Nedělní kázání

27.10.2019

Modlitba a pravda

30 ned C – Modlitba a pravda - 27.10.2019 – Lk 18, 9-14, p. Pavel Bačo SJ

Když se hovoří o modlitbě, víme, že se často zdůrazňuje, aby naše modlitba obsahovala díky, abychom si dovedli uvědomit Boží dary, děkovat za ně, růst v duchu vděčnosti, protože nakonec celý náš život je nám darován Bohem.

Z toho titulu, když se podíváme na dnešní evangelium, tak se můžeme ptát: „Co je vlastně tak špatného na modlitbě zmíněného farizea?“ Vždyť on začíná „předpisově“ svou modlitbu děkováním. 

Problém ovšem nastává v tom následujícím – za co farizeus děkuje – „že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník.“ 

Farizeus z tohoto podobenství se zařadil do kategorie spravedlivých a zároveň si uzurpuje autoritu toho, kdo soudí druhé, soudí svého bližního, který spolu s ním stojí před Bohem v chrámu. 

Ovšem pouze Bůh má autoritu soudit, protože zná nitro člověka. Mohli bychom tedy říci, že farizeus se snaží dosadit sám sebe na Boží místo, na místo, které mu nepřísluší.

Naproti tomu celník prosí o milost, uvědomuje si svou hříšnost. Opravdová, upřímná modlitba vede člověka také ke konfrontaci s Boží velikostí a láskou a současně se svou vlastní slabostí, křehkostí a hříchem. Tato konfrontace je samozřejmě pro člověka nepříjemnou a bolestivou záležitostí. 

Nicméně je to nezbytná očistná terapie pro to, aby člověk nežil svůj život ve lži, neoddával se sebeklamu, zkresleným představám o sobě samém, ale dovedl stát před Bohem v pravdě.

Pokud člověk nezavírá oči před pravdou o sobě samém, dovede ji snést, a také předložit Bohu, pokud Jemu svěřuje svůj hřích a je ochoten přijmout Jeho odpuštění, pak z něj může být toto břemeno sňato a může zažít div Božího osvobození, ten div, který Bůh koná ze své dobroty jako Zachránce člověka.

Osvobození, ospravedlnění celníka z dnešního podobenství nás samotné může vést k tomu, abychom se obraceli k Bohu, třeba i v duchu následující modlitby, která pochází od Anselma Grüna:

Pane, přicházím k tobě se vším, nač se sám nemohu ani podívat, se vším tím, co je nepohodlné, co nikdo – ani já sám – nemůže na mně vystát; se vším tím, co bych nejraději někam „zašantročil“; s tím malomocenstvím, které mě vyčleňuje z lidské společnosti. 
Nastavuji ti svou skutečnost a prosím tě: Dotkni se mne svou milující rukou, abych se odvážil i já vstoupit do styku se vším, co je ve mně, i s tím, co je temné a nepříjemné, potlačené a ze života vyloučené. 
Řekni své slovo lásky, abych se sám mohl přijmout se vším, co je ve mně; abych mohl srdcem nahlédnout, že vše je ve mně dobré a čisté – před tvou tváří. Amen.
(Anselm Grün, Exercicie pro všední den, str. 29)


Archiv kázání ve formátu PDF:

27.10.2019 20.10.2019 6.10.2019 29.9.2019 1.9.2019 14.7.2019 30.6.2019 23.6.2019 16.6.2019 9.6.2019 26.5.2019 12.5.2019 5.5.2019 28.4.2019 21.4.2019 14.4.2019 17.2.2019 27.1.2019 13.1.2019


Archiv kázání za rok 2018 (zip 7,7MB).

 

Publikováno: 08.01.2018 19:02
Aktualizováno: 27.10.2019 21:48