Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
dnes jsme slyšeli, že Pán Ježíš kázal a vyučoval i v přírodě u jezera. U nás moc přírodních jezer nemáme, spíš rybníky a přehradní nádrže. Genezaretské jezero je veliké, jednou se tam jeďte podívat, stojí to za to. Lidé k němu ale nechodili pro zábavu jako my, ale za prací, lovili ryby, aby měli z čeho žít.

A Pán Ježíš po svém kázání vyzval Petra, aby vyjel lovit ryby, a Petr mu důvěřoval a síť se naplnila, až se trhala. Pán Ježíš tím Petrovi a dalším učedníkům názorně ukázal, že jejich novým úkolem bude, jak řekl, „lovit lidi“. Samozřejmě ne do sítí z provazů, ale jak tedy? Vyučováním, dobrým příkladem, uzdravováním, odpouštěním vin apod. A takovému „lovení lidí“ zve i nás.

Pane Ježíši, ty jsi získával lidi pro Boha a vedls je k dobrému životu z lásky. K tomuto úkolu jsi povolal i své apoštoly a mnoho dalších lidí, a tak můžeme tvé slovo slyšet i my. Děkujeme ti za to a prosíme tě, dej, ať žijeme tak, aby i díky nám mohli druzí lidé poznávat tebe. Aspoň trochu.

     Milí přátelé,
minulou neděli kázal Pán Ježíš v synagoze a dnes stojí mezi lidmi na břehu jezera, kde pracovali, uprostřed jejich všedního života. Hovoří k nim z lodi, aby ho bylo dobře vidět a slyšet. A když skončil vyučování slovem, začal vyučovat skutkem. Vyzval Šimona Petra a jeho společníky, aby na hluboké vodě spustili sítě, což se prý obvykle
ve dne nedělá. Do sítí se prý loví v noci, říkají rybáři. Petr ale Ježíšovi důvěřoval a stalo se nečekané: sítě se naplnily k prasknutí. Že na to Petr zareagoval slovy: „Odejdi, Pane, vždyť jsem hříšník“, vypadá zvláštně, ale odpovídá to jeho údivu, že se tu děje něco, co ho opravdu přesahuje. Pán Ježíš však Petra povzbuzuje a on a jeho spolupracovníci znovu důvěřují, nechávají všeho a vydávají se za Ježíšem. Vidí, že do jejich životů vstupuje Bůh a ukazuje jim novou životní cestu. A důvěřují, jdou s Ježíšem.

S Hospodinem je ten „problém“, že po nás lidech obvykle něco chce a že nám se naopak ne vždycky chce. Slyšel jsem už více lidí, kteří přiznávali, že se bojí více s k Bohu přiblížit, aby po nich něco nechtěl. Uznávali ovšem, že je straší představa, že po nich Bůh bude chtít něco, co se jim určitě nebude chtít, něco nesplnitelného nebo nad jejich síly,
a pak že je za to Bůh potrestá nebo tak nějak. Když to takto slyšíme, může nám to připadat legrační, ale obavy z Boha a z jeho volání jsou hodně rozšířené a velmi pravděpodobně se nějak budou týkat i nás. Ale že by náš život měl být hrou na schovávanou před Bohem? To určitě ne, říká nám zdravý vyšší rozum. Co tedy s tím?

Nejdříve je potřeba zvyknout si na fakt, že ke vztahu k Bohu patří respekt k jeho přikázáním a pak také služba, kráčení po nějaké naší konkrétní a osobní životní cestě. Mnoho lidí u nás dnes o Bohu neví a pak jim nezbývá, než buď bezcílně bloudit nebo zarputile usilovat o naplnění pouhých svých cílů. Když ovšem o Bohu víme, můžeme si denně ověřovat, že nás překvapivým způsobem nějak vede, že nám v každém okamžiku naznačuje cestu kupředu
a že nám pomáhá po ní kráčet. A že chodit Božími cestami je velice zajímavé a dobrodružné a přináší to radost
a štěstí.

K tomu je však potřeba dělat si stálou reflexi denního dění – modlit se Ignácův examen. Dělat si nebo si psát examen jako průběžné vyhodnocování životní zkušenosti, jako hledání Boha a jeho cest a rozhodování se pro ně. Examen jako opakovanou volbu života. Examen jako neustálé ověřování si oprávněnosti důvěry v dobrého Boha.

Evangelium nám dnes nabízí obraz něčeho, co se vlastně denně děje v našich životech. Děje se to obvykle spíš nenápadně, docela obyčejně, ale občas i tak výrazně, jako dnes Petrovi: Bůh k nám mluví svým slovem (vzpomeňme na minulou neděli Božího slova!), vším, co se v našem životě děje, nás vyučuje a zve nás na cestu s ním
a ke spoluúčasti na jeho díle. A dává nám vybrat, zve nás v rozhodnutí, k volbě. Několikrát denně, v malém i větším. A je v tom všem s námi, zve a přitahuje nás svým příkladem. Zkusme se dnes do večera dívat na všechno, co se bude kolem nás i v nás dít, touto optikou. A uvidíme, co uvidíme, co zahlédneme. 

Izaiáš v prvním čtení a Petr v evangeliu se Boha báli, ale důvěřovali mu. Pavel ve druhém čtení, ten je už schopen vnímat svůj život jako prolínání Boží milosti a svého nasazení: „Pracoval jsem … vlastně Boží milost se mnou.“

Pane, pomáhej nám všímat si denně tvé pomoci a náznaků tvé cesty, někdy jemných, jindy rázných. Uč nás nebát se tě zbytečně, důvěřovat ti a rozhodovat se pro tebe, a tím pro radost, pro trvalé štěstí a život s tebou.