Promluva na 6. neděli v mezidobí C - 13. února 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milé děti,
dnes vidíme Pána Ježíše, jak kolem něj stojí velký zástup lidí, a slyšíme, jak jim říká zvláštní věci. Říká jim, že i když jsou chudí a hladoví, i když pláčou a lidé je nenávidí a odmítají je, že jsou blahoslavení. To znamená, že jsou šťastní, obdarovaní, že se nemusí trápit tím, co vypadá jako pozemské neštěstí, protože dostanou velkou odměnu v nebi.
A těm, kdo se zdá, že mají pozemské štěstí, jsou bohatí, mají plné žaludky, smějí se a lidé je chválí, Pán Ježíš říká: „Běda! Pozor! Když budete hledat štěstí jen na zemi, přijdete o nebe.“ Co to znamená? Pán Ježíš říká, že nejdůležitější věc na světě je být jeho a jít s ním. Že s ním nejsou chudoba, hlad, bolest a nepřijetí tak hrozné. Že on je naše největší bohatství. Že jej nemáme vyměnit za pozemský úspěch a za chválu lidí.
Pane Ježíši, učíš nás, že naše opravdové štěstí nenajdeme v ničem, v čem nejsi ty. Že je dostaneme v tobě, když tě budeme následovat, a plně až po smrti v nebi, kam jsi nás vzkříšením předešel. Ať ti dokážeme důvěřovat.
Milí přátelé,
slyšeli jsme v Lukášově evangeliu začátek Ježíšova tzv. kázání na rovině. Je to zkrácená verze kázání na hoře, které známe od Matouše. Matouš uvádí osm blahoslavenství, u Lukáše čteme jen blahoslavenství čtyři, ale jejich důležitost je zesílená čtyřmi opačnými běda.
Pán Ježíš se rozhlíží kolem sebe na ty, kdo jsou s ním. A koho vidí? Lidi převážně nemajetné, nuzné, trpící bolestmi
a pro Ježíše vysmívané. Ježíš obrací na ruby tradiční představu o tom, že bohatství, hojnost a úspěch u lidí jsou znamením božího požehnání. Těší své učedníky a ujišťuje je, že zvolili správně, když jdou za ním a když ho vydrží následovat až do nebe.
Jako by říkal: Přátelé moji, pozemské štěstí a úspěch jsou jen předkrm, jenom předchuť něčeho většího a plného,
co ovšem přijde až po smrti u Boha. Předkrm je v pořádku, ale pozor, když se jím přecpete, nezbude vám místo
na hlavní chod, který přijde až v nebi.
Když jsme v cizí zemi a nosí se na stůl jeden neznámý pokrm za druhým, tak se ptáme, co z toho je už hlavní chod. A hostitelé nás pobaveně sledují a přátelsky nás varují, abychom si nechali místo ještě na skvělý zákusek a zmrzlinu! Něco takového už jsme asi někdy zažili a může nám to pomoci pochopit dnešní Ježíšovo vyučování.
Žádné pozemské bohatství nevyváží bohatství Božího království, to znamená dobré a živé vztahy k Bohu, k lidem
a k sobě. Jednostranná honba za majetkem se stává prokletím, varuje nás Pán. „Nejenom chlebem, ale především božím slovem žije člověk“, říká Ježíš na jiném místě.
Ani smyslová euforie, ani pouhá lidská chvála nejsou pravým štěstím, dlouho netrvají. Právě to si při svých úvahách na lůžku v Loyole po zranění v bitvě o Pamplonu uvědomil Ignác. Z hledajícího snílka se mohl stát svatým, protože dal přednost Ježíšovi. Dělová koule mu rozbila pozemské plány 20. května 1521 a Loyolu opustil proměněný koncem února 1522, tedy právě před čtyřmi sty lety. Kulhal a tělo ho ještě bolelo, ale před očima už měl nový a smysluplný životní cíl: následovat Ježíše. Musel se toho ještě hodně učit a hodně toho přestát, ale důvěřoval, naučil se a vykonal. Jaké požehnání skrze něj od té doby během pěti staletí vzešlo! A kolik ještě může vzejít, najdou-li se podobně vnímaví odvážlivci důvěřující Ježíšovu slovu!
I další dvě dnešní čtení nám pomáhají slyšet a pochopit pointu Ježíšova evangelia. Jeremiáš nám před očima kreslí výmluvný obraz: vyschlý jalovec na pustině a zelený strom s ovocem u zdroje vody. Suchý jalovec je člověk spoléhající jen na člověka, strom zelený je člověk, jehož oporou je Hospodin.
A svatý Pavel nám v listě Korinťanům připomíná, jak je důležité opírat se vírou o Kristovo vzkříšení: „Máme-li naději
v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí“, píše a dodává s radostí: „Ale Kristus z mrtvých vstal,
a to jako první z těch, kteří zesnuli.“
Pane Ježíši, sestoupil jsi k nám na zem a ukázal jsi nám svým slovem a životem skrze svůj kříž cestu do nebe. Svého služebníka Ignáce jsi naučil, co má dělat, aby se neztratil v houštinách pozemských věcí, přitažlivostí a cílů, ale šel
za tím a k tomu, co je opravdu cenné. Aby šel za tebou. Učíš to i nás. Ať jsme učenlivými žáky. Ať ti důvěřujeme
a ať přemýšlíme a jednáme v duchu tvé moudrosti. Ať vždy nacházíme správnou cestu a správný směr. S tebou
ke tvému Otci.