Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
Pán Ježíš dnes mluví o Božím království. Co je to? Vzpomeneme si možná, že už když začínal své kázání, volal: „Přiblížilo se k vám Boží království.“ Boží království je Bůh mezi lidmi. Jsou to hezké vztahy mezi námi lidmi a Bohem
a mezi námi navzájem.

Podle Pána Ježíše takové hezké vztahy rostou pomalu jako obilí ze zasetého zrna. Na první pohled nevidíme, že by se v půdě něco hýbalo, ale po nějaké době vidíme, že tu roste obilí a v létě se pak sklízejí klasy plné zrní. Musíme být tedy trpěliví a nelekat se, že hned není znát, že by naše víra něco měnila. Chce to čas. Semínko Božího království je také maličké. Začíná v jednom člověku, ale pak zasahuje mnoho lidí, a nakonec může vyrůst jako veliký strom,
ve kterém hnízdí ptáci a který dává stín. Věřících bylo také nejdřív málo a dnes už jedna miliarda na celém světě.

Pane, i když si připadáme malí, chceme být dobrým semínkem, ze kterého na konec vyroste něco velkého. Chceme nést dobré ovoce. Ať v nás a kolem nás, v našich rodinách, tam, kde jsme, roste tvé království, hezké a poctivé vztahy.

     Milí přátelé,
vyučování o Božím království je jedním z pozoruhodných rysů Ježíšova kázání. Navazuje na Starý zákon, který proniká touha po Božím příchodu a po nastolení Boží vlády. Prohlubuje i to, o čem každý člověk nějak v životě zauvažuje, co vlastně nějak stojí v pozadí hlubšího lidského myšlení vůbec: jak naplnit touhu po lepším světě.
J. A. Komenský například sepsal v závěru života Obecnou poradu o nápravě věcí lidských a jako zbožný člověk v ní počítal zcela samozřejmě s Boží pomocí. Marxistický způsob uvažování se zase snaží Boha z lidského myšlení
a jednání vypudit jako hlavní překážku zamýšlené nápravy. Většina současných filozofií se o Bohu vůbec nezmiňuje.

Co tedy říká Boží Syn? Zaujme nás určitě, že mluví velmi jednoduše, nic nekomplikuje a používá obyčejných obrazů z přírody a ze života, tzv. podobenství. Základem jeho evangelia, je to, že Boží království je už zde mezi námi lidmi. Dobrá zpráva je, že Boží království už máme kolem sebe a v sobě a můžeme ho s vírou hledat a nacházet jeho stopy.

Co v tomto smyslu mohou znamenat dvě dnešní Ježíšova podobenství, jeho dva dnešní obrazy? Co v nich můžeme najít?

Člověk zasévá semeno a ono pak samo roste, člověk ani neví jak. Země sama přináší plody, říká Ježíš. Boží království je tedy něco naprosto přirozeného, co patří k životu, co do života vložil Stvořitel. Život je růst a životní síla růstu je obrovská, nese nás. Můžeme se na ni spolehnout. Život nás nese, i když i my musíme nést život. Máme sledovat, jak Boží království roste a máme dbát o to, aby v našem životě přinášelo zralé plody, ale není potřeba, abychom byli křečovití, ani nervózní, ani netrpěliví. Není potřeba nic urychlovat, není potřeba považovat svět, život za nějak zásadně špatné, jako by se Bohu nepovedly. Nemusíme vymýšlet nějaké své umělé nápravy bez Boha a mimo Boha. Svět a život jsou, jaké jsou. To si můžeme občas říci. Ale ne rezignovaně a bezmocně. Spíš jako výraz víry v Boží dobrotu a prozřetelnost. Je to na světě, jak to je. Ale v tom smyslu, že Bůh opravdu ví, co je potřeba a vhodné
a co ne, a že Bůh se opravdu stará, že se mu nic nevymyká z rukou.

Život má svá pravidla: Určitě to jsou starozákonní Boží přikázání, která stanovují hranice lidského myšlení a jednání, abychom neškodili druhým ani sobě. Také to je novozákonní zákon lásky a neustálého odpouštění. Ta pravidla je potřeba dodržovat, máme je respektovat každý za sebe. Ale s celkem světa a lidstva není potřeba, naznačuje nám dnes Pán Ježíš, dělat si přílišné starosti. Jako země sama přináší plody rostlin, tak Bůh a jeho životní síla nese plody v lidských životech.

Nemáme se děsit, ani brát Bohu kormidlo života a světa z rukou. Brzy bychom havarovali, což dějiny potvrzují, máme s tím zkušenost. I příroda nám dokáže vracet údery, které jí svou zaslepenou koncentrací na techniku zasazujeme.

Dnešní Ježíšova slova vnášejí uklidnění a pokoj do naší obvyklé hektičnosti. Jakékoli naše úsilí se má a může se opírat o to, co už před námi dělá Bůh. Teprve v harmonii s Božím jednáním dává naše jednání plný smysl. A jak tuto harmonii nalézat? Určitě v rozjímavé modlitbě, určitě v modlitbě denního zpytování, určitě s používání pravidel rozlišování, určitě v stálém naslouchání Božímu hlasu.

Děkujeme ti, Pane Ježíši, za tvá dnešní slova. Vedou nás k pokoji, vedou nás zároveň k tobě, k sobě i ke druhým lidem. Vedou nás k pozornosti a bdělosti vůči tomu, co ve světě i v nás koná tvůj i náš Otec. Vedou nás k důvěře.
Za všech životních okolností se chceme tobě líbit, chceme hledat tvé cesty a následovat tě, kamkoli jdeš.
Pomáhej nám v tom, prosíme.