Promluva na 13. neděli v mezidobí C - při iniciačních svátostech Jana 26. června 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milý Jene,
před dvěma lety jste se rozhodl, že se necháte pokřtít. Určitě Vám k tomu příkladem a modlitbami pomohl Váš bratr Petr. A dnes konečně přijmete svátosti uvedení do křesťanského života: křest, biřmování a eucharistii.
Křest od Jana Křtitele přijal i Pán Ježíš. Bylo to na začátku jeho veřejného působení. Lidé se tehdy nechávali Janem pokřtít na znamení dobré vůle obrátit se k Bohu. Pán Ježíš potom Janův křest povýšil na znamení nového života, který nám on jako Boží Syn přišel dát svým učením a získat svým křížem a zmrtvýchvstáním. Křtem se díky Ježíši Kristu stáváme Božími dětmi, odpouštějí se nám hříchy a připojujeme se ke společenství církve Kristových učedníků.
Svatý Pavel nám dnes ve druhém čtení také říká, že křtem nás Kristus osvobodil z otroctví pozemských věcí a našeho sobectví k novému životu, k životu duchovnímu. Křesťanská svoboda je schopnost konat dobro a jednat s bližními tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi. To není vždycky snadné, ale sílu k tomu, Ducha svatého, od Pána Ježíše dostáváme. Znamením daru Ducha svatého je svátost biřmování, která v nás posiluje to, co jsme obdrželi při křtu. Díky síle Ducha svatého se nám aspoň občas podaří zvítězit nad starým člověkem v nás a zakusit radost a pokoj nového života v Kristu. A to je krásné a útěšné.
A nad čím že to máme vítězit? Několik příkladů jsme dnes slyšeli v evangeliu. Například nad hněvem proti lidem, kteří nám nepřejí. Pán Ježíš pokáral své zlostně horlivé učedníky Jakuba a Jana. Jan Ježíšovu lekci přijal tak učenlivě, že byl později schopen napsat: „Bůh je láska.“
V následování Ježíše také nemáme být změkčilí a máme být připravení snést i nepohodlí. Tak jako sám Pán. Vztah k Bohu a k Ježíšovi má také přednost před našimi vztahy k lidem, i k těm nejbližším. Na první pohled se to zdá divné, ale život ukazuje, že nám Bůh lidské vztahy nebere. Staví je však na pravé místo a dává jim správné proporce, aby nám prospívaly a neškodily nám, což se stává, když v nich nedbáme na Boha. Také nemáme být váhaví a kolísaví'
a máme o své víře svědčit, máme hlásat Boží království. I k tomu nám dává schopnost Duch svatý.
Slyšeli jsme dnes v evangeliu také, že se Ježíš v určitém okamžiku pevně rozhodl jít do Jeruzaléma. To není jen nějaký podružný detail, ale zásadní věc. Rozhodnout se jít do Jeruzaléma znamenalo rozhodnout se pro cestu kříže. Ježíš dobře věděl, co ho v Jeruzalémě čeká: nepřijetí, odmítnutí a odvržení od představitelů víry Starého zákona a krutá smrt z rukou pohanských Římanů. Ježíš mohl couvnout, ale neudělal to. Kvůli nám necouvl, aby nám prorazil novou cestu života. A tuto svou oběť, své Tělo a Krev, jak sám řekl, nám zanechal ve svátosti eucharistie, ve mši svaté
a ve svatém přijímání. I této svátosti se dnes, Jene, poprvé naplno zúčastníte.
Chceme Vás na začátku Vaší nové cesty doprovázet svou přítomností a svou modlitbou. Chceme se také nechat povzbudit Vaší důvěrou a odvahou odevzdat se Kristu a přijmout jeho, křesťanský, způsob života. Chceme se také nechat očistit a posílit v odhodlání jít za Kristem bez váhání a ohlížení se po pohodlnějších cestách. Vždyť přece
už ze zkušenosti dobře víme, že žádná životodárnější cesta životem než ta Kristova neexistuje.
A tak společně s Vámi, Jene, prosíme: Pane, pozval jsi nás k následování, vezmi si a posiluj naši svobodu, vezmi si náš život a dej nám svůj. Uč nás získávat Ti nové učedníky a doveď nás k Otci. Amen.