Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

„Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.“

     Milí přátelé,
život ženy Marie, Matky Boží, Naší Paní, je pro nás nesmírně důležitým znamením. Je znamením, které vychází
ze zásadního znamení jejího Syna a směřuje k němu. S ním a v něm, s Kristem a v Kristu dává smysl a má ohromnou sílu, kterou věřící v Krista vedeni Božím Duchem objevili a přes dlouhá staletí dodnes zakoušejí. A my věřící přítomné doby si dnes ženu Marii, matku lidskou i Matku Boží, s radostí a otevřeným srdcem jako zářivé znamení připomínáme.

Chceme ji jako znamení nechat zářit v kráse našich chrámů před očima. Necháváme ji jako znamení znít v melodiích písní a zpěvů, které těší naše uši a srdce. Můžeme ji vnímat jako znamení i ve vůních květů pozdního léta.

A naše duše se dnes intuitivně obracejí k tomu krásnému a vznešenému, co nacházíme v našich lidských životech. Dnes chceme vidět a v Marii nanebevzaté vidíme důstojnost a velikost, kterou Tvůrce vložil do života každého člověka. Chceme vidět krásu, kterou sice zakalil a zatemňuje hřích a naše pokřivené obrazy Boha a reality, ale která z našich životů nikdy úplně nevymizela a kterou obnovil a pozvedl až do nebeské výše Boží Syn.

Ježíš obnovil a očistil krásu a vznešenost lidského života. Provedl to na této zemi, mezi námi a v naší přirozenosti, v tom a skrze to, co i my prožíváme. Ponořil se do naší obyčejnosti a bídy a pozvedl a pozvedá směr našich životů k Bohu. Tam odkud pocházíme a k tomu, od kterého jsme vyšli a u kterého je náš pravý domov a cíl.

A Maria v tomto zápase o náš život svého Syna provázela od samotného počátku. Lidsky ho dokonce musela jako matka v čase předejít. Byla proto Bohem už od začátku svého života zvlášť obdarována, uchráněna působení prvotního hříchu. A od početí svého Syna nám byla a je vzorem toho, kým může být člověk, když se zcela odevzdá do Božích rukou, když dokáže říci: „Ať se mi stane podle slova tvého“ a podle těch slov také žít.  Písmo nám ukazuje Marii v Ježíšově blízkosti v různých momentech jeho veřejného působení a pak hlavně v jeho utrpení a pod jeho křížem.

A křesťanská tradice a vírou osvícený rozum dokážou vnímat, že Maria jistě a docela přirozeně provázela
a následovala svého Syna i v jeho oslavení, v jeho vystoupení do nebeské slávy. Jako první člověk jej přijala v jeho lidském životě a jako první člověk od něj přijala život nového věku. Jako on byl v těle vzkříšen a v těle vstoupil
do nebe, tak i ona byla po svém pozemském zesnutí vzata a přijata s duší i tělem do nebeské slávy svého Syna.
Tam, kam díky Kristu a s přímluvou a přispěním jeho Matky směřujeme i my.

Dnešní slavnost je tedy slavností naší naděje v budoucnost a slavností naší víry ve vznešenost člověka jako Božího tvora. Dnes slavíme Boží lásku, která nás dokáže proměnit v bytosti krásné a radostné. Když mu to dovolíme jako Maria.

Obyčejný život nás tak často spíš tíží a tísní, mnohdy máme dojem, že dokonce ubíjí nejrůznějšími starostmi
a zmatky. Potřebujeme posilu a povzbuzení a v Marii nanebevzaté ji dostáváme. S ní, díky ní a za ní se dnes nedíváme jen na překážky, které nám neustále svazují nohy, ale hledíme vzhůru k Bohu. Maria nás povzbuzuje k tomu, abychom se nezapomínali dívat vzhůru. Protože shůry, od Boha, pocházejí všechny dobré věci, a shůry, od Boha dostáváme sílu a světlo k cestě po této zemi a uprostřed pozemských zmatků do Boží slávy. Chceme se učit naději, učit se důvěřovat, že budoucnost přináší v Bohu dobré věci. Nechceme propadat malomyslnosti lidského rozumu, který se zapomíná dívat na Boha a pak se topí ve své bídě a v negativismu a ve skepsi. A mnohdy se tím ještě chlubí, i když v duši pláče.

Panna Maria nanebevzatá tiší náš pláč a probouzí v nás radost. Vede nás k tomu, abychom se vždycky dívali na Boha. V ní také vidíme Boha zvláštním a neobyčejným způsobem. V ní můžeme i sebe a své bližní zahlédnout krásnější
a láskyplnější a láskyhodnější, než jak se nám na první pohled zdá nebo jak nám našeptává Boží nepřítel.

Dobrý Bože, děkujeme ti za Matku tvého Syna, za Marii, kterou jsi cestou tvého Syna vzal k sobě do nebeské slávy. Otevírej naše oči kráse a smyslu života, uč nás postoji a životu víry, naděje a lásky. Uč nás dívat se z této země vzhůru, k tobě a od tebe přijímat, co potřebujeme a nechat se od tebe překvapovat dary, které daleko přesahují naše lidské představy. Uč nás žít už teď tvým životem.