Promluva na 2. neděli adventní C - 5. prosince 2021
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Pro děti:
V dnešním evangeliu nemluví Pán Ježíš, ale Jan Křtitel. Víme, že Jan, pokřtil v Jordánu plno lidí, i Pána Ježíše. Byl dost přísný. Ale nebyl to žádný zahořklý bručoun. Snažil se pohnout lidi k tomu, aby změnili svůj život. Aby nežili jen tak bez cíle, ale pamatovali na Boha. Jaké to je, když se vás rodiče snaží k něčemu pohnout? Možná nepříjemné, ale pak se většinou ukáže, že to bylo dobře.
Jan volal: „Připravte cestu Pánu!“ Po hrbolaté silnici plné zatáček se nejede moc dobře. Když tedy chceme, aby měl Pán Ježíš hladkou cestu do našich srdcí, musíme v sobě něco pročistit a upravit, vyhladit. K tomu máme Advent.
Pane Ježíši, těšíme se na Vánoce, těšíme se na tebe, protože ty dáváš Vánocům jejich krásu. Chceme mít čistá srdce a chceme, aby se ti u nás doma líbilo. Pomáhej nám v tom, prosíme, ať se máme rádi a pomáháme si navzájem. Ať se ti podobáme!
Pro ostatní:
O druhé neděli adventní nás evangelium zve k Jordánu, kde Jan Křtitel rázným způsobem vybízí lidi ke změně života. Nedělá to sám ze sebe, ale z Božího povolání. A volá slovy proroka Izaiáše, která lidé dobře znali: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“
Vyvolený národ věděl, co všechno pro něj Bůh v historii vykonal, a věděl, co má dělat, aby dokázal zůstat Bohem v živém spojení, a přesto ve víru všedního života stále na Hospodina zapomínal a ztrácel ho z očí, z mysli a ze srdce.
Potřeboval někoho, kdo by ho vyburcoval ze spánku a z duchovní malátnosti. A Jan Křtitel to dokázal. Po velmi dlouhé době zase lidé mohli vidět a slyšet opravdového proroka, člověka, který měl na srdci skutečně Boží věc. Který byl přesvědčivý a opravdový. Jan si nebral servítky, byl strohý a přísný, ale lidé mu důvěřovali. Z jeho slov vnímali upřímný a nefalšovaný zájem o Boha. A přicházeli k němu v celých zástupech a vyznávali své hříchy a své slabosti.
A na znamení dobré vůle k nápravě života se potom od něj nechávali pokřtít, očistit vodou řeky Jordánu. Kde já dnes slyším hlas, ve kterém mohu slyšet hlas Boží? Hlas, který mě budí a povzbuzuje?
Evangelista Lukáš uvádí své líčení tím, že vypočítává tehdejší politické a náboženské představené. To byl ve starověku způsob, jak umístit důležitou událost do časové souvislosti. Jaká jména bychom jmenovali my dnes? Která s úctou
a která s ohrnutým nosem? Ale neohlížejme se na druhé, neodsuzujme. Jde o nás. Nám jsou dnes určená Janova slova: „Připravte cestu, vyrovnejte Pánu stezky!“
I my víme o Bohu a bereme jej ve svých životech nějak vážně, ale i my dnes si potřebujeme protřít, probrat se z polospánku a vymanit se z přitažlivosti pouhých věcí. I my potřebujeme otevřít cestu Bohu do našich záležitostí
a do našich životů. Aby nám věci nepanovaly, ale sloužily nám na cestě k Bohu. Aby všechny naše záležitosti dostaly pravý smysl a cíl. Abychom si připomněli, co je zásadní: chválit Pána, našeho Boha, respektovat ho a sloužit mu, a tím spasit svou duši a naplnit svůj život.
Jan uslyšel a hlásal Slovo na poušti. Poušť je silný obraz, který se v bibli často používá. Co znamená? Biblická poušť není mrtvý písek. Je to zvláštní suchá půda, která v sobě nese semena vegetace, ale potřebuje vláhu, aby rostliny mohly vzrůst. To se obvykle děje na jaře, kdy se ta zdánlivá poušť krásně a překvapivě zazelená.
Je to výstižný obraz i našich životů. Máme v sobě mnoho dobrého, ale často je to nějak uspané. Potřebujeme vláhu
a teplo Božího Ducha a slova, abychom se zazelenali a nesli plody. Právě Advent se může stát vzácným časem oživení naší víry, naděje a lásky.
A práce s tím není všechna jen na nás. Prorok Baruch nám v prvním čtení dodává odvahu, když připomíná, že je to
v posledku sám Bůh, který dokáže vyrovnat naše křivolaké a hrbolaté cesty. Jen mu dovolit, aby nás to učil. „Každý člověk uzří Boží spásu!“ volají dnes Jan a Izaiáš. Platí to i pro nás.
A co je spása, jak se už teď pozná? Svatý Pavel to ve druhém čtení říká krásně: „Když roste naše láska a poznání, když v životě volíme vždy to lepší, Boha. Když se varujeme hříchu a konáme dobré věci. A to všechno ve spojení s Kristem a k Boží chvále a slávě.“