Kostel sv. Ignáce v Praze

Vděčnost

Při svatodušní vigílii v sobotu 30. května jsme byli svědky udílení iniciačních svátostí, které se nemohly konat
o velikonoční vigílii a byly odloženy pro tuto příležitost v závěru doby velikonoční. Spolu s naší čekatelkou křtu, Violou, jsme mohli prožít její křest, biřmování i první svaté přijímání a radovat se s ní z darů, které Bůh dává lidem.

V rámci svatodušní vigílie jsme také my všichni ostatní měli možnost poděkovat za svůj vlastní křest a biřmování. Zazněla nám přitom slova:

Křestní závazky jsme letos o veliké noci obnovovali rozptýleni ve svých domácnostech. Když jsme nyní shromážděni a byli jsme svědky křtu a biřmování naší sestry, rozpomeňme se s vděčností na to, že i my jsme byli ponořeni
do Kristovy smrti a vzkříšení a označeni pečetí Ducha Svatého. Následujícím zpěvem, s hořícími svícemi v rukou,
za svůj křest a biřmování Bohu poděkujme.  

 Tím následujícím zpěvem byla píseň Jeden Pán, jedna víra.  Můžeme být vděčni za dar víry v jednoho Pána, který nás povolal do své církve. Zvlášť můžeme být vděčni za to, že víra nám pomohla a pomáhá i v tomto koronavirovém období, že nám ukazuje i pozitivní stránky zkoušek, že nás učí vidět podstatné věci života.

Děkujme Bohu také zvlášť za společenství naší farnosti, které se schází v našem kostele, slaví liturgii, zůstává propojeno v modlitbě a v solidaritě vyjadřované rozmanitými způsoby.

                                                                                                        P. Pavel Bačo SJ

Obecný liturgický kalendář

Po určité přestávce znovu zveme všechny na naše pravidelná biblická setkání – v červnu i v letních měsících, tedy v červenci a v srpnu, budou biblická setkání pokračovat jako obvykle – tedy tři úterky v měsíci.

Při prvním setkání, 2. června budeme přemýšlet nad působením Ducha svatého v době Hebrejské Bible, neboli Starého Zákona.

K meditaci se nabízí hned první kapitola knihy Genese, בראשית פרק א (א) בְּרֵאשִׁ֖ית בָּרָ֣א אֱלֹהִ֑ים אֵ֥ת הַשָּׁמַ֖יִם וְאֵ֥ת הָאָֽרֶץ:(ב) וְהָאָ֗רֶץ הָיְתָ֥ה תֹ֙הוּ֙ וָבֹ֔הוּ וְחֹ֖שֶׁךְ עַל־פְּנֵי֣ תְה֑וֹם וְר֣וּחַ אֱלֹהִ֔ים מְרַחֶ֖פֶת עַל־פְּנֵ֥י הַמָּֽיִם:(ג) וַיֹּ֥אמֶר אֱלֹהִ֖ים יְהִ֣י א֑וֹר וַֽיְהִי־אֽוֹר:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.           Genesis, kapitola 1

Hebrejské slovo רוח  (ru‘ach) znamená jednak „Duch“ – ale také „vánek.“ Dvě první kapitoly knihy Genesis
hovoří o působení Božího ducha – nebo, jak kdysi říkala jedna píseň, „když Duch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje.“

Přiznejme si, že slovo „duch“ pro dnešního člověka znamená spíše nějaký druh strašidla nebo spíše pohádkové existence.

Žalm 104 mluví o stvoření básnickým obrazem -  תהלים פרק קד(א) בָּרֲכִ֥י נַפְשִׁ֗י אֶת־יְקֹ֫וָ֥ק יְקֹוָ֣ק אֱ֭לֹהַי גָּדַ֣לְתָּ מְּאֹ֑ד ה֭וֹד וְהָדָ֣ר לָבָֽשְׁתָּ: (ב) עֹֽטֶה־א֭וֹר כַּשַּׂלְמָ֑ה נוֹטֶ֥ה שָׁ֝מַ֗יִם כַּיְרִיעָֽה:(ג) הַ֥מְקָרֶֽה בַמַּ֗יִם עֲֽלִיּ֫וֹתָ֥יו הַשָּׂם־עָבִ֥ים רְכוּב֑וֹ הַֽמְהַלֵּ֗ךְ עַל־כַּנְפֵי־רֽוּחַ:(ד) עֹשֶׂ֣ה מַלְאָכָ֣יו רוּח֑וֹת מְ֝שָׁרְתָ֗יו אֵ֣שׁ לֹהֵֽט:
 

Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš
a vznášíš se na perutích větru. Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy. Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.  Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se
v ratolestech. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek 
i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno  pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.  A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; ozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu,
a tak obnovuješ tvářnost země. Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla. Shlédne
na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich. Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost. Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.

