Promluva na 2. neděli adventní A – 4. prosince 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
kázání připravil P. František Hylmar SJ podle listu arcibiskupa Jana
Milí přátele, dnes se zamysleme nad druhou částí mše svaté, píše ve svém listě otec arcibiskup.
Bohoslužba oběti začíná předáním darů. Už první křesťané přinášeli do svých hromáždění dary ve prospěch společenství, jak je to dosvědčeno ve Skutcích apoštolů. Dnes dáváme nějaký peníz do sbírky na potřeby kostela a společenství církve a na oltář přinášíme dary chleba a vína. Celebrující kněz si po jejich přijetí umývá ruce a prosí o očistu srdce.
To, co neseme na oltář, jsou dary velmi nepatrné: pár oplatků a troška vína. Malou část z úrody, kterou nám Bůh dal, přinášíme jako projev své vděčnosti. V některých kostelích je zvykem, že kdo chce jít ke svatému přijímání, si dá na obětní misku svou hostii. Může si při tom v duchu říct: „Pane, tato hostie je znamením toho, co ti chci přinést: dobrého skutku, sebezáporu, trpělivé práce.“ Můžeme si to říci také, když kněz pozvedá misku s hostiemi, než ji položí na oltář. Kdo chce být aktivně účastný na mši svaté, měl by na misku dát svůj duchovní dar. K oltáři je třeba přicházet pravdivě. Půst hodinu před svatým přijímáním nám připomíná, s kým se setkáme, a že se na to setkání můžeme dopředu připravovat.
Nad dary položenými na oltář vzdává církev nebeskému Otci díky a chválu. Připojujeme se k oslavě, kterou v nebi vzdávají Bohu andělé a svatí, a prožíváme společenství celé církve, když radostně zpíváme: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů…
Pak prosíme nebeského Otce, aby poslal svého svatého Ducha, který posvětí dary chleba a vína. Jsme jako učedníci s Ježíšem při poslední večeři. Jako kdysi vzal na sebe lidské tělo a narodil se z Panny Marie, tak je nyní přítomen pod způsobami chleba a vína. Kněz pozvedá chléb i víno, aby je všichni viděli a na kolenou se klaněli Pánu. To je ten, který se pro nás stal člověkem, za nás se obětoval, vstal z mrtvých a žije ve slávě Otcově. Volání: Tajemství víry! je projevem našeho úžasu a úcty.
Mnozí křsťané dnes putují do Svaté země. Jsou to silné chvíle být na místech, kde se udály největší události lidských dějin. A při každé mši svaté se uskutečňuje zpřítomnění těchto událostí. Když stojíme u oltáře při mši svaté, jako bychom stáli na Kalvárii ve chvíli, kdy na kříži visel Kristus a vedle stála Maria, apoštol Jan a další!
Při pohledu na Ukřižovaného nás ale může napadnout: To je výsledek úspěšného života? Budoval v lidských srdcích království spravedlnosti, lásky, pokoje, a kdo je k němu teď spravedlivý? Co všechno vykonal pro své přátele, a kde teď jsou? Slyší ho nebeský Otec, když k němu volá? Proč neodpovídá?
Ježíš však ani v této situaci nepřestává milovat, a protože nikdy nepřestal milovat, nedostalo se do jeho srdce zlo. Protože ho nepřemohl hřích, nezvítězila nad ním ani smrt. Svou smrtí smrt přemohl. S dojetím stojíme pod křížem a zároveň se radujeme z Kristova vítězství. Je to i naše vítězství, vždyť jsme jeho tajemné tělo. Patříme k němu. Svatý Pavel píše Římanům: „… křtem jsme byli ponořeni do jeho smrti … a budeme mu podobni i v jeho zmrtvýchvstání…“.
I v našem životě bývají bolestné chvíle, zklamání a neúspěchy. Také ty můžeme ve spojení s Kristem proměnit. Ke svým darům, které přinášíme ke mši svaté, můžeme přidat i všechny své bolesti, těžkosti, zranění, zklamání, neúspěchy, svá selhání a jejich bolestné důsledky. Také toto všechno je možné dát na paténu či do kalicha ve chvíli obětování a přidat to ke Kristově oběti. A můžeme počítat s tím, že tak jako se víno promění v Kristovu krev, promění Pán i tyto nabídnuté bolesti v požehnání a novou milost. Správně prožívaná mše svatá mění i hodnoty našeho života. I každá nehodnota a odpad se zde může proměnit v poklad.
Sestry a bratři, píše v závěru dnešního zamyšlení otec arcibiskup, za malou chvíli budeme přinášet na oltář dary a slavit Kristovu oběť. Zapojme se do dění novým způsobem, abychom mohli zakusit takovou sílu setkání s Bohem, která promění i náš všední život.