Kostel sv. Ignáce v Praze

Milí přátelé,

vážná atmosféra postní doby a Svatého týdne se ve velikonoční noci proměňuje v něco úplně nového, co předtím svět nezažil. Říkáme tomu radost z Kristova vzkříšení, ale možná někdy příliš ukvapeně předbíháme běh událostí, jak se odehrávaly tehdy před dvěma tisíciletími a jak se fakticky odehrávají i v našich životech.

Radost ze vzkříšení nepřišla a obvykle nepřichází hned a v jednom okamžiku. Podle evangelií přece nejprve přišel údiv, rozpaky, bolest a horečné a stále ještě pozemské uvažování žen nad prázdným hrobem. Pak do toho vstoupilo svědectví andělů, které nasměrovalo uvažování žen za hranice tohoto světa. A učedníci u těchto prvních momentů vůbec nebyli. A když byli pozváni, dali se nejprve do zkoumání prázdného hrobu, ve kterém našli něco hmatatelného, co jim naznačilo, že jsou svědky něčeho opravdu mimo obvyklý řád věcí. A teprve když byly mysl a srdce Ježíšových blízkých vyrvány z pozemských pout, byli schopní přijmout skutečnost zjevení Ježíše živého. Živého plně, a přece jinak než jenom pozemsky jako dřív.

Zmrtvýchvstání nebylo a není návrat do původního stavu, ale vykročení mimo něj. A Pán Ježíš se svým blízkým musel ukazovat vícekrát a v různých situacích, musel s nimi komunikovat rozmanitými způsoby a velmi osobně. On se dotýkal jejich srdcí, oni se mohli dotknout pouze jeho ran, které i na vzkříšeném těle zůstávaly a dodnes zůstávají, a mohli s ním jíst a pít. Plnější radost přicházela postupně podle toho, jak dokázali otevírat svá srdce tomu naprosto novému.  

A ještě jedna věc je zásadně důležitá: na kříži nebyl zničen a k novému životu nevstal jen tak někdo, ale konkrétní Ježíš z Nazareta a s ním celý jeho způsob života. „A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem,“ budeme číst v epištole velikonoční vigilie.

Přejme si, milí přátelé, abychom dokázali postupně, jak je nám to dáno, otevírat svá srdce tomu nevídanému a neslýchanému, co se kdysi odehrálo kolem Ježíše Krista, a zároveň i tomu, co se kolem něj odehrává dnes. Abychom velikonoční radost nenahrazovali svými lidskými náhražkami, ale abychom ji trpělivě nechali klíčit a růst, aby pak mohla nést opravdové a dobré Boží ovoce v nás a skrze nás i v našem světě.

 Prosme také za naše neofyty (nově pokřtěné) Annu, Jana, Tomáše, Jiřího, Anetu, Martina, Barboru, Petru a Josefinu, aby se dokázali zapojit do života a společenství církve.

S + požehnáním

Z liturgického kalendáře

Z jezuitského kalendáře

16. dubna 2010 zemřel v Římě kard. Tomáš Špidlík.

* * *

Sv. Petr Kanisius SJ, kněz a učitel církve, patron České provincie Tovaryšstva Ježíšova

Narodil se 8. května 1521. Byl poslán na univerzitu v Kolíně nad Rýnem, aby se stal právníkem. Během studií práva a filozofie však přestoupil na teologii. Po setkání s jedním z prvních jezuitů, Petrem Faberem, vstoupil roku 1543 jako první Němec do Tovaryšstva Ježíšova. Roku 1546 byl vysvěcen na kněze. 21. dubna 1556 přivedl do Prahy do opuštěného kláštera u kostela sv. Klimenta dvanáct jezuitů a založil s nimi první jezuitskou kolej v českých zemích, Klementinum, na Starém Městě pražském, kde také nějakou dobu kázal. Kromě Prahy působil jako kazatel v Augsburgu, Mnichově, Innsbrucku a ve Fribourgu, kde založil jezuitskou kolej a kde také 21. prosince 1597 zemřel. Jeho tělo je pochováno v tamním univerzitním kostele.

Synodální skupinka

Učíme se vzájemně si naslouchat

Setkání nad Starým zákonem

Po několika letech budou při kostele sv. Ignáce opět probíhat setkání nad Starým zákonem pod doprovázením pátera Josefa Blahy SJ.

