Kostel sv. Ignáce v Praze

(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)

P. František Hylmar SJ

     Pro děti:

Prorok Jeremiáš nás dnes ujišťuje, že Bůh splní své sliby. Jaké sliby? Že nám lidem pošle někoho, kdo nás naučí, jak žít v pokoji a spravedlnosti. My sami to moc neumíme. Často se rozčilujeme, hádáme se, kritizujeme se, vyčítáme si něco a jsme neklidní. Často nevíme, co máme dělat, a když to víme, tak to děláme na půl nebo někdy vůbec. Potřebujeme prostě pomoc. Pomoc někoho, kdo to všechno umí a kdo nám dá sílu. A to je Pán Ježíš.

Pán Ježíš je ten, koho nám Bůh Otec poslal, aby nás naučil všechno, co potřebujeme k dobrému životu. A aby nám k tomu dával sílu a hlavně povzbuzení, odpuštění, když se nám nedaří. Tomu všemu říkáme „spása“.

Dnes se začínáme připravovat na Vánoce, kdy se budeme znovu radovat z toho, že se náš Spasitel narodil jako dítě v městě Betlémě. Pane Ježíši, těšíme se na tebe a chceme s tebou prožívat pokoj a radost. Ať si plníme své úkoly
a máme se rádi. To bude náš dárek pro tebe. 

     Pro ostatní:

Adventní doba nám připomíná, že součástí našeho života je očekávání, naděje na něco. Že vlastně stále žijeme z naděje na menší a obyčejné, ale také na velké a zásadní věci. Očekávat, mít naději na něco, to také znamená těšit se na něco. Děti se umějí těšit, i když se obvykle těší jen na docela obyčejné věci. Ale těší se, zatímco my dospělí to často už nedovedeme. A Advent nám může připomenout, jak je důležité obnovovat v sobě očekávání dobrých věcí. Jak je důležité těšit se na něco a z něčeho, mít radost ze života.

Prorok Jeremiáš v prvním čtení ujišťuje, že Bůh jednou naplní své sliby, že nás vytáhne z „kaše“, do které se dostáváme hříchem, odmítnutím Boha. Že nás nenechá v „bryndě“, ze které se sami nedokážeme vytáhnout za vlasy.

Příslib Boží pomoci se táhne celým Starým zákonem. Bůh si v něm vychovává svůj národ, aby dokázal pochopit
a přijmout, co pro něj Bůh chystá. Nebo spíš: koho pro něj chystá, a jaký ten někdo, Spasitel, bude.

Lid Starého zákona očekával Spasitele jako vládce, který svému národu přinese právo a spravedlnost. A to si představovali jako pozemské politické a společenské bezpečí a pokoj. V Adventu si připomínáme toto starozákonní očekávání ve dvojím smyslu: co se již naplnilo v Ježíši Kristu, ale také co ještě čeká na své naplnění.

Bůh v Kristu splnil svůj příslib Spasitele, ale zvláštním způsobem: způsobem božsky překvapivým a lidsky náročným. Ježíš totiž svým prvním příchodem ještě nepřinesl definitivní pozemský pokoj a spravedlnost. Přišel nás „pouze“ naučit, jak máme pokoj a spravedlnost už na této zemi s Boží pomocí samostatně vytvářet. Jak máme s ním vytvářet Boží království. Přišel nás také naučit, že slíbený definitivní pokoj a spravedlnost najdeme až za branou pozemské smrti, když jí projdeme s ním a jako on. A že svět bude definitivně obnoven až při jeho druhém příchodu, kdy s ním povstane nová země a nové nebe.

To je smysl naléhavých Ježíšových slov v dnešním evangeliu. Ježíš připomíná, povzbuzuje a dává úkol: Žijte život podle Božích přikázání. Choďte po zemi, ale nenechte se k ní připoutat přitažlivostí pouze pozemských záležitostí
a starostí. Dívejte se k nebi. Bděte a modlete se. To časné a hmotné, co prožíváte, ještě není pravý život. Ten přijde od Boha, ale na jeho druhém příchodu máte i vy mít svůj podíl. Proto nespěte, nežijte jako mrtví, ale buďte pozorní
a vnímaví. Bděte. Učte se hodnotit všechno z hlediska věčnosti, říkat v pravou chvíli „ano“ a v pravou chvíli „ne“.

Modlete se také. Udržujte stále živé spojení se svým Bohem. On vás vede a vychovává. Odpouští vám, učí vás přijímat odpuštění a odpouštět druhým. A Syn člověka znovu přijde, až nastane čas.

A ve stejném duchu nás ve druhém čtení povzbuzuje svatý Pavel. Ve zkratce říká: žijte Ježíšovým způsobem, abyste se líbili Bohu.

A tak prosme Pána Pavlovými slovy: Pane, rozhojňuj v nás svou lásku. Posilňuj naše srdce. Ať se modlíme
a pracujeme a až ty přijdeš, ať my přijdeme k tobě. Abychom tě s tvými svatými chválili navěky.