Promluva na Květnou neděli C - 10. dubna 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milí přátelé,
jásot, který zněl při vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma se brzy změnil v křik: Ukřižuj. Přízeň davu je vrtkavá. Známe to i z vlastní zkušenosti.
Už dávný prorok Izaiáš zapsal intuici, že teprve ten, kdo projde odmítnutím a potupou, se bude moci stát pravým Božím Služebníkem, který svým utrpením zároveň ukáže nám lidem hrůzu naší bídy, ale zároveň naši bídu vezme
na sebe a vyvede nás z jejích hlubin a pout. Tím služebníkem je Ježíš Kristus. V jeho utrpení spatřili první křesťané s úžasem to, o čem už před staletími psal Izaiáš.
Jak to říká už ze zpětného pohledu sv. Pavel ve 2. čtení: „Zřekl se sám sebe, vzal na sebe přirozenost služebníka, ponížil se až k smrti, a to k smrti na kříži.“
Ponořil se do naší lidské bídy, aby nás v ní a s ní mohl obejmout a pak pozdvihnout do svého nového života. Na nás je pokoušet se důvěřovat mu, věřit, nechat se obejmout Ukřižovaným a nechat se vyvést z vězení svých reálných slabostí a hříchů i imaginárních pokušení a výčitek a beznadějí, do nichž nás svádí a pokouší Boží a náš nepřítel.
V Kristově potupení a ponížení můžeme vidět a prožívat i zahanbení z našich nepovedených pokusů o konání dobra, výčitky a pochybnosti, které nás tak souží – naše vlastní i druhých lidí.
Kristus toto všechno nesl a unesl – unese i nás – i my potom s ním uneseme, co máme a musíme v životě unést. Hříchy své, hříchy druhých, i své zmatky a pochybnosti a někdy i trýzně.
Život nás mnohdy tíží a zkouší, ale Pán se za nás přimlouvá. V něm a s ním jsme i ve svých slabostech silní.
Odevzdejme Kristu v životy a on je odevzdá svému Otci. Odevzdejme mu svého lidského ducha a on nám dá svého Ducha Božího.
Přijměme Ježíšovo pozvání namáhat se spolu s ním, abychom se s ním také mohli radovat v jeho slávě.
A nezapomínejme, že jeho sláva začíná už dnes.