Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milá Ester, milý Davide,
na dnešní první svaté přijímání jste se už nějakou dobu připravovali a také jste očistili svá srdce ve svátosti smíření. Teď se ještě podíváme, co nám k této krásné chvíli vašeho prvního svatého přijímání říká Písmo svaté, ze kterého jsme právě četli. Vybereme jen ty nejdůležitější věci; pro vás i pro nás ostatní.

V prvním čtení jsme slyšeli: Poslouchejte a zachovávejte Boží přikázání a lidé řeknou: moudrý a rozumný je tento národ! Bůh mu je blízko a dal mu spravedlivá nařízení. Většina lidí, když řekneme Desatero, tak aspoň tuší, o co jde, i když by mnozí přikázání nedokázali vyjmenovat. Vy jste se deset Božích přikázání naučili a my ostatní je také známe a snažíme se podle nich žít. Někteří lidé kolem nás si myslí, že přikázání člověka omezují, ale my víme a můžeme si to ověřovat, že jsou opravdu moudrá a rozumná. A když se podle nich snažíme žít, tak také rosteme v moudrosti
a rozumnosti. Nemoudří a nerozumní přece být nechceme. 

Bůh nám dal nejdříve svá přikázání, aby nás vychovával a připravil nás na ještě větší dar. A tím darem je Pán Ježíš, Boží Syn. V něm už nemáme jen moudrá slova na papíře, ale živou Boží moudrost v člověku jako jsme my. Od Pána Ježíše se učedníci učili Boží moudrosti a my se od něj učíme také.

A jednou z nových věcí, které nám Pán Ježíš předal, je chléb, který vychází ze mše svaté a který budete dnes přijímat. Říkáme mu eucharistie. Víte, že to není obyčejný chléb, ale Kristovo tělo, že je to vlastně zvláštním způsobem sám Pán Ježíš. Že nám ve mši svaté a ve svatém přijímání dává sám sebe, že je nám blízko jako pokrm, jako chléb, který můžeme jíst. Tak blízko je nám náš Bůh, že se nám dává do rukou, že se ho můžeme dotýkat a že můžeme zblízka cítit, jak je dobrý a silný.

Před jídlem si obvykle myjeme ruce. Chceme jíst čistýma rukama, abychom nechytili nějakou infekci a abychom také byli u společného stolu čistí a upravení. Také nádobí po sobě myjeme, určitě už při tom doma pomáháte. Někdo se tedy zeptá: proč se vlastně Pán Ježíš v evangeliu zlobí na farizeje, když si myjí ruce a nádobí. No, kvůli tomu se nezlobí. Ale proto, že farizeové zapomínají, že ještě důležitější než čisté ruce jsou čistá srdce. Že mají především dobře smýšlet a dobře a laskavě jednat podle Božích přikázání. A to my také chceme.

Ke svatému přijímání přistupujeme s čistým srdcem; jak říkáme: v posvěcující milosti. Proto vždycky na začátku mše svaté vyznáváme své slabosti a své hříchy, a proto také jednou za nějaký čas chodíme ke svaté zpovědi. Nejsme
bez chyb a nestydíme se přiznat, že se nám často něco nedaří. Když Bohu své nedostatky vyznáme, Bůh nás odpuštěním povzbudí a my se s radostí zase můžeme pustit do díla. Svaté přijímání a svátost smíření patří k sobě
a posilují nás na cestě životem. Znovu a znovu nás vracejí k Bohu a obnovují v nás radost a důvěru.

A ve druhém čtení nám apoštol Jakub zanechal naléhavý vzkaz: Poslouchejte Boží slovo, ale hlavně podle něj žijte. To zachrání vaši duši, to je ta správná životní cesta.

Když slyšíme slova evangelia, slyšíme o Pánu Ježíšovi. Dobře posloucháme a představujeme si, rozjímáme, jak Pán Ježíš mluví a jak jedná, jak se chová k lidem a jak se modlí. A podle něj se také my snažíme myslet, mluvit a jednat, protože on je tím nejlepším vzorem, který máme. On je Božím Slovem s velkým S. Řecky to je Logos.

Takže patří k sobě mše svatá, kdy čteme Boží slovo a pak přijímáme Kristovo Tělo, a také snaha o dobrý život
a svátost smíření, ve které nás Bůh očišťuje a povzbuzuje nás.

Už jste kdysi jako malí byli pokřtěni a teď se vám otevírají svátosti smíření a eucharistie. A za pár let vás ještě čeká biřmování. A pak máme ještě svátost kněžství a manželství a pomazání nemocných. Ale o tom až zase někdy jindy.

Děkujeme ti, Pane Ježíši, že jsi nám dal ve mši svaté a ve chlebě života znamení své blízkosti a své lásky k nám. Chceme tě přijímat s čistým srdcem a chceme se učit žít jako ty s čistým srdcem, abychom měli v radost z poctivého života a abys ty měl z nás radost jako ze svých dětí. A jsme rádi, že nám v tom pomáháš a že jsi s námi, že dokonce bydlíš v našich srdcích.