Kostel sv. Ignáce v Praze

Milí přátelé, je před námi léto, čas školních prázdnin a dovolených, kdy můžeme alespoň trochu zvolnit obvyklé tempo a hodinky nám mohou běžet pomaleji.

Již 26. května převzal otcem generálem v březnu jmenovaný nový provinciál P. Pavel Bačo SJ svůj úřad a 16. června se přestěhoval ze svého předchozího působiště v noviciátě v anglickém Birminghamu do Ječné 2 v Praze. Budeme jej v jeho náročné službě provázet modlitbou.

Určitě se všichni těšíme na letní odpočinek. Je ale dobré si v této věci uvědomit, že odpočinek nepřijde automaticky při jakémkoli zpomalení nebo dokonce úplném vypnutí. K opravdovému odpočinku ducha, duše a těla a k opravdovému obnovení sil a elánu je potřeba nějak vědomě směřovat a připravit si ho. Odpočinek duchovní, duševní a tělesný jsou vždycky nějak provázané a je třeba je zároveň sledovat a propojovat je a uvědomovat si, že duch je zdrojem všeho dalšího a že odpočinek ani činnost bez ducha nemohou nést opravdový užitek.

Odpočinek ducha může například spočívat v tom, že zkusíme být v modlitbě a v přebývání s Bohem zdravě pasivnější, tzn. nebudeme tolik mluvit, ale zkusíme více a pozorněji a jemněji naslouchat. Komu naslouchat? Bohu. A Bůh k nám promlouvá skrze vnější události a slova a také skrze nás samotné. Je tedy potřeba dopřát si čas a nechat z paměti vyvstávat události a prožitky, slova i skutky naše i druhých lidí a ptát se potom, co nám jimi chce básník našeho života, dobrý Bůh, sdělit.

Je také velice zajímavé a posílí nás a povzbudí, když zkusíme objevovat, jak se v našem životě projevují stopy a jak se v něm ověřuje platnost Boží moudrosti vyjádřené v Písmu nebo v pravdách víry. Můžeme se pak vždycky usmát nebo si povzdechnout: je to prostě tak a Bohu díky za to.

Když budeme pozorně naslouchat svému nitru, zcela jistě najdeme mnoho důvodů k vděčnosti Bohu i druhým lidem. A určitě se také vynoří záležitosti, u kterých si uvědomíme svou (ne)zodpovědnost a které bude dobře odevzdat Bohu ve svátosti smíření.

Při cestování můžeme nahlédnout na život jiných lidí a jiných kultur, a i to nás může vést k užitečnému tázání se po zdroji naší identity a našeho křesťanského způsobu života. A také k uvědomění si, že rozsáhlost a rozmanitost světa je odleskem moci a tvořivosti Boží.

Prázdninový pořad bohoslužeb a zpovídání bude omezený, ale zkušenost ukazuje, že i letní atmosféra má v kostelech své kouzlo a může k nám nějak hlouběji promluvit. Budeme se těšit na poutní slavnost svatého Ignáce, při které zazní tradiční Mozartova Korunovační.

V letních měsících se sejdeme k úklidu kostela jen v pátky 25. července a 29. srpna. Je to pěkná příležitost zažít kostel i naše společenství trochu jinak a prakticky. Úklid netrvá dlouho a posedíme si po něm ještě a popovídáme.

V září se opět utvoří skupiny dětí na výuku náboženství a na přelomu září a října se rozběhnou přípravy zájemců o svátosti křtu, eucharistie a biřmování a další aktivity. Některé podrobnosti najdete už v tomto čísle Zpravodaje a další v zářijovém.  Řekněte o přípravách svým známým, o kterých víte, že by mohli mít zájem. Neváhejte, prosím, zastavit se i v létě po nedělní „deváté“ mši svaté na slovíčko a na vzájemný pozdrav v sakristii.

Ať si všichni v létě odpočineme a zažijeme něco pěkného, co nás povzbudí na další cestě životem s Bohem a k Bohu. A pamatujme také modlitbou na tolik lidí v různých koutech světa, kteří si mohou o odpočinku nechat jen zdát, protože prožívají těžké chvíle životní nejistoty a násilných konfliktů. Nepřestávejme doufat v moc Božího dobra a pokoje.

