Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

            Milí přátelé,
minulou neděli jsme četli z Janova evangelia o tom, jak Pán Ježíš jen z několika chlebů a ryb, které byly k dispozici, nasytil velký zástup lidí a jak potom unikl nadšencům, kteří ho chtěli prohlásit za krále. Jak odešel do samoty na horu, aby se tam modlil.

Jan dále vypravuje, jak učedníci sami bez Ježíše nastoupili na loď, aby se přepravili zpět na domácí břeh jezera, a jak k nim během plavby za tmy a vichru Ježíš přišel po vodě a jak s ním v bezpečí dorazili ke břehu u Kafarnaa.

A dnes slyšíme, jak lidé, kteří se plavili se sem a tam přes jezero a hledali Ježíše, kroutí hlavou nad tím, jak se přepravil na druhou stranu, když ho neviděli vstupovat na loď. A jejich otázkou začíná další důležitá, ta dnešní, část Janova vyprávění 6. kapitoly jeho evangelia.

Lidé se ptají: „Mistře, jak jsi sem přijel?“, ale Pán Ježíš jejich otázku nechává bez odpovědi. Tak to dělával, známe to z více případů, když dostával otázky nekonstruktivní, které nevedly k cíli. I tentokrát si otázky nevšímal a směr rozhovoru změnil: „Hledáte mě jen proto, že jste se dosyta najedli…“. Jako by říkal: Jde vám jen o pozemský chléb. Nezajímá vás to podstatné, co vám chci sdělit…, nechcete poslouchat to, co vám říkám o Bohu, o věčném životě
a o cestě k němu.

Lidi, kteří Ježíše s takový úsilím hledali, zajímal jen pozemský chléb, pozemský prospěch a vidina blahobytu na zemi. Chtěli krále, dnešními slovy: politika, který by jim zajistil plné obchody a plné peněženky a pokoj od problémů
a problémových lidí, kteří ruší jejich klid.

Pán Ježíš ovšem přináší jiný pohled na život: latinsky sub specie aeternitatis, česky pod zorným úhlem věčnosti. „Usilujte o pokrm, který zůstává k věčnému životu.“ Život bez nepříjemných a zmatečných situací neexistuje
a všechny návrhy a nabídky snadných řešení jsou klamné a obvykle vedou k ještě větším nepříjemnostem
a zmatkům, mnohdy dokonce k tragédiím. Ježíš nám nenabízí snadná řešení, ale pohled na život z hlediska věčnosti, pohled na pozemský život jako na cestu do nebe.

Někomu to může znít dětsky nebo pohádkově, ale je to hluboká a nejhlubší životní pravda. Přináší odstup, nadhled
a tím i velkou útěchu. Pohled z perspektivy věčnosti nám umožňuje dívat se na své pozemské trable s trpělivostí
a laskavostí, neutopit se v nich a občas třeba i některý z těch trablů zmírnit. Syn člověka nám nabízí svůj chléb,
a nazývá ho chlebem věčného života. A jde ještě dál. Říká, že tím pravým chlebem z nebe je on sám. On sám je Božím darem, tím největším darem, který dostáváme od Otce.

Zkusme se ptát, co to znamená, co tím chce Pán Ježíš říct. Zkusme brát jeho slova vážně. Co je konkrétně tím Ježíšovým chlebem života? Je to jeho způsob života: jeho slova, jeho způsob přemýšlení o Bohu a o nás lidech, jeho způsob jednání, jeho pořadí hodnot. Je to jeho postoj k našim slabostem a hříchům, je to jeho kříž a potom jeho zmrtvýchvstání. Je to jeho způsob vítězství nad našim hříchem a nad smrtí, nad naší malomyslností, nedůvěrou
a nedostatkem lásky.

Lidé Ježíšovi připomínají manu, kterou dával Bůh jejich předkům na cestě z egyptské nesvobody, na namáhavé cestě pouští, na které ztráceli odvahu a reptali, ohlíželi se po plných hrncích. A Ježíš na ten starozákonní obraz navazuje
a dál ho rozvíjí. Zve své současníky a zve i nás, abychom pokračovali na cestě ke svobodě.

I my jsme zde na zemi na cestě pouští („slzavým údolím“), ale na cestě do zaslíbené země. Boží Syn a Syn člověka nás zve k cestě za pravou svobodou Božích dětí, zve nás ke svobodě od výčitek hříchu a od strachu ze smrti,
od neustálých a zbytečných obav z nedostatku a všelijakých ohrožení. Boží Syn nás zve k postoji, k přístupu k životu, který nám sám představuje svým životem: k postoji víry, naděje a lásky. A dává nám na tuto cestu posilu: sám sebe jako chléb života. Dává nám svůj příklad života a svou přítomnost v eucharistii.

Jak krásně píše svatý Pavel ve druhém čtení: V Ježíšovi je pravda života. Ježíš je nám vzorem nového člověka podle Božího plánu. I běžná lidská zkušenost potvrzuje, že jednostranná touha po pohodlí a rozkoších nevede ke štěstí, ale k únavě a někdy přímo ke zkáze. Pozemské štěstí nemůže být cílem samo v sobě. Míříme-li výš, k Bohu, k věčnému životu, do nebe, nehoníme jen holuba na střeše, ale zjistíme, že nám to pomáhá naplňovat i naše pozemské vztahy
a skutečnosti.

Nebe není protikladem země, ale jejím naplněním. A jedině země, taková, jaká je, je realistickou a reálnou cestou
do nebe. Skutek Boží, to nejdůležitější v životě, je „věřit v toho, koho nám poslal Bůh“. Důvěřujme Ježíšovi, on je chlebem života. Jeho slova se shodují s jeho činy a jeho činy přinášejí dobré ovoce. On je spolehlivou cestou, on je pravdou a životem. Můžeme si to denně ověřovat.