Promluva 23. neděli v mezidobí C - 4. září 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Minulý čtvrtek začal nový školní rok a dnes čteme v prvním čtení a v evangeliu příhodná slova o moudrosti.
Kniha Moudrosti, ze které jsme četli první čtení, e nejmladší kniha Starého zákona. Byla sepsána jen několik desetiletí před Kristem a její způsob uvažování se více než jiné knihy Starého zákona blíží uvažování Ježíšovu.
Kniha Moudrosti (1) ukazuje že Boží moudrost a moudrost těch, kdo žijí podle Božího zákona, předčí pouhé lidské vědomosti jiných starověkých národů a (2) posiluje zdravé sebevědomí příslušníků vyvoleného národa, kteří žili obklopení pohanskou kulturou.
Mluví i k nám, i my potřebujeme podobnou posilu jako tehdy židé. Média plní naši mysl i smysly kulturou, mnohdy i projevy nekulturnosti a někdy i primitivní živočišnosti světa, který nebere Boha v úvahu, zkoumá vše z pouhé pozemské a časné perspektivy a neodvažuje se pohlédnout výše a hlouběji.
Slyšíme, že kniha Moudrosti nelétá v idealistických výšinách, ale zcela realisticky uznává, že „poznávat Boží úmysly je nesnadné, protože porušitelné tělo zatěžuje naši duši a naše mysl bývá plná pozemských starostí.“ Jak dobře to známe! I my víme, že jen: „S námahou luštíme smysl pozemských věcí“, a často se v nitru ptáme: „Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi?“
Ale jako věřící nezůstáváme ve svých trampotách sami a prosíme Boha o pomoc a můžeme se spolehnout na pomoc jeho svatého Ducha. Sama Boží moudrost nás pak učí a vede k záchraně, to znamená k životu opravdu moudrému a k věčné spáse. Učí nás tomu, co je Bohu milé, co je k Boží chvále, z čeho můžeme mít radost my i náš Stvořitel.
Po pravé Boží moudrosti stojí za to toužit, prosit o ni a otevírat se jí. Boží moudrost ráda pozvedá a doplňuje naše lidské vědění a dává mu plný smysl. Jako věřící žijeme ve stejném světě jako všichni ostatní lidé a naše pozemské vědomosti se s nimi shodují. Díváme se však na všechno osvíceni světlem víry, a tak můžeme hledět výše a hlouběji, vnímat srdcem.
Co asi běželo myslí Pána Ježíše, když viděl, že za ním jdou nadšené zástupy lidí, a přitom on věděl, že jde do Jeruzaléma, kde ho čeká odmítnutí, ponížení a kříž? Nechtěl lidi klamat a slibovat vzdušné zámky. Blíží volby, a tak jsou média plná slibů nebo strašení. Ježíš chtěl své následovníky ne snad varovat, ale připomenout jim, kudy vede cesta jeho následování, kudy vede jeho cesta k Bohu.
Jeho slova znějí na první poslech docela drsně: „Kdo neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo … Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou … Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ Co nám chce říct?
Vysvětlují to dva zvláštní obrazy: obraz stavitele věže a krále táhnoucího do války: Ježíšův cíl, Bůh a Boží život, je vysoký a že cesta k tomuto cíli je velmi náročná, je to práce, zápas a boj. A my musíme dobře uvážit, zda se na tuto cestu s ním chceme opravdu vydat, protože nás to bude něco stát.
Moudrost Ježíšových požadavků, bychom mohli všelijak teoreticky odůvodňovat, ale nejlépe ji potvrzuje sám život, sama životní zkušenost. Klást své blízké i sebe až na druhé místo a zříkat se všeho znamená nepřeceňovat ani nepodceňovat žádného člověka, ani sebe, ani žádnou věc a situaci. Znamená to, že se všichni lidé máme snažit na všechno dívat z Boží perspektivy, která je společná všem a všemu dává to správné místo a odpovídající hodnotu. Sledují-li se hudebníci v orchestru dirigenta, hrají krásně. Kdyby se dívali jeden na druhého, pazvuky by brzy vyprázdnily sál.
Díváme-li se na Boha, můžeme snáze důvěřovat i sobě a druhým, a to zlepšuje naše vztahy: jak mezi jednotlivci a v rodinách, tak mezi národy.
Ježíšova cesta důvěry v Boha je svým způsobem riskantní, je to kříž, který bolí. Nikdy nevíme, kam se budou dívat a co budou dělat druzí. Ale my se každý sám za sebe odvažujme důvěřovat Ježíšovi, následovat jej a nespouštět oči s něj a jako on z našeho nebeského Otce. Ať se kolem nás děje, co chce. To je cesta k životu. To je pravá moudrost.
Pane, ne my jsme si vyvolili tebe, ale ty sis vyvolil nás za své učedníky. Ty jsi naše cesta, pravda a život. Drž nás u sebe a pomáhej nám držet se tebe. Z všech okolností. S důvěrou, nadějí a láskou.