Kostel sv. Ignáce v Praze

Život jde dál a Pán nás vede

Milí přátelé,
měsíc listopad se přihnal nenadále a skrytě, ale je tu. Ani pandemie a s ní spojená omezení společenského života nedokážou zastavit čas. Nedokážou zastavit život, a to je dobře. Jen některé jeho projevy. Virus v něčem a někomu život komplikuje, v něčem a jinému zase zjednodušuje. Učme se přijímat všechno z Boží ruky jako zvláštní dar toho, kdo ví proč, a hlavně: není ani zlomyslný, ani lhostejný, ale přeje nám jen to nejlepší, soucítí s námi a má nás rád.
Je to zvláštní umění, umění ducha, navýsost křesťanské, a Pán Ježíš je nám v něm příkladem, průvodcem
a pomocníkem. Toto umění přináší duši pokoj, ve kterém se mysl může lépe zaměřovat na to, co je opravdu důležité
a potřebné.

V Božím pokoji se pak neuzavíráme do sebe a dokážeme vystihnout a udělat, co je potřeba, třebas jen málo.
A třebas „jen“ ve svém nitru, kde budeme usilovat o důvěru a naději, o modlitbu a o spojení s Bohem a s našimi blízkými. O spojení, které nemůže přerušit žádné omezení.

Vždyť nás listopadová slavnost Všech svatých a Vzpomínka na všechny věrné zemřelé už odedávna (vlastně
od nedělního rána Ježíšova vzkříšení) učí nezastavovat se ani před hranicí a branou pozemské smrti. Směrem k nám ji z nebe překračují svatí, kteří nám pomáhají svým příkladem a přímluvou. My zase svými modlitbami překračujeme vzdálenost z tohoto života až k těm, kteří nás předešli k Pánu. Chceme jim prospět svými prosbami za ně a při tom si uvědomit a připomenout vážnost, cenu a krásu svého života, který má i ve své dočasnosti a nedokonalosti má hodnotu věčnosti, protože do věčnosti směřuje.

17. listopad nám připomene Boží zásah, který naší zemi před jednatřiceti lety přinesl politickou svobodu. Povzbudí nás k tomu, aby nás nic nezastavilo na cestě podpory růstu hořčičného zrna Božího království a abychom nedbali
na jeho nepatrnost, ale těšili se z každého projevu jeho života.

Závěr tohoto měsíce proběhne ve vážné atmosféře závěru liturgického roku a poslední listopadovou nedělí již vstoupíme do nadějeplného a jiskřivého Adventu.  

15. října mi vyšel pozitivní test na koronavirus, což na deset dní uzavřelo komunitu i s kostelem. Díky za vaši trpělivost. A díky Bohu, že na nikoho z komunity ani ze spolupracovníků virus nepřeskočil. Děkuji všem spolupracovníkům kostela sv. Ignáce za to, že umožnili a po karanténě zase umožňují, aby byl podle možností otevřený a aby se v něm mohly nabízet svátosti a aby mohl zůstat znamením Boží přítomnosti a prostorem ztišení, prosby a naděje. Jen instalace webové kamery se z technických příčin zpomalila, snad se nakonec podaří.

Sledujte, prosím, web www.kostelignac.cz, kde najdete, co budete potřebovat ohledně časů a způsobů udělování svátosti smíření a svatého přijímání a případného obnoveného konání bohoslužeb. Přípravy dospělých na svátosti křtu, biřmování a svatého přijímání se rozběhly on-line, je možné se ještě přidat. Kontaktujte mě, prosím, v případě potřeby na adrese rektor@kostelignac.cz. Informace o činnosti Vysokoškolského katolického hnutí a o průběhu studentských bohoslužeb najdete na webu www.vkhpraha.cz.

3. listopadu proběhne jen v jednoduché formě vizitace otce biskupa Václava Malého u sv. Ignáce. Pamatujme na celou pražskou diecézi.

Podle možností se připojme ke společné modlitbě růžence věřících v naší zemi denně v osm večer. Církev i svět stálé prosby potřebují.

