Promluva na 4. neděli adventní C - 19. prosince 2021
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Pro děti:
Dnes je už 4. neděle adventní a v evangeliu jsme se přesunuli od Jordánu, kde jsme byli minulé dvě neděle,
už do doby před narozením Pána Ježíše. Četli jsme o tom, jak se Ježíšova maminka Maria, která svého syna nosila pod srdcem, setkala se svou příbuznou Alžbětou. Ta zase čekala narození Jana Křtitele. Tak jsou zase Ježíš a Jan spolu. Spíš jejich maminky, ti dva ještě čekají na své narození. Maria přišla Alžbětě pomáhat, aby všechno, než se Jan narodí, zvládla.
A slyšeli jsme příjemný rozhovor. Maria Alžbětu hezky zdraví a Alžběta jí s radostí odpovídá. Proč ta radost? Protože mají obě ženy na mysli ne sebe, ale Pána Boha. Své děti chápou jako Boží dar a přijímají od Boha úkol starat se o ně.
A to je pěkný příklad i pro nás. Radost nemusí být jen z dárků, ale i dobré práce a z dobrého života. Bože, ať se nebojíme úkolů, které dostáváme. Ty nám pomáháš všechno zvládnout. Ať z toho máme radost, i teď o Vánocích, které jsou už opravdu blízko.
Pro ostatní:
Židovská bible, které my křesťané říkáme Starý zákon, je opravdu velice zajímavá kniha. Byla psána během staletí
a čte se a vykládá se už také po staletí. A obsahuje mnohé obrazy a náznaky, které teprve s během času dostávají nové významy. Jedním z takových náznaků jsou slova proroka Micheáše o Betlémě jako městě, kde se měl narodit někdo mocný, kdo dokáže nastolit pokoj po celé zemi. Pro Micheáše to byl nejspíš vůdce, který by dokázal v jeho době, tj. v 7. století před Kristem, mezi asyrským a babylónským zajetím, navrátit vyvolenému národu politickou svobodu a pokoj.
Ale s časem nepřestala být Micheášova slova aktuální, protože každá doba potřebuje mocné a pokojné pozemské autority. Touhu po někom takovém vnímáme dnes v naší zemi i my. A je to tak všude.
Nejhlubší význam však dal Micheášovu proroctví Ježíš Kristus, Boží Syn. Ten se jako člověk narodil v Betlémě, ale jeho původ jako Syna Božího je od věčnosti. On přinesl všem národům nový pohled na Boha jako milosrdného Otce všech lidí. On, ač odmítnutý a ukřižovaný, povstal z hrobu a moc jeho lásky se od té doby šíří do všech končin země.
On vládne lidským srdcím a všem přináší opravdový Boží pokoj. On sám je Božím pokojem a živá a upřímná komunikace s ním i nám přináší pokoj, který v dnešním světě tolik potřebujeme.
Svědectví o Božím Synu jako králi pokoje přináší i dnešní evangelium. V něm je Ježíš přítomný ještě jako nenarozené dítě v lůně matky, ale už vytváří atmosféru radosti a pokoje. Nevytváří ji ale nijak automaticky, bez lidského přičinění. To je velice důležité. Maria i Alžběta se dokázaly opravdově radovat. Proč? Protože jejich radost byla zároveň chválou dobrého Boha, kterému ony dokázaly sloužit a přijmout od něj s důvěrou náročný úkol. Měly dát život a výchovu synům, kteří způsobili obrat v lidských dějinách.
Atmosféra Boží radosti je pronikavá a všeobjímající. Vnímá ji už ještě nenarozený Jan Křtitel. Boží pokoj totiž je příznivý životu, nebojí se nového života, nevyvolává obavy a nedusí se zbytečným strachem. V Božím pokoji se prostě daří životu. Lidskému i životu všech dalších tvorů. Díky Božímu pokoji v nás rozkvétá víra, naděje
a láska a důvěra, naděje a láska zase vnášejí do světa nás lidí Boží pokoj.
Připravujeme se na slavnost narození Božího Syna a můžeme si při tom v modlitbě examen více uvědomovat, jaké kořeny různých nepokojů v sobě nalézáme. A jsou to často nepokoje okamžitě neodstranitelné. Ale co je hlavní, můžeme do všech svých nepokojů s vírou a důvěrou nechat vstupovat Božího Syna. On si už s nimi poradí.
A druhé čtení z listu Židům nám dnes odkrývá hluboký zdroj Ježíšova pokoje. Ježíš jako Syn Boží i lidský svobodně
a s důvěrou přijímá úkol svého Otce vzít na sebe lidské tělo a vstoupit do světa lidí. Vzít na sebe naši lidskou bídu
a obětovat své tělo, tzn. darovat sám sebe za nás hříšníky.
Zase zde vidíme, že Boží pokoj je zároveň dar a zároveň přijetí života jako daru. Kdo si toto uvědomuje a kdo se snaží jít v Kristových stopách, ten se může také stát dárcem a šiřitelem pokoje.
Nechme se přesvědčit, že Boží pokoj opravdu sídlí v našich srdcích a že je silnější než jakýkoli zmatek tohoto světa. Že je nám k dispozici. Jen se mu otevírat, být bdělí a modlit se. Jen neutíkat před Božími pozváními, neutíkat z Božích cest a vracet se na ně. Aspoň něco z dnešní radosti Marie a Alžběty pak budeme moci zažít a předávat druhým i my.