Kázání

Archiv kázání

Kázání za rok 2019 (zip 6,5MB).
Kázání za rok 2018 (zip 7,7MB).

Promluva na 10. neděli v mezidobí B - 6. června 2021

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
Pán Ježíš byl opravdu mocný. Uzdravoval lidi z různých nemocí, uzdravoval i jejich duši, jejich myšlení. To proto, aby zbytečně netrápili ani sebe ani druhé lidi, ale aby smýšleli a chovali se jeden k druhému pěkně a čistě a dobře. Pán Ježíš ale hlavně mluvil s velikou jistotou o Bohu. Učil tak, jako nikdo před ním ani po něm. To všichni jeho posluchači jasně viděli, ale kupodivu jen někteří Ježíšovo slovo přijímali.

Četli jsme dnes v evangeliu, že učitelé zákona zuřili a Ježíšovu pravdu odmítali. I nám se může stát, že nechceme vidět pravdu a že ji odmítáme. Bývá to tehdy, když se nám ta pravda nelíbí a když nemáme dost pokory
a pravdivosti. Pán Ježíš nás ale varuje, abychom nezavírali zarputile oči před jasnou pravdou. To by byla naše duše jako mrtvá. A my přece chceme žít.

Pane Ježíši, učíš nás dnes, že když ti důvěřujeme a jednáme podle tvého slova, jsme jako tvá matka a příbuzní. Děkujeme ti a vážíme si toho, že nás počítáš do své rodiny. A prosíme tě, ať ti vždycky důvěřujeme a následujeme tě svými slovy i činy.

     Milí přátelé,
z evangelií je zřejmé, že Pán Ježíš mluvil a jednal jako velmi silná osobnost. A přitom to nebyla žádná kouzla, co Pán Ježíš říkal a dělal. Působil silou celé své osobnosti, mocí celého svého bytí lidského i božského. Jeho učení a jednání pomáhalo všem, kdo ho přijímali, to bylo nad slunce jasné. A přesto mnozí tehdejší učitelé Božích věcí Ježíše i jeho učení vehementně odmítali.

Stupeň jejich zarputilého „ne“ vůči Ježíšovi vyjadřují jejich slova: „Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“
To bylo opravdu rezolutní odmítnutí, které znevažovalo všechno, co Pán Ježíš učil, jak se choval a co silou své osobnosti vyzařoval.

Jenže umíněné odmítání pravdy druhého je jako bumerang, který se vrací a udeří a zraní toho, kdo ho vyslal. Zavírání očí před pravdou vlastně zabíjí duši. A tak tento hřích nazývá Pán Ježíš rouhání Duchu svatému, věčný hřích, který nedojde odpuštění. Ale nedojde odpuštění ne proto, že by Bůh nechtěl, ale proto, že nechce člověk. A na takového člověka je smutný pohled. Lidově se říká, že takový člověk věří vlastním lžím. Je to člověk zaživa duchovně mrtvý.

Chceme tedy brát Ježíšovo varování vážně a otevírat se pravdě a všechno si zdravě prověřovat podle pravého kritéria pravdy, a tím je dobré ovoce. Co dává opravdový život, je dobré. Můžeme se učit i z Ježíšova klidu, se kterým věcně
a bez rozčilování vysvětluje i po tak podpásovém útoku, proč je argument jeho odpůrců lichý. Zlo nelze zlem vyhnat, zla se jiným zlem nezbavíme, nanejvýš ho jiným zlem nahradíme. A to se bohužel často děje, když nepřemýšlíme
a když se bojíme celé pravdy, když se bojíme námahy a když hledáme polovičatá řešení nebo se vyvlékáme
ze zodpovědnosti.

Jednoduše řečeno: kůrovce nevyženeme ze svého hektaru lesa na sousední hektar a zeměkouli nepomůže, když vyvezeme radioaktivní odpad do sousední země. Ještě více takových příkladů najdeme v mezilidských vztazích.

Počátek a kořen našeho vyhýbání se zodpovědnosti přesně vystihuje vyprávění z počátku knihy Genesis, které jsme četli v prvním čtení. Vypadá na první pohled jako pohádkové, ale je to neobyčejně trefná zkratka lidského myšlení
a jednání, které nám způsobuje problémy dodnes.

Na počátku všeho stojí nedůvěra k dobrotě Stvořitele, nedůvěra k dobrotě stvoření a života. Představa, že když obejdeme zákony přírody a lidských vztahů, dosáhneme moci nad druhými lidmi a nějaký svůj prospěch. A když pak vidíme, že jsme tím způsobili ještě větší problém a že nám hrozí odhalení, že jsme nazí, skrýváme se a svádíme zodpovědnost na druhé.

Nejhorší ovšem je, že když Adam říká: „žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu“ a Eva zase: „had, kterého jsi stvořil, mě svedl“, obviňují tím vlastně samotného dobrého Boha. Říkají jinými slovy totéž, co v evangeliu učitelé zákona Ježíšovi. Tím si, obrazně řečeno, utahují smyčku kolem krku. Největší zkázu nepůsobí samotné naše hříchy
a chyby, ale jejich zarputilé odmítání a nepoučitelnost.

Když se takto díváme jen na sebe a kolem sebe, můžeme propadnout beznaději. Když ale dobře posloucháme Boha, slyšíme kudy jít. Hned na počátku dobrý Bůh slibuje člověku budoucí záchranu skrze jinou ženu a její potomstvo. V evangeliu slyšíme Ježíše, který je synem oné slíbené ženy, Marie z Nazareta. On mám ukazuje ještě víc. Že totiž každý, kdo se upřímně ptá na Boží vůli a snaží se podle ní jednat, vnáší spolu Ježíšem do světa spásu a nový život. To je Boží cesta, a to může být i naše cesta.

Bože, děkujeme ti za tvého Syna a za jeho matku. Ježíši, děkujeme ti za tvůj život vydaný pro naši spásu. Uč nás důvěřovat jako ty tvému Otci a ptát se na jeho cesty, respektovat přikázání, jednat rozumně a přijímat jeho vůli. Jsme a chceme být tvoji. 

Publikováno: 08.06.2021 09:03
Aktualizováno: 08.06.2021 09:06