S + požehnáním                                                                                P. František Hylmar SJ

Obecný liturgický kalendář

Při návštěvě našich kostelů a při pohybu v areálu kostela sv. Ignáce budeme dodržovat platná hygienická nařízení.

Dušičkové odpustky

Apoštolská penitenciárie na žádost ČBK prodloužila dovolení, aby věřící mohli získat plnomocné odpustky pro duše zesnulých týden před dušička-mi. Kromě toho Apoštolská penitenciárie z pověření papeže Františka umožnila letos získat plnomocné odpustky pro duše zesnulých po celý listopad.
Jednotlivé možnosti

Jak vzbudit opravdovou lítost

Lítost zaujímá první místo mezi úkony kajícníka. Je to „bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu, spojené
s předsevzetím v budoucnu už nehřešit“. KKC 1451

Vyvěrá-li lítost z lásky k Bohu milovanému nade vše, nazývá se lítost „dokonalá“ nebo lítost z lásky. Taková lítost odpouští všední viny; dosáhne také odpuštění smrtelných hříchů, zahrnuje-li pevné předsevzetí jít ke svátostné zpovědi, jakmile to bude možné. KKC 1452

Lítost nazývaná „nedokonalá“ je také Božím darem, hnutím Ducha svatého. Rodí se z úvahy o ošklivosti hříchu
nebo ze strachu před věčným zavržením nebo jinými tresty, jež hrozí hříšníkovi (lítost ze strachu). Svědomí je pohnuto, takže může začít vnitřní vývoj, který se působením milosti dovrší svátostným rozhřešením. Nedokonalá lítost sama o sobě nedosáhne sice odpuštění těžkých hříchů, ale připravuje na jeho přijetí ve svátosti pokání. KKC 1453

Je dobré připravovat se na přijetí této svátosti zpytováním svědomí ve světle Božího slova. Nejvhodnější texty
pro tento účel je možno vyhledat v Desateru a v morální katechezi evangelií a apoštolských listů: horském kázání
a apoštolském učení. KKC 1454

Jak na to? Uvědomím si přítomnost Boží

Ztiším se. Pohodlně se posadím. Zklidním svůj dech. Uvědomím si, že se setkávám z živým Pánem. Učiním znamení kříže a uvědomím si, jak se Bůh na mě dívá. Jeho chápavý a laskavý pohled nesoudí, nekritizuje. Je tichý a trpělivý, protože mě stvořil s láskou a je se mnou rád.

Vzbudím lásku k Bohu

Vyjádření, že Bůh je láska, ukazuje nejhlubším způsobem, kdo Bůh je, že láska není jen jeho vlastností, ale je základem jeho bytí, on sám je láska.

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
(1 Jan 4,9)

Poprosím Ducha svatého o pomoc při vzbuzení opravdové lítosti

Obrátím se s důvěrou k Bohu, našemu Otci, který je milosrdný a slitovný, pomalý ve hněvu, velký v lásce
a věrnosti, a prosím ho, aby přijal lítost svého dítěte pokorně vyznávajícího své hříchy a dal mi svou milost, aby mé vyznání a lítost byly inspirovány Duchem svatým, aby můj zármutek byl hluboký a vědomý a abych se v pokorném pohledu na své hříchy a po jejich očištění vydal/a cestou opravdového obrácení.

Vzbudím lítost nad spáchanými hříchy

Tento krok předpokládá dvě věci. Zpytování svědomí a lítost nad hříchy.

Při zpytování svědomí mohu vycházet z Mt 22,37-39: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší
a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Jsou tedy tři oblasti vztahů: k Bohu, k sobě a k druhým lidem.

Cílem zpytování je pravdivý pohled na vlastní život a odhalení a vyznání toho, co jsem ze své viny narušil/a
ve vztazích a v nejrůznějších rovinách svého života. Ve svátosti smíření nejde v první řadě o hřích, ale  o setkání
s odpouštějícím Bohem. A tak před Pánem v srdci tiše a konkrétně vyznám vše, co jsem si v přípravě zaznamenal/a jako svá selhání: Bože, toto a toto jsou situace, kde jsem si vědom/a, že jsem nejednal/a správně a v souladu s tvými přikázáními. Nechci už víc takto jednat. Prosím, Bože, odpusť mi pro své milosrdenství.

