Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
minulou neděli o sobě Pán Ježíš prohlásil, že je Dobrý Pastýř. A dnes zase říká, že je vinný kmen a jeho Otec v nebi že je vinař. Vinný kmen znamená kmen vinné révy, ze kterého vyrůstají ratolesti, dlouhé větve, které se točí kolem sloupků a drátů vinice, aby na nich mohly hezky ve vzduchu viset hrozny vinné révy. Na to, jak vypadá vinice a vinná réva, se můžeme zajít podívat nejblíž na Vinohrady pod Gröbovku, pak třeba do Mělníka nebo až na jižní Moravu.
Co tím přirovnáním chtěl asi Pán Ježíš říct?

Však to hned vysvětluje. Ratolesti a větvičky révy se musí prořezávat. Nechají se jen ty zdravé. Ty suché nebo ty, které nemají hrozny, se odříznou a vyhodí. Když jsme spojení s Ježíšem modlitbou, dobrými skutky, odpouštěním
a tím, že prostě chceme být jako on, tak máme sílu nést hrozny dobrého vína. Když ale na své spojení s Pánem Ježíšem zapomínáme, tak schneme.

Pane Ježíši, chceme být vždycky spojení s tebou, abychom byli plní života a nesli hodně dobrého ovoce. Jsme rádi, že nám to připomínáš a že si můžeme být jistí, že to s tebou dokážeme.

     Milí přátelé,
Pán Ježíš používá přírodních obrazů, když vysvětluje, kdo je on a jaký je vztah mezi ním a námi a nebeským Otcem. Příroda je trvalejší a stálejší než lidské výtvory. Zbytků staveb starých dva tisíce let se moc nezachovalo, ale stáda ovcí a vinice s vinnou révou jsou stále tytéž a najdeme je po celém světě. Když se jen na vinnou révu
nebo na ovocný strom podíváme, už rozumíme tomu, co nás dnes Ježíš učí. Větev, která není srostlá s kmenem, usychá, protože právě přes kmen do ní proudí ze země živiny.

„Zůstaňte ve mně a já budu moci zůstávat ve vás“, říká Pán Ježíš. Přál by si, abychom byli doslova srostlí s ním, aby skrze něj mohl i do nás a v nás proudit Boží život. Vždyť proto k nám Ježíš přišel, abychom nesli dobré ovoce dobrého života a byli jeho učedníky, předávali jeho způsob života. To všechno k oslavě jeho Otce. Vidíme, že Ignácovo heslo „všechno k větší Boží slávě“ má kořeny v Písmu, že není uměle vymyšlené.

Jak být a zůstávat srostlí s Kristem? Určitě to nejdřív musíme svobodně chtít. Protože když se něco chce, tak to jde. Ale musíme pro své spojení s Kristem něco dělat, bez nějakého našeho přičinění to samo nepůjde. Co tedy? S Ježíšem nás spojuje určitě denní modlitba. Nejjednodušší modlitbou je prostě si na něj občas vzpomenout. Můžeme si také připomínat jeho slova nebo jiná slova, příběhy a obrazy z Písma svatého. Pán Ježíš je s námi také
ve svátostech: často ve mši svaté a ve svátosti smíření. Spojují nás s ním určitě také dobré skutky a jakákoli snaha
o dobrý život. Kdykoli společně s druhými podnikáme něco rozumného v jeho jménu, je on s námi. Tak to slíbil.

A co asi Ježíš myslí oslavou svého Otce? Zkusme o tom uvažovat. Určitě to nebude žádná povrchní sláva, ohňostroje pouze lidské. Znamená to, aby lidé Boha znali a měli o něm zdravou představu a žili ve spojení s ním. A zdravý obraz Boha jako dobrého Otce nám svým životem, smrtí a vzkříšením předává právě Ježíš. On byl a je s Otcem spojený jako jeho jednorozený Syn. A tento zdravý obraz Boha a zkušenost spojení s ním můžeme předávat i my.
Když zůstaneme s Kristem spojení, bude se i v našich životech projevovat nový Boží život. A ten nový život budeme cítit v žilách my sami i lidé kolem nás.

V prvním čtení jsme četli, jak neohroženě vystupoval v Ježíšově jménu obrácený horlivý Šavel. Život ukazuje, že každý, kdo se živě setká s Kristem, je tím zasažen, a když spojení s ním vlastní nedbalostí nepřeruší, dělá v něm Kristův život divy. Evangelista Jan nám zase ve druhém čtení připomíná, abychom své spojení s Ježíšem a svou lásku k němu neprokazovali jen slovy, ale i skutky. Tak to dělal sám Ježíš. Skutky jsou výmluvnější než slova. Naše nitro se často chvěje, naše myšlenky i názory druhých nás často matou. O skutky se můžeme opřít, jsou viditelné
a hmatatelné a mohou nás uklidnit. Když vidíme, že se nám něco v Bohu daří, přináší nám to pak pokoj a důvěru.

 A Jan také zajímavě formuluje základní životní pravidlo, Kristovo přikázání: abychom věřili ve jméno Božího Syna Ježíše Krista a měli se navzájem rádi. Věřit v něčí jméno znamená důvěřovat moci a přízni toho, kdo to jméno nese. Pán Ježíš se s námi nejtěsněji a neoddělitelně spojil svým vtělením, celým svým životem a svou smrtí. Svým vzkříšením nám pak ukázal, kam až spolu s ním můžeme dojít: k novému, věčnému životu. Jen se ho musíme držet jako klíšťata, srůstat s ním vjedno. Jsme s ním jedno tělo, které on na sebe vzal. Můžeme a máme být s ním jedno
i v Duchu svatém, o kterém se zmiňuje první i druhé čtení.

Pane, dal jsi nám svůj život pozemský včetně své smrti a nabízíš nám i život nový, nebeský, věčný. Chceme žít
ve spojení s tebou jako kmenem, který nám dává životní sílu, jistotu a pokoj, a díky kterému můžeme nést dobré ovoce. Dávej nám, prosíme, svého Ducha, ať žijeme k radosti a oslavení tvého i našeho Otce.