Promluva v den slavnosti sv. Štěpána 26. prosince 2022
(kostel sv. Štěpána v 11 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milí přátelé, bratři a sestry,
scházíme se dnes k oslavě patrona tohoto farního kostela horní části Nového Města pražského založeného v polovině 14. století zbožným králem a císařem Karlem IV.
Připomeneme si, že zasvěcení sv. Štěpánovi sem bylo přeneseno z blízké rotundy pocházející už z počátku 12. století, která pak byla zasvěcena sv. Longinovi. Svědčí to o tom, že úcta k prvnímu křesťanskému mučedníku byla i na našem území velmi stará.
O stáří (nebo časnosti) svatoštěpánské úcty v Evropě hovoří i zasvěcení katedrály ve starobylém městě Arles na jihu Francie u pobřeží Středozemního moře poblíž Marseille již roku 449. V naší části Evropy nesou jméno prvomučedníka sv. Štěpána katedrály v Litoměřicích a ve Vídni.
Jméno Štěpán pochází z řeckého slova Stéfanos, které označovalo věnec vítězů a přeneseně tedy i samotného vítěze. Svatý Štěpán se stal prvním Ježíšovým učedníkem, který následoval svého Pána do nebeské slávy cestou násilné smrti svědka – martyra – křesťanské víry.
Scházíme se v chrámě, jehož stavba a výzdoba svědčí o křesťanském pohledu na život jeho tvůrců počínaje panovníkem až po ty, kdo denně sloužili při bohoslužbách a při jeho udržování. V dnešní době je křesťanská víra stále více nesamozřejmou, dnešní tvůrci veřejného prostoru od zákonodárců po umělce málo čerpají z křesťanské inspirace a mnozí tradiční křesťané to těžce nesou, otřásá to jejich vírou. Někteří víru, kterou dnes musejí žít bez opory většinové společnosti, jako nemódní a nepohodlnou odkládají. Jiní se zase utíkají k bojovným a obranným způsobům myšlení.
Nám může dnešní návrat k památce prvního mučedníka křesťanské víry (slavného a vítězného, jak by určitě přidali velcí kazatelé dřívějších dob J) sloužit k povzbuzení a posile. A to k povzbuzení a posile nejen při zachovávání vnějších zásad křesťanského života, ale naplňování těchto zásad opravdu Kristovým duchem.
Včera jsme zakusili kouzlo noci Narození Božího Syna a víme, že toto kouzlo se později ve veřejném životě Ježíšově postupně vtělovalo do nových způsobů myšlení a jednání, kterými Pán překvapoval své současníky, jak o tom svědčí evangelia. Někteří se Ježíšem nechávali oslovit a jeho poselství přijímali, jiní vůči němu zůstávali lhostejní, a ještě jiní proti němu vystupovali nepřátelsky a násilně. Pán Ježíš nám sám celým svých životem, ale zvlášť svým křížem zanechal příklad, jak se v takových situacích chovat. Lhostejnost, odmítání i násilnou pozemkou smrt nesl trpělivě
a bez nenávisti a touhy po pomstě. Právě naopak: jako smírnou oběť na naše hříchy. A Bůh ho vzkřísil a posadil po své pravici. A po seslání Ducha svatého pochopili Ježíšovi učedníci, že právě toto je cesta i pro ně, chtějí-li svého mistra následovat. Že toto je ta nová cesta a pravda, že toto je ten nový život, který nám Kristu přinesl. Život, který přesahuje meze pozemské a stoupá až do nebe.
Prvním, kdo napodobil Ježíše jako svého Pána v jeho způsobu přijetí lidského odporu, nenávisti a smrti byl prvomučedník svatý Štěpán. V prvním čtení jsme o něm slyšeli, že to byl člověk „plný víry a Ducha svatého“. To je krásná charakteristika, kéž by se to dalo říkat i o nás. Mít takovouto ambici není, myslím, nic přehnaného. Můžeme
a máme toužit, i my v dnešní době, po to, ale hlavně denně pracovat na tom, abychom se podobali svém Pánu a jeho svědkům, svatým.
Plnost své víry a darů Ducha svatého prokázal svatý Štěpán (četli jsme o tom ve druhém čtení) tím, jak neohroženě svědčil o Kristu svým kázáním a jak podle Ježíšova vzoru neustoupil násilí, ale přijal je, a to bez nenávisti, bez touhy po pomstě, dokonce s prosbou za své trýznitele: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“
Štěpánovo hrdinství bylo neseno těsným duchovním spojením s Kristem. Co jsme četli o okamžiku jeho smrti, totiž že: „pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“, se muselo postupně vytvářet a růst v jeho všedním životě. Nechával se denně v modlitbě i dobrých skutcích, ve své jáhenské službě, pronikat Kristovým duchem. I to je příklad pro nás, abychom modlitbou a dobrými skutky následovali Krista a nechali se jím přetvářet v jeho pravé následovníky.
Děkujeme ti, Pane, za příklad svatého Štěpána. Posiluj nás stejným Duchem, který sílil jeho. Ať jako on vnímáme tvou blízkost a stálou pomoc a také krásu a slávu života v tobě a s tebou.
Touto bohoslužbou chceme děkovat i za dnešní svědky víry na celém světě. Velké poděkování si zaslouží všichni ti, kdo obětavě zajišťují chod bohoslužeb v tomto kostele, také vyzvánění v blízké zvonici. Kostel sv. Štěpána je také duchovní základnou pro hnutí Sant Egidio. Zde se několikrát týdně scházejí k modlitbě a obětavě vycházejí s pomocí sociálně potřebným lidem. V tomto kostele se scházejí a hudbou a zpěvem se snaží otevírat lidská srdce další skupiny nadšenců. Těm všem patří naše dnešní modlitby a díky.
Pane, ať nás blažené patření na tebe provází pozemským životem až našemu pravému cíli, k tobě do nebeské slávy, jako svatého Štěpána.