Vzbuzení lítosti spočívá v tom, že mě skutečně mrzí, co jsem udělal/a špatně. Opravdová lítost je upřímná bolest
nad hříchy ne ze strachu, ale protože jsem tím zasáhl/a dobrého a láskyplného Boha i lidi. Mrzí mě tento nevděk vůči Boží lásce.

Pevně se rozhodnu jít ke svátosti smíření, jakmile to bude možné

Součástí „dokonalé“ lítosti je rozhodnutí jít při nejbližší příležitosti ke zpovědi. Taková lítost nás zbavuje těžkých
i lehkých hříchů bez kněze a bez zpovědi. Dostáváme posvěcující milost a stáváme se znovu Božími dětmi.

Vděčnost

Po obdržení daru opravdové lítosti nezapomenu za tento dar Bohu poděkovat. Bůh mi odpouští viny, obnovuje
a očišťuje můj vztah k němu a dává mi sílu k obnovení a uzdravení mých vztahů vůči druhým lidem i vůči mně samé/mu.

K poděkování je vhodný Mariin chvalozpěv „Magnificat“ (Lk 1,45-55), různé žalmy (např. Ž 103, 117, 146), modlitba „Duše Kristova“, aj.

Tématem našeho prvního setkání bude biblická úvaha týkající se památky všech věrných zemřelých. Při prvním setkání budeme rozjímat o tématu zničení smrti, jak o tom Hospodin mluví u proroka Izajáše: Hospodin zástupů na této hoře vystrojí bohaté hody pro všechny národy, hody se zralým vínem a masem šťavnatým, s vínem vyzrálým
a vybraným. Na této hoře odstraní závoj všechny lidi halící, roušku kryjící všechny národy – samu smrt navždy odstraní! Panovník Hospodin setře všem slzy z tváří, na vší zemi zbaví svůj lid potupy. Tak promluvil Hospodin.
V ten den pak řekneš: „Hle, toto je náš Bůh, v něj jsme doufali a on nás zachránil. Toto je Hospodin, v něj jsme doufali; jásejme a radujme se z jeho záchrany!“  Izajáš, kapitola 25.     

Biblická a židovská náboženská tradice chápe uskutečnění tohoto zaslíbení v den, kdy se Hospodin vrátí na Sión: ישעיהו פרק נב (ח) ק֥וֹל צֹפַ֛יִךְ נָ֥שְׂאוּ ק֖וֹל יַחְדָּ֣ו יְרַנֵּ֑נוּ כִּ֣י עַ֤יִן בְּעַ֙יִן֙ יִרְא֔וּ בְּשׁ֥וּב יְקֹוָ֖ק צִיּֽוֹן:

Toto praví Panovník Hospodin: Můj lid kdysi odešel bydlet do Egypta a nakonec ho utiskovala Asýrie. Co tedy mám teď udělat? praví Hospodin. Zadarmo byl odveden můj lid a ti, kdo mu vládnou, se mu smějí, praví Hospodin; mé jméno je stále uráženo, celé dny. Nuže, můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: „Hle, jsem zde.“ Jak krásné jsou na horách nohy posla dobrých zpráv, toho, kdo pokoj zvěstuje, kdo nese dobrou zvěst, toho, kdo spásu ohlašuje, kdo říká Siónu: „Tvůj Bůh kraluje!“ Slyš! Tví strážní volají, společně křičí radostí, protože vidí na vlastní oči, jak se k Siónu vrací Hospodin. Izajáš, kapitola 52.

