Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
o čem bylo to dnešní evangelium? Co řeknete? Řeknete, že o tom, jak Pán Ježíš uzdravil hluchoněmého člověka, který neslyšel a nemluvil. To pro něj bylo určitě velké trápení, protože se těžko dorozumíval s druhými lidmi. A musel mít velikou radost, když to najednou šlo, i když se asi najednou musel jako dospělý učit spoustu nových věcí, které se normálně učí děti.

Zkusme si ale všimnout ještě jedné věci. Jak jednal Pán Ježíš? Tím uzdravením, které dokázal, se nijak nechlubil. Nevytahoval se, jak to někdy děláme my. Toho nemocného si vzal stranou, aby nebyli všem na očích, a potom lidem, kteří ho přivedli, a ostatním, přikázal, aby to nikomu neříkali. Pán Ježíš byl skromný. Ukazuje nám, jak máme jednat
i my. Že se tím, co umíme, nemáme vychloubat, aby nás lidé obdivovali. Že máme prostě pomáhat a sloužit.

Pane Ježíši, děkujeme ti, že můžeme pomáhat druhým. Jsme rádi, že také druzí pomáhají nám, a děkujeme ti i za ně. Uč nás, prosíme, být skromní jako ty a za všechno děkovat Bohu.

     Milí přátelé,
dnes jsme byli v evangeliu svědky Ježíšova uzdravení. Můžeme si v duchu představit, jak by to působilo na nás, kdybychom u toho byli. Určitě bychom se divili a byli bychom spolu s uzdraveným rádi. Cítili bychom vděčnost
asi i za ty, kdo toho nemocného k Ježíšovi přivedli. Možná by nás udivilo to, jak se Pán Ježíš toho člověka dotýkal, dokonce i slinou. A všimli bychom si, že při uzdravení modlil (vzhlédl s povzdechem k nebi).

Ale proč si Ježíš nepřál, aby se o jeho uzdravování moc mluvilo? Nechtěl přitahovat pozornost na sebe, ale na svého Otce v nebi. Na Boha Otce, který poslal svého Syna, aby v Božím jménu uzdravoval, jak to už předvídal prorok Izaiáš (v 1. čtení). Ježíš chtěl, aby lidé v jeho uzdravováni poznali moc dobrého Boha, který nás nejrůznějšími způsoby uzdravuje z nejrůznějších neduhů a nemocí. Chtěl, aby lidé v uzdravení tělesných slabostí a nemocí rozpoznali Boží schopnost uzdravovat i naše slabosti a nemoci duchovní. Jak často jsme i my duchovně vlastně hluší a němí, i když můžeme mít tělesně dobré uši a pohyblivý a ostrý jazyk. Chybívá nám větší citlivost na duchovní podněty. Býváme zaboření do materiálního světa a nedokážeme se povznést nad denní starosti k duchovnímu chápání života. Nedokážeme za tím, co se kolem nás a v nás děje, vidět působení dobrého Boha nebo také ducha zla. A pak mnohdy bloudíme jako bez kompasu.

Často také nedokážeme vyjadřovat duchovní zkušenosti a skutečnosti. Býváme opravdu jako hluší a němí. Jiným podobným obrazem bychom mohli říci, že neumíme číst a psát. Myslím, že většina takzvaných nevěřících jsou spíš lidé, které nikdo nenaučil vnímat duchovní skutečnosti a mluvit o nich, než že by opravdu nevěřili.

Lidé, kteří se pak začínají přibližovat k duchovnímu světu, jsou často bezradní a stydí se, že se nedovedou vyjádřit. Mnozí se vyjadřují zvláštními obrazy nebo oklikami, někdy také pláčou nebo jsou jakoby otřeseni a nevědí proč. Mohou si připadat trapně, ale jejich hledání je vlastně něco úžasně krásného, co mnohdy chybí věřícím z tradičního prostředí.

Zkusme se podívat na otázku tzv. nevíry tímto způsobem. Zkusme si přiznat, jak je mnohdy i pro věřící těžké vnímat a vyjadřovat hlubší duchovní skutečnosti nebo pravdy víry. Že není snadné mluvit o Bohu. A všechno začne být zajímavější.

Ne nadarmo se před křtem dospělých lidí, na Bílou sobotu dopoledne, koná s katechumeny obřad nazvaný podle dnešního evangelia „Effatha“. S prosbou, aby jim Bůh otevřel uši a rozvázal jazyk ducha. Aby jim pomohl slyšet, vnímat a mluvit, vyjadřovat věci Ducha.

A z dnešního evangelia plyne pro všechny lidi zajímavý úkol. Abychom se celý život učili vnímat a vyjadřovat duchovní skutečnosti. Učit se pravdám víry, pravidlům a významu bohoslužeb a životu podle přikázání, to je nezbytné.
Ale pokud budeme duchovně hluchoněmí nebo analfabetičtí, bude naše víra stále nějak vratká nebo křehká, prostě nejistá.

Odvažujme se hlubšího ponoru do duchovních věcí. Vždyť to byla i duchovní cesta svatého Ignáce. Začala vnímáním vnitřních hnutí, myšlenek a pocitů a došla až k úžasně aktivní a účinné službě lidem, kterou převzalo Tovaryšstvo Ježíšovo. V našem Zpravodaji najdete odkaz na webovou stránku a mobilní aplikaci „Ignaciánský examen“. Právě
v denní modlitbě examen se učíme duchovně slyšet a mluvit.

Díky, Pane, za tvůj dnešní zázrak. Kéž se tvá moc projeví i na nás. Ať se nestydíme učit se i v dospělosti slyšet
a mluvit, vnímat a vyjadřovat tvou blízkost, tvé provázení a tvou pomoc.