Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
dnešní slavnost Nejsvětější Trojice nám připomíná, že o Bohu se v evangeliích mluví způsobem, který máme jenom my křesťané. Že Bůh je zároveň Otec, Syn a Duch svatý že Otec, Syn a Duch svatý jsou jeden Bůh. Tak o Bohu mluvil Pán Ježíš, ten nás to naučil. Mluvil o Bohu jako o Otci, o sobě jako o Božím Synu a také nám slíbil příchod svatého Ducha, který pochází od Otce i od Syna. Je to zvláštní, ale je to tak.

Říkáme, že Bůh je trojjediný, že je jeden ve třech Osobách. Ty tři Osoby jsou právě Otec Stvořitel, Syn, náš Vykupitel a Duch svatý, který nás osvěcuje, abychom to všechno dobře chápali.

Co to znamená? Bůh se prostě projevuje různými způsoby, ale ne tak, že by měl různé obleky, do kterých by se střídavě převlékal. V Bohu jsou tři různé Osoby, které dokáží být v harmonii, v souladu a pomáhat nám různým způsobem, jak to právě potřebujeme. Děkujeme ti, dobrý Bože, za to, že se nám zjevuješ ve třech Osobách. Pomáhej i nám žít jako tvé děti v jednotě a používat tvých různých darů ve prospěch nás všech.

     Milí přátelé,
dnešní slavnost Nejsvětější Trojice nám připomíná, že Ježíšovo evangelium skutečně změnilo lidský pohled na Boha
do té doby obvyklý. Je pravda, že už ve Starém zákoně se v náznacích hovoří o Bohu jako o Otci všeho stvoření, že se v něm v různých situacích používá titulu Boží Syn a že se hned od počátku mluví i o Božím Duchu, ale v evangeliích
ta tři jména: Otec, Syn a Duch svatý, dostávají ještě jiný a výraznější obsah. Člověk Ježíš je Syn Boha Otce a je s ním v dokonalé jednotě a je tedy zvláštním způsobem Bůh. Podobně i Duch svatý. Vychází od Otce i od Syna, kteří jsou jedno, je tedy svým způsobem Bůh. V tradici první církve a v Novém zákoně nacházíme více a různých způsobů vyjádření vztahů mezi Otcem, Synem a Duchem svatým.

Už první křesťané dobře věděli, že je potřeba mluvit o Bohu jako o jednom, a zároveň nějak trojím, a postupně tuto zvláštnost pod vedením Ducha svatého promýšleli a vyjadřovali. Nejdříve se upevnili v přesvědčení, že Ježíš je Boží Syn, který je jedno s Otcem, „jedné podstaty“, jak říkáme v Krédu. Že je Bůh, a přece s Otcem není totožný. Později došli k závěru, že i Duch svatý, který spojuje Otce a Syna a z obou vychází, musí být Bohem. Začali také používat vyjádření, že Otec, Syn a Duch svatý jsou tři tzv. božské Osoby v jediném Bohu, že tvoří tzv. Boží nebo Nejsvětější Trojici. Že v Bohu je jedna božská přirozenost ve třech Božích Osobách. Důkladnější rozvinutí této nauky trvalo několik staletí a rozvíjí se dodnes. Nauka o Boží Trojici je jedním z nejpozoruhodnějších výsledků, ke kterým lidé
pod Božím vedením došli. Jaký praktický dopad má ale tato nauka a víra?

Jednak se prohloubil a zkrásněl náš obraz Boha, stal se mnohem zajímavějším. Bůh není vzdálený samotář. V Bohu objevujeme vnitřní život, rozmanitost i svobodnou harmonii. Díky Božímu Synu je nám najednou Bůh nečekaně blízko. Bere na sebe naše lidství, žije s námi i v naší slabosti až ke smrti a vítězně nás z moci smrti vyvádí. Díky Božímu Duchu se může i náš lidský duch pozvedat k Boží moudrosti a uskutečňovat jednotu mezi námi lidmi. Díky němu lépe a hlouběji chápeme tajemství Boží i tajemství svého lidského života. Díky vhledu do tajemství Trojjediného Boha se náš život nestává jednodušším, ale všechno dostává hlubší smysl a souvislosti.

Tajemství Boží Trojice nám také naznačuje, že k témuž Bohu vedou tři cesty, které od sebe nesmíme oddělovat: že Boha prožíváme, poznáváme a ctíme v celém stvoření kolem nás, také v každém člověku, ve svém bližním, a nakonec
i ve svém duchu, ve vyšším rozumu, který máme, a ve svém srdci, a že tyto tři cesty musíme navzdory všem odstředivostem držet v jednotě.

Trojiční strukturu nakonec nacházíme i v sobě, ve svém rozumu, vůli a paměti. A když se budeme dobře dívat, najdeme stopy oné Ježíšem zjevené zvláštní Boží trojjedinosti v mnoha dalších oblastech, například i v politice, v ideálu demokratického uspořádání společnosti, které usiluje o jednotu v rozmanitosti.

V trojjedinosti Boží je také skrytý náročný úkol pro nás lidi stvořené k Božímu obrazu. Abychom celý život tvořivě hledali způsoby, jak kloubit jednotu i různost v životě lidské společnosti od rodiny přes pracovní kolektivy a státy
po společenství národů. Chybí-li rozmanitost, panuje šeď, není svoboda a vázne tvořivost. Chybí-li jednota, obrací se svoboda i originalita proti nám samým.

Jak často v duchu vyčítáme Bohu: proč je to tak složité, proč nejsme stejnější, proč nevládneš rázněji a silou,
proč nás necháváš napospas neuchopitelnosti bytí světa kolem nás?

Chceme ti dnes, Pane, dobrý Bože, Otče, děkovat za tvého Syna Ježíše a za tvého Ducha. Učíš nás přijímat složitost tvou, našeho života i světa jako velký dar a zároveň čestný úkol, kterým nás připodobňuješ sobě. Přijímáme tento dar i úkol a skláníme se v úctě před tajemstvím tvým i tajemstvím našeho života.