Při druhém setkání budeme uvažovat nad kapitolou 37. proroka Ezechiela, nad příslibem o vzkříšení z mrtvých: Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým Duchem odvedl pryč a postavil mě doprostřed údolí plného kostí. Prováděl mě mezi nimi kolem dokola a hle – celá ta pláň jimi byla poseta a byly úplně vyschlé. „Synu člověčí,“ řekl mi, „mohou ty kosti ožít?“ „Panovníku Hospodine,“ odpověděl jsem, „to víš ty.“ Tehdy mi řekl: „Prorokuj o těchto kostech a řekni jim: Suché kosti, slyšte slovo Hospodinovo! Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás přivedu ducha, abyste ožily. Dám na vás šlachy a pokryji vás masem, potáhnu vás kůží
a vložím do vás ducha, abyste ožily. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.“ Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, náhle se ozval hluk: kosti se s rachotem začaly připojovat jedna
ke druhé. Viděl jsem, jak se pokrývají šlachami a masem a jak se svrchu potahují kůží. Ducha však v sobě neměly. Tehdy mi řekl: „Prorokuj k duchu. Prorokuj, synu člověčí, a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, ze čtyř stran a dechni do těchto pobitých, ať ožijí!“ A když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vstoupil do nich duch a ožili. Postavili se na nohy a byl jich obrovský, nesčíslný šik.  „Synu člověčí,“ řekl mi potom, „tyto kosti jsou celý dům Izraele. Říkají: ‚Naše kosti vyschly, nemáme žádnou naději, jsme ztraceni.‘ Nuže, prorokuj a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby; z těch hrobů vás vyvedu, lide můj, a přivedu vás
do izraelské země. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až otevřu vaše hroby a z těch hrobů vás vyvedu, lide můj. Vložím do vás svého Ducha, abyste ožili, a dám vám spočinout ve vaší zemi. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. Jak jsem řekl, tak učiním, praví Hospodin.“ Ezechiel, kapitola 37

I když tato kapitola mluví o vzkříšení mrtvých kostí, přesto tuto biblickou část nemůžeme brát doslovně – jak poznamenal jeden z předních izraelských komentátorů Bible, prof. Moše Greenberg, jedná se spíše o vzkříšení židovského národa. Není naprosto jasné, zda tento text byl napsán v babylonském exilu nebo jinde, ale jeho smyslem je dát  izraelskému národu nového ducha. Nepotřebujeme i my všichni nového ducha? Nepotřebujeme ducha života, který oživí nás, Církev i celý svět?

Při našem třetím a posledním setkání v měsíci listopadu budeme   uvažovat nad kapitolou třetí knihy Genesis, kde Adam s Evou zhřeší a jí ze stromu poznání dobra a zla. Mystická kniha Zohar, třetí kanonická kniha judaismu, obrací sled událostí a praví, že NE Bůh vyhnal Adama a Evu, ale Adam s Evou vyhnali Boha z ráje.

To je docela logické – jestliže vyženeme Boha z našeho života, jsme nazí.

Je možné se ale vrátit – hebrejské slovo pro návrat i pokání je totožné – תשובה  (tešu’va). Budeme uvažovat o tom, jak se my i naši bližní můžeme vrátit k živému Bohu. Jak říká největší židovský mystik všech dob, Rabi Izák Luria (1534 – 1572 ), v Adamovi a v Evě byli zahrnutí všichni lidé – tedy i každý z nás.

Pamatujme na modlitbu za naši vlast a za náš národ a za křesťanské církve u nás. Ať jako křesťané všech denominací dokážeme brát minulost už jen jako minulost a ať s očima obrácenýma na Ježíše tvořivě a s důvěrou hledáme nové cesty vlastního obrácení a spolupráce ve společném povolání sloužit jeho království.

ZPRAVODAJ  
vydává Římskokatolická duchovní správa u kostela sv. Ignáce, Praha – Nové Město.
Adresa: Ječná 2, 120 00 Praha 2   Telefon: 221 990 200
E-mail: info@kostelignac.cz  Web: kostelignac.cz
K tisku připravila: Tereza Novotná
Upozornění: Nepodepsané příspěvky dodává duchovní správa. Právo korektur a redakčních úprav vyhrazeno.
Dáno do tisku: 2. 11. 2020