Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
slyšeli jsme v evangeliu, že je Pán Ježíš rád, když se rodiče, tatínkové a vaše maminky mají rádi a když si navzájem pomáhají. A také jsme slyšeli, že se těšil, když k němu rodiče přinášeli své děti, aby jim požehnal. Požehnat někomu znamená svěřit jej Bohu a přát mu, aby se mu dařilo. I rodiče vám mohou žehnat, udělat vám před spaním nebo ráno křížek na čele.

Nejlepší požehnání nám může dát právě Pán Ježíš. Proč? Protože je Boží Syn a ví, co nám prospívá a učí nás dobrému životu a dává nám k němu schopnost. Proto za ním chodíme do kostela, aby nám požehnal. Chodíme na náboženství, abychom se o něm více dozvěděli. Od něj se učíme. Také si mezi sebou navzájem přejeme dobré věci
a děkujeme si a pochválíme se.

Pane Ježíši, děkujeme ti za rodiny, které máme. Uč nás, prosíme, abychom se měli rádi a navzájem si pomáhali. Prosíme, tě také za ty, komu tatínek nebo maminka chybějí, abys jim doplnil, co potřebují. Jsme s tebou rádi, žehnej nám, prosíme. Ať jsme i pro druhé lidi požehnáním a radostí.

      Milí přátelé,
dnešní biblická čtení se dotýkají vztahu mezi muži a ženami, mezi manželi. Je to vztah velice blízký, a proto zároveň velice citlivý. Všichni víme, jak je důležitý. Jako lidé potřebujeme vzájemnou blízkost a oporu, a právě manželství je základním prostředím, ve kterém se nám lidské podpory a lásky může dostat: manželům i jejich dětem.

Víme však také všichni a vidíme to u sebe i kolem sebe, jak je manželský vztah křehký a zranitelný. Potřebujeme proto stále znovu a znovu povzbuzení a ujištění, že manželství a rodina je správná životní cesta, že je to cesta, kterou nám připravil sám Bůh, že to není pouhý lidský výmysl, že odpovídá naší lidské přirozenosti a zdravému rozumu. Že nemusíme ztrácet čas a energii experimentováním a hledáním alternativ. To nikam nevede a nepovede.

Možná ještě víc však v dnešní době potřebujeme ujištění a povzbuzení, že k vytváření životodárných manželství
a rodinných vztahů máme sílu a schopnosti. I tuto posilu nám dávají dnešní čtení. První čtení ze začátku knihy Genesis o stvoření světa a člověka je tak zvláštně jednoduché a prosté, a přece je v něm skrytá obrovská a hluboká vážnost a moudrost. Je jen potřeba naslouchat mu pozorně, pokojně a pokorně. Bůh stvořil člověka ke společenství: „Není dobré, že je člověk sám.“ A nejzákladnější formou lidského společenství se od počátku stalo a dodnes je společenství života muže a ženy – společenství, které pomáhá muži a ženě žít a které dává život a výchovu potomstvu. Proto má být toto základní společenství – manželství a rodina – společenstvím věrným a trvalým, na celý život. A protože podstatou a smyslem života je láska, má to být společenství lásky, která se projevuje především trpělivostí
a vytrvalým odpouštěním a vzájemným odevzdáváním a přijímáním sebe a toho druhého.

Vytvářet vlastní manželství znamená učit se opouštět hnízdo rodiny, ze které jsme vyšli, a učit se po letech péče
a starostí vypouštět své děti ze svého hnízda a povzbuzovat je z vytváření jejich vlastního manželství a rodiny.

Všichni víme, že dosáhnout ideálu manželského a rodinného soužití není snadné, a že se nám to často nedaří. Mrzí nás to a vyčítáme si to a slova Ježíšova v dnešním evangeliu nám pak mohou znít jako výčitka. Zkusme je ale číst jako opravdové evangelium, zvěst života. Boží Syn je náročný, ale nedrtí nás. Spíš pozvedá naše ochablá srdce, zvedá znovu vysokou laťku Boží, kterou my, když se setkáváme s neúspěchy, máme tendenci snižovat. Ideál manželského a rodinného života je vysoký a mnohdy se nám nedaří podle něj žít, ale je stále platný a potřebujeme mít ho před očima. Ne jako výčitku, ale jako základní životní pravdu a cestu a jako povzbuzení a posilu po této cestě jít. A když se nám nedaří? Přece víme, že nám Ježíš přinesl evangelium o Božím odpuštění.

Bůh není samotář a učí nás životní cestě společenství s druhými a manželství a rodina jsou základní formou tohoto společenství, ale společenský život člověka má i mnoho jiných forem, které je také možné a potřebné rozvíjet. Nejširší takovou formou je církev. Ježíš nás vede k tomu, abychom se celý život znovu a znovu učili vytvářet životodárné vztahy v jejich pestrosti, počínaje manželstvím a rodinou. Abychom neklesali na mysli, abychom se za sebe navzájem modlili a učili se být si blízko nejen, když se nám daří, ale zvlášť když prožíváme chvíle těžké.

Dobrý Bože, pomáhej nám, prosíme, nechat se tebou vést a trpělivě vytvářet mezilidské vztahy plné života
a nacházet v nich tebe a tvou lásku. Amen.