Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Milé děti,
ve škole nás učitelé učí různé předměty: čtení, psaní, počítání, jazyky, matematiku, fyziku, chemii atd. Některé předměty nás baví, některé ne, v některých jsme dobří, v jiných slabší.

Pán Ježíš je také náš učitel. Učí nás, jak máme dobře žít, učí nás znát Boha. A to je ta nejdůležitější věc na světě: naučit se poznávat Boha a žít podle Božích pravidel. Izraelský národ měl taková Boží pravidla v Mojžíšově zákoně. Bylo jich ale několik set a bylo skoro nemožné všechna je dodržovat. A tak se učitel zákona ptal Pána Ježíše, které nich je nejdůležitější.

Ježíšova odpověď se snadno pamatuje: „miluj Boha nade všechno a bližního jako sebe“. Znamená to mít rádi život, ale nikdy nezapomínat na Boha. Znamená to mít rádi druhé i sebe. Nedělat, co druhým i nám škodí, a dělat, co druhým i nám prospívá. Život podle přikázání se zároveň líbí Bohu a zároveň prospívá nám i druhým lidem. To je křesťanská moudrost.

Pane Ježíši, děkujeme ti za tvá dvě jasná životní pravidla. Uč nás, prosíme, dobře jim rozumět a podle nich také žít.

     Milí přátelé,
učiteli Zákona z dnešního evangelia vlastně můžeme být velice vděční za jeho otázku. Díky ní pro nás Ježíš vyslovil stručné, jasné a dobře zapamatovatelné základní životní pravidlo. Mluví o něm jako o jednom a zároveň dvojím. Už to je zajímavé a důležité: ta dvě přikázání jsou jedno, a to jedno má dvě části. Ježíš nás učí dívat se do nitra věcí a spojovat skutečnosti, které my často a zbytečně stavíme proti sobě. Řekl bych, že nám odhaluje křesťanskou strukturu přemýšlení a uvažování.

Pán Ježíš nás nejprve učí neoddělovat Boha od člověka a člověka od Boha. Vždyť i on sám je zároveň Bůh a člověk, dvě přirozenosti v jedné osobě, jak to později vyslovila církev. A co říkáme o Kristu, platí nějak i o nás. I v našem lidství je jakási jiskra božství, nejsme tvorové pouze pozemští a je dobře, když to víme a podle toho se snažíme žít. Vždyť jen tak, v Božím Duchu, můžeme pochopit smysl svého života a svůj život naplnit.

Není pravdivé ani dobré stavět Boha proti člověku nebo člověka proti Bohu. To pokušení bylo skryté už v otázce, kterou kdysi had položil Evě, a vedlo a dodnes vede ke zmatku a neštěstí. Svatá mystička Kateřina Sienská slyšela v nitru Boží slova: „Jsem rozhodnut prokazovat světu milosrdenství a chci se starat o všechny věci lidem prospěšné. Ale člověk se ve své nevědomosti domnívá, že to, co mu dávám k životu, je k smrti, a tím se stává sám vůči sobě velmi krutým; a já se přitom stále starám. Proto chci, abys věděla: cokoliv člověku dávám, vychází z nejvyšší prozřetelnosti…Všechno jsem učinil jen proto, aby mě mohl poznávat a zakoušet s největší radostí … jen z neposlušnosti vašeho praotce Adama … vzešlo všechno zlo po celém světě.“

Pán Ježíš nám odhaluje těsné spojení veskrze dobrého Boha se svým stvořením. Svatý Ignác to později vyjádřil slovy: „nacházet Boha ve všech věcech a všechny věci vidět v Bohu“. Všechno stvořené má plnou hodnotu teprve v Bohu. Zapomeneme-li na Boha, přestává fungovat i svět. Majetek, rozum, emoce, vůle, vztahy, sexualita, to všechno má svůj Bohem daný řád a mimo řád nám to neprospívá, ale škodí. Ne proto, že by to bylo špatné, že to nesprávně užíváme.

Ve druhé části svého přikázání nás Pán Ježíš zase učí neoddělovat potřeby druhých a nás samotných. Záludná a nepravdivá je představa, že mohu něco trvale dobrého získat na úkor druhých. Názor, že „člověk je člověku vlkem“, vede nakonec ke škodě všech. Na druhé straně vypadá sice zbožně, ale nevede k dobrým výsledkům, když se rozdávám druhým, ale při tom dlouhodobě a neuváženě zanedbávám sebe. Vydávání sebe a svých sil ve prospěch druhých je opravdu zbožné a svaté jen když je nezištné a vedené Božím Duchem.

Pán Ježíš vybral část přikázání o lásce k Bohu z úryvku 5. knihy Mojžíšovy, který jsme četli v prvním čtení. Část o lásce k bližnímu a k sobě zase vzal z 19. kapitoly 3. knihy Mojžíšovy. Dal jim však nový a vyšší smysl. Čím? Tím, že obě části nerozlučně spojil. Také tím, že starozákonní pojem bližního omezený na členy izraelského národa rozšířil na všechny lidi. Ale hlavně tím, že přesvědčení o tom, že Hospodin je opravdu jediný Pán, dokázal, když kvůli nám a pro nás svobodně odevzdal svůj život.

Pane Ježíši, děkujeme ti. Ty nás nejen učíš, ale svým životem nám ukazuješ, jak máme žít podle tvého dvojího přikázání lásky. Uč nás vidět, hodnotit a užívat všechno ve správné Boží perspektivě. Uč nás objevovat v sobě to, co jsme dostali jako Boží dar pro druhé. A uč nás dávat se druhým z uvážlivé lásky a s důvěrou v Boha, který naše pozemské ztráty proměňuje ve věčný zisk a život.