Poprvé se setkáme v úterý 9. dubna v 18:15 hod. a tématem našeho setkání bude chvalozpěv Anny – Hany, který se podobá chvalozpěvu Panny Marie. Budeme uvažovat nad tímto biblickým textem: 

Chana se takto modlila: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy.   Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět. Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne. Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíře země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich. On střeží nohy svých věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne.“

1 Sam 2,1–10 

Hana byla neplodná, a to ve Starém zákoně bylo chápáno jako prokletí.  Modlila se k Hospodinu a Bůh vyslyšel její prosbu, ona počala a porodila Samuela, jednoho z nejvýznamnějších proroků. Lidsky se naše situace mnohdy může zdát neutěšená a bezvýchodná, ale sv. Terezie z Ávily řekla, že tam, kde my nevidíme žádné řešení, jich Bůh vidí tisíc. Také náš svět, Evropa, Ukrajina a situace ve Svaté zemi jsou velmi složité. Ale modlitba může hodně změnit: od negativnímu k positivnímu.

Naše druhé setkání se uskuteční v úterý 16. dubna v 18:15 hod. Zamyslíme se nad tím, jak lidská duše touží po Bohu a budeme rozjímat nad žalmem 42.

Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru. Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého, promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“ Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Žalm 42

Veliký učitel církve, sv. Augustin napsal: „Nepokojné je naše srdce, Bože, dokud nespočine v Tobě.“  Tento žalm ukazuje na touhu lidského srdce být s Bohem, po kterém touží naše srdce.

Jarní farní výlet

Svoboda místo strachu z promeškání aneb FOMO jinak

Někdy možná máme pocit, že o něco v životě přicházíme. Ostatní nám připadají spokojenější, úspěšnější. Jindy se pro něco rozhodneme, ale vzápětí nás napadne, jestli na nás někde nečeká něco lepšího. Možná se bojíme k něčemu se dlouhodobě zavázat. Co kdybychom se rozhodli špatně? A tak jen nerozhodně postáváme na „křižovatce“ a máme strach na některou z cest vykročit.

PoVyK 

Pondělní vysokoškolský klub

Velikonoční koncert

Sbírka do fondu sv. Vojtěcha

na mzdovou podporu kněží o 3. neděli velikonoční 14. dubna.

Neděle Božího milosrdenství

“Svátek Milosrdenství vzešel z mého nitra, toužím, aby byl slavnostně slaven první neděli po Velikonocích. Lidstvo nedojde pokoje, dokud se neobrátí ke zdroji mého milosrdenství.”

Slova Pána Ježíše k sestře Faustyně, Dn 699

“Má dcero, vybízej duše k modlitbě té korunky, kterou jsem ti předal. Skrze modlitbu této korunky rád dám lidem všechno, oč mě budou prosit. Když se ji budou modlit zatvrzelí hříšníci, naplním jejich duše pokojem a hodina jejich smrti bude šťastná.”

Slova Pána Ježíše k sestře Faustyně, Dn 1541

Tip do Vaší knihovny

MARTIN, James. Sedm posledních slov – Bůh, který nám rozumí. Cesta, 2020.

Nemodlíme se k Bohu, který nedokáže docenit nesnáze našeho života, naopak máme Boha, který sám nesmírně trpěl, dokonce trpěl i tím, čím trpíme my. Náš Bůh má tedy soucit a pochopení, rozumí našemu životu. Sedm posledních slov, která Ježíš pronesl na Velký pátek, jsou privilegovaný vhled do jeho života, a proto nám pomáhají vstoupit do toho, kým Ježíš je a také navázat s ním vztah.

Nejbližší události

* * *

Rodinná poradna u sv. Ignáce

Nabízí odborné doprovázení při řešení otázek v rodinných a partnerských vztazích. Zájemci ať kontaktují paní Veroniku Patrovskou na emailové adrese vpatrov@seznam.cz nebo na tel. 721 626 811.

* * *

Obvyklý pořad bohoslužeb v kostele sv. Ignáce

Pondělí až pátek            6:15                  7:30                  17:30 (i online)

Sobota                                                  7:30                  17:30 (i online)

Neděle              7:00                  9:00 (i online) 11:00         17:30 (i online)

* * *

Obvyklý pořad bohoslužeb v kostele sv. Štěpána

Neděle                                                         11:00

Zpravodaj je k dispozici také na www.kostelignac.cz

ZPRAVODAJ  

vydává Římskokatolická duchovní správa u kostela sv. Ignáce, Praha – Nové Město. 

Adresa: Ječná 2, 120 00 Praha 2   Telefon: 221 990 200

E-mail: info@kostelignac.cz  Web: kostelignac.cz

K tisku připravili: P. František Hylmar SJ, Zuzana Šimečková

Upozornění: Nepodepsané příspěvky dodává duchovní správa. Právo korektur     a redakčních úprav vyhrazeno.

Dáno do tisku: 27. 3. 2024