Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 16 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Adventní čas doběhl, milí přátelé, a z dnešního evangelia slyšíme dlouho očekávanou zprávu o narození Vykupitele. Zaslechlo ji poprvé před dvěma tisíciletími několik málo vyvolených v izraelském národě. Pak se asi třicet let nic zvláštního na veřejné scéně nedělo, až do doby, kdy u řeky Jordánu vystoupil prorok Jan Křtitel. Ten volal své současníky k nápravě a v jeho blízkosti se objevil už jako dospělý ten Ježíš, který se narodil oné tajuplné vánoční noci. O tom jsme slyšeli v dnešním druhém čtení: „Před příchodem spasitele Ježíše hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení.“ A Ježíš, na kterého Jan ukázal, začal hlásat evangelium o Božím království a konat mocné činy.
Jeho pozemský život vyvrcholil smrtí na kříži a po třech dnech zmrtvýchvstáním. Od Ježíšova nanebevstoupení
a od seslání Ducha svatého si lidé, kteří přijali jeho poselství, křesťané, připomínají významné události života a poslání toho, kterého nazývají svým Spasitelem a Synem Božím.

Mezi řadou těchto připomínek mají významné postavení Vánoce – posvátná noc, kdy Boží moc a milost vstoupila tajemným způsobem do našeho lidského světa. Co Vánoce znamenají?  Lidé dávných dob si byli velice dobře vědomí své slabosti a bídy. V tom byli realističtější, než jsme my. Nápravu a povznesení svého života neočekávali od člověka ani od pokroku lidského vědění a lidských schopností. Ale nebyli pesimisté. Na jedné straně dobře vnímali, že nejsou pány své situace, na druhé straně však dokázali vnímat také Boží pomoc a přízeň. A dokázali v dobrého Boha doufat, od něj čekat pomoc a také ji zakoušet a přijímat.

V prvním čtení jsme slyšeli nádhernou vizi chvíle, kdy Bůh Hospodin ukáže skrze svůj vyvolený izraelský národ svou spravedlnost a slávu všem ostatním národům. Fascinující je to, že prorok Izaiáš mluvil a psal v době, která nebyl o nic snazší, spíš ještě drsnější a mnohem těžší než ta naše. A on přesto nepropadal malomyslnosti a rezignaci, jak se to stává nám. Uchovával si naději na Boží pomoc.

A tato naděje se nakonec nečekaným způsobem naplnila. Z rodu izraelského krále Davida se narodilo dítě, ve kterém později mnozí lidé dívající se srdcem, rozeznali Boží přítomnost, Boha mezi námi, Emmanuele. Prvními z těchto věřících byli Ježíšovi pozemští rodiče Maria a Josef. Zvláštní a nečekaný způsob narození svého syna museli s důvěrou od Boha přijmout jako výjimečný úkol. „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii“, říká dnes anděl Josefovi, jako před tím povzbuzoval Marii: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“

V adventní době jsme se učili neztrácet naději, důvěřovat v Boží pomoc a přikládat své spolupracující ruce k Božímu dílu. Vánoce od nás žádají další mocnou dávku důvěry v Boha. Bůh vstupuje do lidských dějin jako dítě narozené v nejprostších poměrech v městě Betlémě. Co pak dnes narozený Ježíš prožije, stane se navěky vzorem a zdrojem síly pro každého člověka. Budeme důvěřovat? Dáváme si dnes večer na důkaz své lidské lásky navzájem dárky. Nebylo by moudré propást obrovský a jedinečný dar, který dnes v noci chystá nám i lidem na celém světě dobrý Bůh.

Lidový vánoční rým praví: „Kéž Ježíše přijmeme a v Boží lásce rosteme.“ Jak se to dělá, přijímat Ježíše? Asi to bude pro různé lidi vypadat různě. Někdo bude muset znovu objevit moudrost Božích přikázání, začít je respektovat
a změnit podle nich své jednání. Někdo bude muset realisticky uznat svou omezenost a slabost a otevřít se Boží pomoci. Mnoho jiných se bude muset dát do tvrdého zápasu s negativizmem a rezignací. Kdo se jednou zahledí
na Ježíše s otevřeným srdcem, nemůže vzápětí nepocítit dobrý Boží vítr ve svých plachtách.

Zkusme se, milí přátelé, takto dívat na naše betlémy a jesličky v náročné situaci světa kolem nás. Ta jasně dává najevo omezenost našich sil. To však není důvod k beznaději, ale k tomu, abych se odvážili žádat o pomoc. A dnes si připomínáme, že máme koho o pomoc žádat. Že máme někoho, kdo zná naše slabosti a je připraven nám pomáhat.

Píše svatý Augustin: „Jaká nám od Boha mohla zasvitnout větší milost nežli ta, že maje jednorozeného Syna, učinil jej Synem člověka, a naopak zase syna člověka učinil synem Božím?“ Dívejme se pozorně, bratři a sestry, poslouchejme dobře a vnímejme zprávu dnešní vánoční noci otevřeným srdcem, aby mohl i skrze nás a naši generaci Bůh konat mezi lidmi veliké věci.