S + požehnáním

P. František Hylmar SJ, rektor kostela

Svatý Ignác z Loyoly

rodným jménem Íñigo López de Loyola

* asi 23. října 1491, Azpeitia, Baskicko, severní Španělsko

† 31. července 1556, Řím

… až do mužného věku plynul jeho život na dvoře Ferdinanda Katolického v nevážných a nesmyslných zábavách. Mladý rytíř trávil své dny hrami, kdy se cvičil ve zbrani, lovem, galantním dvořením ženám, divokými pitkami a brutálními rvačkami. Drzý a vyzývavý, v koženém kabátci a pancíři, ozbrojen kordem a pistolí, dlouhé vlasy skryté pod sametovou rytířskou čapkou, tak je zpodobněn v dobové úřední písemnosti; jeho povahu popisuje soudce jako „záludnou, násilnou a pomstychtivou“. Jak málo ryzím charakterem se jako mladík vyznačoval, vyplývá z jeho vlastního doznání. O mnoho desetiletí později … přiznal s lítostí jednomu ze spolubratří, že se jako mladý rytíř nestyděl potajmu spáchat krádež a pak přihlížet, jak je za jeho zločin trestán nevinný.

V květnu 1521 stanula francouzská armáda před zdmi Pamplony… Iňigo, celý žhavý bojovnou odvahou, pospíchal na nejohroženější místo pevnosti, kde právě nepřítel nejprudčeji útočil… Francouzští vojáci našli Iňiga z Loyoly ležet pokrytého krví a s rozdrcenou nohou na bastionu.

Když ho přivezli na rodový zámek Loyola, bylo jasné, že rozdrcené kosti nohy srostly nesprávně a že je nutno je znovu zlomit. Ale také tato operace skončila naprostým neúspěchem. … on bez dalšího s operací souhlasil. Nyní zase byla noha příliš krátká… Vydržel všechno, jen aby nebyl mrzák… Vždyť dobře tvarované nohy si ženy té doby cenily více než tváře a vzrůstu: neboť při turnajových hrách … se v mnoha figurách jezdeckého umění uplatnila většinou právě noha… Iňigo nechtěl za žádnou cenu, bez ohledu na to, jak veliké bolesti musel snášet, připustit znetvoření nohy, jež mu nedovolovalo nosit elegantní, přiléhavé holínky sahající nad kolena. Jeho nadlidská ctižádost, jeho marnivost neznající míry ho přiměla snášet bez hlesu a ochotně i ta nejstrašnější muka.

… ale na zámku Loyola nebylo zvykem číst knihy, a tak celou knihovnu tvořila jen dvě díla, Vita Christi a Flos Sanctorum. Když už nemohl nudu unést, sáhl po těchto knihách… Nejprve pociťoval proti všemu tomu „pokání“, „umrtvování“ a „projevům pokory“ prudký odpor. Často svazky znuděn odkládal, pak po nich znovu sáhl, až se mu skutky světců zvolna začaly jevit v důvěrném, rytířském světle. Narazil na vyprávění o sv. Dominikovi… Potom zase četl o sv. Františkovi… To všechno mu připomínalo rytířské romány… Brzy zjistil, že některé činy světců se mohou měřit s nejodvážnějšími dobrodružstvími hrdinů… Zmocnila se ho nová neodolatelná touha… Jeho ctižádost si našla nový cíl: chtěl se zařadit do zástupu světců a spolu s nimi bojovat za království Kristovo.

Mělo však ještě dlouho trvat, než se ješitný dvořan dokázal propracovat ke skutečnému zniternění…

Odebral se do lokality Manresa a tam si vybral za příbytek vlhkou jeskyni u úpatí hory. Denně se vkleče sedm hodin modlil a krátkou dobu spánku trávil na vlhké podlaze, zatímco kus dřeva a kámen mu sloužili místo polštáře. Často se postil i tři až čtyři dny, a když už něco pojedl, byly to ty nejtvrdší a nejčernější kousky chleba nebo pár bylinek, které ještě posypal popelem, aby byly obzvlášť nechutné. Zanedbával své tělo, nechal si růst vlasy i vousy, nemyl se a halil se do nejšpinavějších hadrů. Denně se vydatně bičoval, nezřídka si na hrudi způsobil kamenem zranění, a jednou to natolik přehnal, že těžce onemocněl…

