, protože ovce u nás bývají v ohradách. Ale možná v Beskydech a určitě na Slovensku nebo dál na východ a na jih je v horách pastýřů dost. Vyrábějí na salaších skvělé ovčí sýry.

Ovce hlavně zajímá, jak se najíst, škubou trávu a chodí většinou s hlavou obrácenou k zemi a moc se nedívají kolem. A tak se často ztrácejí. Pastýř a jeho pomocníci ovčáčtí psi je musejí stále znovu shánět dohromady. A v noci je zase musejí v ohradách hlídat před dravými vlky.

Je to legrační nebo smutné, ale my lidé se často takovým ovcím podobáme. To když nás zajímá jen jak se najíst
nebo jak se bavit. Ale Pán Ježíš nás učí, jak opravdu přemýšlet o životě a jak se namáhat pro dobré věci a žít tak, abychom se nakonec dostali až do nebe. Děkujeme ti, Pane, že se o nás staráš a máš nás všechny rád. Že nás učíš
a že máš s námi nebeskou trpělivost!

     Všichni milí přátelé,
dnes už v evangeliu nečteme přímo o zmrtvýchvstalém Ježíšovi. Četli jsme slova, která Ježíš pronesl při jedné své návštěvě Jeruzaléma. Ale ta slova mohl po vzkříšení učedníkům znovu připomínat. Nebo si je učedníci sami mohli vybavovat, když vzpomínali, co s ním kdysi prožili. V dnešním evangeliu nám Ježíš prostým, ale výrazným obrazem pastýře ovcí vysvětluje, co pro nás svou smrtí a vzkříšením vykonal a co pro nás stále dělá. Že je dobrý pastýř všech lidí, kteří jsou mu Otcem svěřeni.

Ježíšova smrt na kříži je svědectvím, že mu na nás lidech skutečně maximálně záleží. Dal za nás kdysi a dává za nás stále svůj život. Dal za nás svůj život ne z donucení, ale svobodně a z lásky k nám. Svou smrt nám nevyčítá, ale přeje si, abychom ji chápali jako důkaz jeho lásky k nám a abychom ho s důvěrou poslouchali a učili se od něj a nebáli se námahy při jeho následování. On svůj život za nás dává a zase přijímá. On nás přijímá, abychom mohli žít jeho životem, který nám dává.

Ježíšovi na nás opravdu záleží, protože jsme jeho. Když si uvědomíme hloubku těchto slov, probudí se v nás krásný pocit důvěry, jistoty a bezpečí, který přemáhá všechny pochybnosti a zmatky. Pán Ježíš není jako pastýř, který pracuje jen za peníze a na svěřených ovcích mu až tak nezáleží. Ježíš nás nevymění za své větší pohodlí, nikdy se nenechá znechutit a unavit ani naší nechápavostí, nevděčností, ani bezmocnou pohodlností, ani výslovným odmítáním.

A Pán Ježíš by byl rád, kdybychom i my žili podle jeho příkladu. Kdybychom mu důvěřovali a vážili si velikého daru, jímž je pozvání k božskému životu. Kdybychom nebyli jen „Zemí spjatí… hrdobci, jimž hrouda nohy víže“, jak kdysi napsal klasik v Písních kosmických. Kdybychom dar nového života v Otci a Synu a Duchu svobodně, ne ze strachu, přijímali a rozvíjeli.

Pán Ježíš hledá a oslovuje mezi lidmi také ty, kterým dal jeho Otec podobné pastýřské povolání vůči druhým lidem, jako svěřil jemu. Ty, kdo by spolu s ním přiváděli Bohu lidi ze všech národů a koutů světa, všech možných způsobů života a povah. 

A takoví lidé jsou, kteří ve svém srdci, když dobře naslouchají, objevují touhu nabídnout celý svůj život „na plný úvazek“ do služby Bohu a Božímu Synu. Taková služba může mít rozmanité podoby. Může to být služba vytrvalé
a velmi osobní modlitby. Může to být služba vyučování a kázání a služba svátostí. Může to být služba správy společného majetku nebo služba pomoci nemocným a potřebným a podobně. Může to být i povolání obětovat svůj pozemský život za věčný život druhých. Takoví lidé jsou, Bůh sám jim takovou touhu vložil do srdcí. A Pán Ježíš je během svého pozemského života hledal a volal je k sobě jako své učedníky. Vyučoval je svým slovem
i příkladem a předával jim svého Ducha. Předával jim také svou moudrost, ale hlavně svou pokoru a trpělivost, díky které mohou nést všechnu naši lidskou slabost a malátnost. A volá i dnes.

Pán Ježíš dnes ale říká ještě něco: „Moje ovce mě znají. I jiné ovce uposlechnou mého hlasu“. To jsou ale slova zásadně důležitá. Vyplývá z nich, že nejsme tak bezmocní, jak se často domníváme a jak se nás v tom nepřátelský duch snaží utvrdit. Podle Ježíše máme zásadní schopnost rozeznávat, co vede k životu, a máme sílu přes všechny překážky a dílčí neúspěchy k Božímu životu s Boží pomocí směřovat. Příliš často se chováme jako nepříliš chytré ovce, to je pravda, přesto však je Pán Ježíš zásadně optimistický, co se týče naší schopnosti nakonec mu přece rozumět
a jít za ním. A to je velmi dobrá zpráva.

Pane Ježíši, ujišťuješ nás dnes o tom, že jsi náš Dobrý Pastýř a že my jsme schopní slyšet tvůj hlas a jít za tebou
do nebe. Děkujeme ti za to velice. Pomáhej nám, prosíme, hledat naše osobní povolání ve tvé službě a velkodušně
na ně odpovídat.