Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin – se křtem dospělé)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
dnes si připomínáme důležitou událost, kdy o svátku Letnic v Jeruzalémě prožili Ježíšovi učedníci, asi sto dvacet jich tehdy bylo. Něco se v nich změnilo. Říkáme, že na ně sestoupil Boží Duch, Duch svatý. Dostali odvahu a moudrost k tomu, aby začali veřejně, otevřeně mluvit s lidmi o tom, že ukřižování Pána Ježíše neznamenalo konec, ale nový začátek.

Říkali lidem, že Pán Ježíš žije novým životem a že povzbuzuje všechny lidi, aby také žili jako on. Aby důvěřovali Bohu jako dobrému Otci a aby přijali radostnou zprávu o tom, že díky Ježíšově smrti na kříži každému člověku mohou být odpuštěny hříchy a chyby. Že stačí důvěřovat a dívat se na svět radostnýma očima. Že se i my máme snažit odpouštět druhým i sobě a nechat se Božím Duchem vést k tomu, abychom chválili Boha, měli v úctě Boží řád světa a sloužili Bohu a lidem.

Znamením tohoto křesťanského způsobu života je křest. Křtu dnes budeme při mši svaté svědky. Dobře poslouchejte a dívejte se. Tak jste byly pokřtěné, když jste byly malé.

     Milí přátelé,
dnešní slavnost Seslání Ducha svatého je (v časovém pořadí) po Vánocích a Velikonocích třetím vrcholem Božího díla prostřednictvím jeho Syna Ježíše Krista. Seslání Ducha svatého je také vyvrcholením velikonoční doby, okamžikem, kdy jsme i my dnes, jako kdysi učedníci, vysláni, abychom slovy i skutky hlásali velké věci, které jsme skrze Ježíše Krista dostali.

Ježíšovým učedníkům, lidově řečeno, došlo a projasnilo se, co pro ně a pro všechny lidi znamená Ježíšův zvláštní způsob života, jeho nový postoj k Bohu i k lidem, ale také jeho kříž a jeho zmrtvýchvstání. Jak to, že mu někteří lidé důvěřovali a jiní ho odmítali? Jak je to s námi? Také potřebujeme Božího Ducha.

Dnes bude v našem společenství pokřtěna paní Kamila, která se rok a půl připravovala se skupinou katechumenů pokřtěných zde o Velké noci. Je to velká chvíle pro ni a i pro nás je to příležitost připomenout si, co znamená, že jsme pokřetěni.

Krista známe, snažíme se žít životem podle přikázání, modlíme se, přijímáme svátosti, a to je dobře. Ale život je pohyb a přináší stále nové situace, podněty a výzvy. Všechno je potřeba stále znovu promýšlet a hledat nové cesty. A tomu potřebujeme vedení Božího Ducha. Jak říká v evangeliu Pán Ježíš: Duch svatý nás uvádí do celé pravdy. Do pravdy o Bohu a o člověku, o stvoření, o lidském odmítnutí Boha, o dlouhé cestě spásy, o vykoupení v Kristu, a nakonec o tom, že nás stále a celý život posvěcuje a vede Boží Duch, a to navzdory našim slabostem.

Duch svatý je zároveň Duch Otcův i Synův. Učí nás chápat Ježíše jako Božího Syna, ale zároveň vane nad celým světem a učí nás vnímat to, co pro nás vykonal Ježíš, v souvislosti se vším dobrým a pravdivým, co je uloženo v Božím stvoření, co se projevuje skrze poctivě hledající lidi všude a všech věků. Duch Boží sjednocuje, nevede k neústupné sršatosti a uzavřenosti. Je to ale Duch pravdy, takže někdy musí říci ne, toto není pravda, toto není dobře, protože to neslouží životu. Duch pravdy zná důvody, umí argumentovat. Dotýká se však nejen rozumu, ale i srdce.

Duchu svatému se připisují různé dary a dnes jsme četli o ovoci Ducha. Apoštol Pavel píše: „ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost.“ Je útěšné a povzbuzuje jen si ta slova pomalu číst. Potom ovšem Pavel realisticky vyjmenovává negativní vnitřní postoje člověka, které bojují proti Božímu Duchu v nás. Píše také o vnitřním zápase v každém člověku: „Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu.“ Je to tak, dobře to všichni známe. „Hádala se duše s tělem“, zpívá se. Ale Boží Syn nás svým živým příkladem učí, jak v tomto zápase vyhrávat, a hlavně jak přijímat odpuštění, když dílčí bitvy prohráváme, což je na denní pořádku.

Křest přijme paní Kamila skrze znamení vody a také v něm přijme Božího Ducha, což dotvrdí biřmování. Křtem svobodně přijme Boží dar nového života v Kristu, možnost být jako Kristus. Křest také odpouští a smývá všechny předchozí hříchy a viny, což je úžasná věc. Dává nám zvláštní Boží milost a blízkost, kterou pak dále obnovujeme svátostí smíření. Křest také člověka zbavuje samoty. Začleňuje nás do společenství církve, ve kterém si můžeme navzájem pomáhat a posilovat se. Znamením tohoto společenství v Kristu je eucharistie, kterou dne paní Kamila poprvé přijme. Společenství věřících také reprezentuje její kmotr a my zde přítomní.

Pane Ježíši, děkujeme za dar tvého a Otcova Ducha. Díky němu můžeme být opravdu živí. Nejen navenek, ale i uvnitř, ve svém lidském duchu, který je živen Duchem svatým. Díky, že se můžeme radovat z vítězství tvého Ducha v nás a zároveň se stále jím nechat pozvedat a učit se i ze svého klopýtání. Díky za jistotu, že nás nic nemůže odloučit od tvé lásky. Díky za život věčný.