Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
dnes jsme v evangeliu četli, jak dva učedníci, Jakub a Jan, byli to dva rodní bratři, žádali od Pána Ježíše, aby jim dal v nebi vyšší postavení než ostatním. Aby mohli být po jeho pravici a levici, jak se to kdysi říkalo. Ostatní apoštoly to zlobilo a není divu, kolem Pána Ježíše si byli rovní a bylo jim dobře. A tak Jakubovu a Janovu žádost mohli chápat jako nepoctivou, jako podraz, jak říkáme. Možná jste něco podobného zažili a víte, že je to nepříjemné. Kdyby jim Pán Ježíš vyhověl, asi by se zlobili i na něj. Ale Pán Ježíš jednal jinak.

Svolal si apoštoly a poučil je, že se nemají povyšovat jeden nad druhého. Řekl jim vážně, že mají druhým lidem pomáhat, i když by je to hodně stálo a lidé by to nechápali. Možná jste také zažili, že vaši snahu o pomoc někdo pochopil špatně. Ale nevadí, i Pán Ježíš to zažil, a přesto za nás dal život a stále nám pomáhá.

Pane Ježíši, umět jednat s lidmi jako ty není snadné, ale cítíme, že to je dobrá cesta. Znamením tvé velké obětavosti je tvůj kříž. Prosíme, pomáhej nám nebát se a učit se žít jako ty.  

     Milí přátelé,
slova z prvního čtení: „Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého služebníka utrpením“, znějí na první poslech drsně. Co je to za pána, který na své služebníky sesílá utrpení, řekneme si. Ale když čteme dál, dostává všechno hluboký smysl. Hospodin nežádá ledasjaké utrpení, říká Izaiáš, ale pokud jeho služebník dokáže obětováním svého života přinést mezi lidi smíření, dokáže tím velikou věc. Přes všechnu bolest z toho nakonec bude mít on sám velikou radost, protože přinese lidem to, co nejvíc potřebují: vnitřní pokoj, který plyne z odpuštění, a možnost usmiřovat se, možnost uzdravovat vztahy mezi lidmi a mezi lidmi a Bohem. Přinese tím do světa Boží spravedlnost a milosrdenství, jak se zpívá v dnešním žalmu.

A to je velká věc, v tom tkví podstata křesťanské víry, protože tím služebníkem je Ježíš Kristus. Jeho oběť na kříži se nám těžko chápe, nesnadno se nám přijímá a nesnadno se nám v životě realizuje, ale tušíme, že je to cesta.

Zrovna včera jsem mluvil s jednou známou, která vyrostla a desetiletí žila v prostředí nedotčeném jakýmkoli náboženstvím. Až v poslední době, protože léta se nezastaví, jí vstupují do života vážnější témata. Ale kříž jako křesťanská odpověď na život jí připadá nesrozumitelný, těžký. Říká, že jí pohled na kříž spíš nějak tísní, než že by jí pomáhal. Jak to máme my? Nepůsobí tak někdy kříž i na nás? Je to zásadní věc: těžko můžeme srdcem přilnout k něčemu, co nám přináší tíseň a neklid. Co s tím dělat?

List Židům vznešenými slovy chválí Ježíše za to, že se za nás obětoval a nazývá ho pro jeho spásnou oběť „vynikajícím veleknězem, který prošel až do nejvyššího nebe“. Za těmi slovy se skrývá realita Ježíšova pozemského života a do té můžeme nahlédnout díky evangeliím.

Dnešní rozhovor Ježíše s apoštoly v evangeliu je velice výmluvný. Jakub a Jan jednají v duchu tohoto světa: chtějí využít svého privilegovaného postavení na zemi k získání privilegovaného místa v nebi. Ježíš se tím po lidsku mohl cítit rozmrzený, ale přesto trpělivě vysvětluje. Vyučuje apoštoly i nás jiné logice myšlení a jednání. A nevyučuje pouze teoreticky, dává za příklad sám sebe.

Vztahy v tomto světě, určitě ty ve velkých skupinách, v podnikání a v politice, jsou založené na hledání a používání moci. Moci fyzické, vojenské, převahy postavení, majetku, moci informací a dezinformací, často i moci emocí. Zvláštní bolest nám působí projevy takového postoje i v církvi. Bereme to většinou jako danost a podřizujeme se tomu,
a přesto, nebo možná právě proto, nám říká Ježíš rázně: „Mezi vámi však tomu tak nebude.“ Používá silného obrazu služebníka a otroka a sám nám ukazuje cestu tím, jak jedná s lidmi a jak přijímá svůj kříž. Na kříži byl sice Ježíš rozdrcen, ale nás jeho kříž nedrtí. Ježíš z něj odpouští a uzdravuje všechny, své přátele i nepřátele. Jeho kříže se nemusíme bát, ale musíme se jej učit správně chápat.

Pán Ježíš dnes nemluví jen k těm, jimž je svěřena pravomoc nad velkými skupina mi lidí, ale ke každému člověku. Jeho slovy a milosrdnou mocí jeho kříže jsme všichni zváni k tomu, abychom spoluutvářeli novou kulturu lidského bytí
– kulturu používání osobních darů ke společnému dobru, kulturu obětavosti a odpouštění, kulturu založenou
na důvěře, naději a lásce, kulturu radosti z Boha a z dobra.

Pane Ježíši, na cestě za tebou se setkáváme s mnoha překážkami, ale v hloubi srdce tušíme a víme, že je to správná cesta. Pomáhej nám cítit radost, kterou jsi přes všechnu bolest cítil i ty. Ať je tato radost naší hlavní životní zbraní
a silou.