Promluva na 7. neděli v mezidobí - 19. února 2023
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milí přátelé,
pokračujeme dnes v přemítání nad Ježíšovým horským kázáním. Jeho slova nepatří jen do historie, ale jsou živá
a velmi užitečná i pro nás a pro naši dobu. Ve dvou oblastech dnes Pán Ježíš prohlubuje učení Starého zákona
a navyklé praktiky starozákonního lidu. Neuvádí přikázání z desatera, ale dva důležité příkazy, které upravují vztahy mezi lidmi. Už to, že si je Pán Ježíš vybral, ukazuje, jakou důležitost jim připisuje.
`Oko za oko, a zub za zub', je pravidlo z knihy Ex 21,24. Říká, že za utrpěnou újmu musí viník strpět stejnou
nebo podobnou újmu, ale ne větší. Byla to vlastně zábrana před roztáčením spirály vzájemných odvet
a několikanásobné pomsty „i s úroky“, jak říkáme.
Pán Ježíš míří ovšem hlouběji. „Neodporujte zlému“, říká a uvádí konkrétní příklady. Na první poslech se nám může zdát, že přehání, ale když se dobře zamyslíme, zjistíme, co sleduje, a pochopíme jeho moudrost. Ježíšovo „neodporujte zlému“ neznamená nijak se nebránit, ale reagovat na zlo tak, abychom je nějak tišili a zmenšovali, hasili v zárodku.
„Nastavit druhou tvář“ vlastně znamená nenechat se ponížit, nenechat si násilím člověka vzít tvář, kterou jsme dostali od Boha, ale nastavit ji útočníku jako připomenutí a výzvu, aby se probudil a zastavil.
Realizace této zásady jistě není snadná a vyžaduje velkou vnitřní stabilitu a moudrost, hlavně však pevné spojení s Bohem a postupné přivlastňování si Ježíšova způsobu myšlení a jednání. Je také možné, že různí lidé stejnou situaci různě vyhodnotí a podle téže obecné zásady různě konkrétně zareagují. Vnímáme například, jak těžké je aplikovat Ježíšův požadavek na agresi Ruska vůči Ukrajině a světu. Musíme se bránit, ale nemáme se neutopit
ve slepé touze po odplatě a pomstě.
Pán Ježíš nás vlastním příkladem vede k téměř bezbřehé trpělivosti a velkorysosti. Tu ovšem my nemáme ve stejné míře. Emočního vyděrače, který z nás tahá půjčky a nesplácí, můžeme bez výčitek odmítnout tak, aby si uvědomil, pokud tomu ovšem bude otevřený, svou nesolidnost.
Druhý příkaz, `miluj svého bližního', který Pán Ježíš komentuje, jsme četli v prvním čtení z knihy Leviticus, třetí Mojžíšovy. Slova `měj v nenávisti svého nepřítele' ale v Písmu nejsou. Jak je vysvětlit? Měj v nenávisti, jak víme z jiných míst Písma, neznamená přej zlo, ale neměj tolik rád, odsouvej na druhé místo. Pán Ježíš pojmenovává fakt, že jeho současníci vylučovali z okruhu svých bližních hodných laskavého jednání lidi, kteří nepatřili do jejich rodu
a národa. Boží Syn před nás naopak klade velmi náročný požadavek evangelia: milovat všechny lidi, dokonce
i nepřátele a pronásledovatele.
Když tato slova slyšíme, nejspíš se ošíváme, ale navzdory tomu určitě nějak vyšším rozumem chápeme, že Pán Ježíš má pravdu, že přízeň omezená pouze na někoho nestačí k vytváření všeobecné atmosféry přátelství mezi všemi lidmi, kterou potřebujeme, aby se nám dobře žilo. Omezovat přízeň znamená stavět kolem sebe ploty z ostnatého drátu nebo zdi. Ty však napětí neodstraňují, jen zvětšují. Byli jsme a stále jsme toho svědky. Ploty a zdi hmotné obvykle stavějí politici, ale i v soukromém životě dokážeme mezi sebou stavět neprostupné ploty myšlenkové a emoční.
Dokonalost je slovo poněkud nebezpečné. Buďte dokonalí, neznamená buďte bezchybní, ale buďte svatí, jak jsme to četli v prvním čtení, tj. velkorysí, milosrdní a trpěliví (viz Lk 6,36). Nebo jinak: směřujte k dokonalosti jako celistvosti
a úplnosti (teleios).
Pane Ježíši, stavíš nám opět laťku životního ideálu hodně vysoko. To abychom nezakrněli a nezplaněli. Jsme ti za to vděční. Tvůj cíl je náročný, ale není nesrozumitelný ani nereálný. Vnitřně to dobře víme. Pomáhej nám, prosíme, učit se od tebe, jak k tomu cíli, který proměňuje naše vztahy, spět. Třeba jen krok za krokem a pozvolna, ale vytrvale
a s vědomím, že jiný lepší cíl nemáme. A v pochybách ať se díváme na tvůj kříž jako na znamení tvé lásky, které nás učíš.