Katastrofy, mory – jako byly ve středověku, a současný stav světa, kdy virus ničí životy, připomíná smutnou situaci zničení chrámu v Jeruzalémě:

Naše druhé setkání bude 9. června - budeme rozjímat nad zničením chrámu v Jeruzalémě Babyloňany, jak je popisuje prorok Ezechiel: I zavolal na mne mocným hlasem: „Blíží se ti, kteří budou trestat město; každý se svou zkázonosnou zbraní v ruce.“ A hle, šest mužů přichází cestou od Horní brány, obrácené k severu, každý se svou ničivou zbraní v ruce. Jeden z nich je oděn lněným šatem a má na bedrech písařský kalamář. Když přišli, postavili se u bronzového oltáře. Tu se přenesla sláva Boha Izraele z cheruba, na němž spočívala, k prahu domu. Hospodin zavolal muže oděného lněným šatem, který měl na bedrech písařský kalamář, a poručil mu: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se
v něm páchají.“ A slyšel jsem, jak ostatním poručil: „Procházejte městem za ním a bijte bez lítosti a bez soucitu. Starce, mladíka, pannu, děti i ženy zabíjejte, šiřte zkázu. Nepřistupujte však k nikomu z těch, na nichž je znamení. Začněte od mé svatyně!“ I začali od starších, kteří byli před domem. Nařídil jim: „Poskvrňte dům, naplňte nádvoří skolenými; jděte!“ I vyšli do města a pobíjeli. Když je pobíjeli a já zůstal sám, padl jsem na tvář a úpěl: „Běda, Panovníku Hospodine, chceš uvést zkázu na celý pozůstatek Izraele, že vyléváš na Jeruzalém své rozhořčení?“ Řekl mi: „Nepravost domu izraelského i judského je nesmírně veliká. Země je plná prolité krve a město je plné křivd. Vždyť řekli: ‚Hospodin zemi opustil, Hospodin nic nevidí.‘ Proto mi jich nebude líto a nebudu znát soucit. Jejich cestu obrátím na jejich hlavu.“ A hle, muž oděný lněným šatem, s kalamářem na bedrech, podal zprávu: „Provedl jsem, co jsi mi přikázal.“

Zdá se nám, že Bůh je krutý - ale spíše my sami zrazujeme Boha a sloužíme tomu, co Bůh není.

Naše třetí setkání bude v úterý, 16. června – budeme uvažovat nad uzdravením v Bibli. Aramejec Namán uzdraven - Uzdravení Aramejce Namána je projevem Hospodinovy svrchovanosti i nad pohany.

Namán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím. Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě. Řeklo své paní: „Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.“ Naamán to šel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluvilo to děvče z izraelské země.“ Aramejský král řekl: „Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi dopis.“ I šel. Vzal s sebou deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty. Izraelskému králi přinesl dopis: „Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsem ti poslal svého služebníka Naamána, zbav ho malomocenství.“ Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!“ Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“ Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil
u vchodu do Elíšova domu. Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist.“ Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: „Hle, říkal jsem si: ‚Zajisté ke mně vyjde, postaví se
a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnému místu, a tak mě zbaví malomocenství.‘  Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?“ Obrátil se a rozhořčeně odcházel. Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: „Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: ‚Omyj se, a budeš čist.‘“ On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist. Vrátil se k muži Božímu s celým svým průvodem. Přišel a postavil se před něho a řekl:
„Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní přijmi prosím od svého služebníka projev vděčnosti.“ Elíša odvětil: „Jakože živ je Hospodin, v jehož službách stojím, nevezmu nic.“ Třebaže ho nutil, aby si něco vzal, on odmítl. Potom Naamán řekl: „Tedy nic? Kéž je tvému služebníku dáno tolik prsti, kolik unese pár mezků, neboť tvůj služebník už nebude připravovat zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům než Hospodinu.                                           
                                                                                                         2. Královská, kapitola 5

Opravdu, obětovat Hospodinu – a to nikoli býčky, ale oběť díků!!!
To chceme i my a o tom budeme přemýšlet a za to se modlit.

                                                                                                          P. Josef Blaha SJ

Informační panel

V kapli sv. Aloise Gonzagy naleznete informační panel věnovaný životu a dílu P. Adolfa Kajpra SJ. Velké díky patří farníkům, kteří se na tomto díle podíleli.

Nejbližší událost

* * *
Všechny aktivity (není-li uvedeno jinak) se konají v kostele sv. Ignáce nebo v přilehlých prostorách (Ječná 2,
Praha 2).

* * *

Informace o setkáních probíhajících v týdenním či čtrnáctidenním rytmu naleznete na webu.

* * *

Obvyklý pořad bohoslužeb v kostele sv. Ignáce

Pondělí až pátek                     6:15     7:30                 17:30  
Sobota                                               7:30                17:30
Neděle                                    7:00     9:00     11:00   17:30

* * *

Obvyklý pořad bohoslužeb v kostele sv. Štěpána

Neděle                                    11:00

ZPRAVODAJ  

vydává Římskokatolická duchovní správa u kostela sv. Ignáce, Praha – Nové Město.
Adresa: Ječná 2, 120 00 Praha 2   Telefon: 221 990 200
E-mail: info@kostelignac.cz  Web: kostelignac.cz
K tisku připravila: Tereza Novotná
Upozornění: Nepodepsané příspěvky dodává duchovní správa. Právo korektur a redakčních úprav vyhrazeno.
Dáno do tisku: 3. 6. 2020