Dokonce i když již zcela pokořil své tělo a svou duši osvobodil od světské marnivosti, musel Ignác projít ještě dlouhou a obtížnou cestu, než se propracoval k vnitřní vyrovnanosti a převaze… Možná právě tehdy začalo to pravé úsilí a trápení, protože teď šlo o to proniknout do hlubin vlastního nitra. … brzy se však před ním rozevřely závratné propasti a zažíval beznadějné zoufalství duše, kterou člověk oddaný jen vnějšímu světu nikdy nezažije, vnitřní zhroucení, jaké se může vyskytnout jen na nebezpečných cestách vnitřní proměny. Po určitou dobu musel v Manrese bojovat s těmi nejhoršími mukami svědomí, s náhlým návalem skrupulí, který ho přivedlo blízko zoufalství. Marně se stále častěji zpovídal a již odpuštěné hříchy si stále znovu zapisoval do seznamu pochybení…

Jistou dobu trvalo, než dokázal tyto obavy svědomí zvládnout, pak se však naučil jako nikdo jiný zvládat hnutí svého vnitřního života a kontrolovat kdykoliv svou duši a řídit její funkce. … neboť v exerciciích můžeme krok za krokem vysledovat jeho osobní zkušenost a samostatně nabyté znalosti. Každá stránka tohoto díla svědčí o jeho vlastním snažení a úsilí, o jeho cestě z nevázaného dvořana a rytíře k … vynikajícímu, modernímu organizátorovi.

Brzy po získání Fabera a Xaverského se k Ignácovi přimkli další přívrženci z kruhů pařížského studentstva. … Ti všichni prováděli pod Loyolovým vedením Duchovní cvičení. Jak je možno rozvíjet své přirozené síly systematickým cvičením až k nejvyšší, to se Ignác ve své knize Duchovní cvičení pokusil podrobně popsat. … dokonalost spočívá nejspíš jen v tom, že člověk, který se ve svém obvyklém stavu dícá na život z nesprávné, pozemsky pomíjivé perspektivy, a proto i jedná zcela pochybeně, so osvojí svobodný, na nejvyšší cíl zaměřený způsob nazírání i jednání.

Všichni pak poklekli v kapli na Montmartru a slíbili čistotu a chudobu… tímto slibem bylo na Montmartru fakticky založeno Tovaryšstvo Ježíšovo…

V novém řádu již nebylo místo pro mnišské umrtvování… Tovaryšstvo Ježíšovo potřebovalo silné a zdravé jedince, kteří byli neustále připraveni pro jakoukoliv službu a jakoukoliv práci. Než se oslabovat přehnaným sebetrýzněním je rozumnější oslavovat Boha niternými akty a jiným přiměřeným cvičením. Tělesná askeze tak stále více přecházela v ukázněnost vůle… Umrtvování těla bylo zjemněno v umrtvování ducha, askeze se měnila krok za krokem v kázeň.

Tovaryšstvo se muselo hned od počátku naučit využívat optimálně právě osobní kvality svých členů, a právě tato kombinace kázně a individualismu je naprostou inovací, které Ignácem vytvořené společenství přineslo. Přihlédnutím k osobním vlohám vyšel ovšem Ignác vstříc významné tendenci své doby, neboť s renesancí se ocenění kvalit jednotlivce stalo jedním ze základních nových poznatků evropského lidstva.

Když Tovaryšstvo Ježíšovo schválil papež, bylo Loyolovo životní dílo završeno.

Naposledy vydechl v noci 31. července 1556.

Text citován z knihy: FÜLÖP-MILLER, René. Moc a tajemství jezuitů: kulturní a duchovní dějiny. Historia Particularis. Praha: Rybka Publishers, 2000. ISBN 8086182142.

Výuka náboženství pro děti ve školním roce 2025/2026

Milí rodiče,

srdečně Vás zdravíme. Blíží se začátek školního roku a s ním i nové plánování. Rádi bychom Vás pozvali a zároveň informovali o možnosti výuky náboženství u kostela svatého Ignáce.

Výuka bude probíhat v pondělí a ve středu. Na úvodním setkání v pondělí 8. září 2025 v 17.00 hod. v sále Ignáce Raaba na Ječné 2 se domluvíme na časech výuky, které Vám budou vyhovovat. Výuku povede s. Simeona CJ ve spolupráci s vysokoškolskými studenty. V případě jakýchkoli dotazů se na ni můžete obrátit (simeonacj@gmail.com; 737 693 519).

Děkujeme Vám za dosavadní spolupráci a přejeme Vám hezké léto!

Přípravy dospělých ke svátostem