Promluva na slavnost Nejsvětější Trojice C - 12. června 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milí přátelé,
o dnešní slavnosti si připomínáme tajemnou skutečnost jednoho Boha ve třech osobách. Takto vidí Boha právě
a jenom křesťané. Jak k tomu kdysi došli a co se v tom tajemství skrývá pro nás užitečného?
Víme, že věřící Starého zákona věřili přísně v jednoho spravedlivého Boha, tvůrce vesmíru a dárce desatera přikázání. Byl to Bůh převyšující všechny pozemské moci, suverénní, ale zároveň lidem velmi blízký, otcovsky pečující, něžný. Lid Starého zákona byl vyvoleným národem tohoto Boha, ale tento Bůh byl zároveň Bohem všech lidí. Víra Starého zákona znamenala obrovský pokrok proti představám pohanských národů o množství bohů a bůžků s příliš lidskými rysy, kteří se dali nejrůznějšími způsoby naklonit a využívat zvlášť k prospěchu chytrých a mocných.
Ve Starém zákoně také najdeme četné náznaky toho, že v jednom božství lze vnímat jakousi mnohotvárnost, že se jeden Bůh projevuje i svým Duchem a skrze lidské osoby.
Zásadní posun ve starozákonním chápání Boha způsobil Pán Ježíš. Ježíš nazýval Boha svým Otcem a důsledně podle toho žil a svému Otci odevzdal na kříži svůj život. A v Ježíšovi začali učedníci po jeho vzkříšení vnímat Boží působení v tom nejsilnějším možném smyslu. Vyznávali ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Ježíše jako Božího Syna, kterého Bůh Otec poslal jako Vykupitele všech lidí, který přináší Nový zákon, novou smlouvu mezi Bohem a lidmi.
A Pán Ježíš, Boží Syn, slíbil seslat učedníkům Božího Ducha, Ducha pravdy, Ducha svatého. To jsme četli v úryvku z Janova evangelia. Tento Duch je nějakým způsobem Otcův i Synův a má za úkol i po Ježíšově nanebevstoupení dále vést a vyučovat věřící v Boží pravdě a moudrosti.
Takže Nový zákon hovoří o Bohu jako o Otci, Synu a Duchu. V dalších letech pak křesťané na základě modlitby
a životní zkušenosti postupně dotvářeli plnější vyznání své víry. Nakonec začali vyznávat jednoho Boha ve třech Osobách: Otce, Syna a Ducha svatého. Tyto božské Osoby mají jednu božskou podstatu, ale zachovávají si svou osobní odlišnost. Skrze každou z nich konají všechny tři jako jeden Bůh specifické činnosti. Bůh Otec tvoří, je Stvořitel, Bůh Syn přináší odpuštění hříchů, je Spasitel, a Duch svatý osvěcuje a vede, je Osvětitel.
Pán Ježíš nám tedy pootevřel nové pohledy do hloubky tajemství Božího. Nejvíce inspirující je ovšem to, že Boží tajemství se nějak odráží a projevuje i v tajemství člověka a lidské společnosti a v tajemství celého stvoření.
Co říkáme o Bohu, platí nějak i o nás.
Bůh je jeden, ale ne jako jednotvárný blok. V Bohu nacházíme sympatickou mnohost a tím ujištění, že jednota osob nevyžaduje, aby se jedinec rozplynul v šedi uniformní společnosti, jako je tomu v despotických režimech, ani aby byla společnost rozbitá na jedince spojené jen povrchními vztahy krátkodobého užitku, jako k tomu tíhne naše současnost. Mezi námi lidmi je možná hluboká jednota v mnohosti jako louka plná květů různých tvarů a barev.
V tajemství trojjediného Boha máme oporu opravdové demokracie, ale zároveň i rozumného řádu, hierarchie hodnot a zodpovědnosti a svobodného a plodného podřízení a obětování života jednotlivce společnému dobru. Společná důstojnost různých božských Osob je základem stejné důstojnosti každého člověka jako Božího tvora, ale
i rozmanitosti jedinců, národů a kultur. Je tím i výzvou ke vzájemné starosti a péči jedněch o druhé. Skutečnost trojjediného Boha je obrazem zásadní jednoty všech lidí v jediné Boží lásce, která je východiskem i konečným cílem celého Božího stvoření a oporou každé opravdové lidské lásky. Ta se podle apoštola Pavla osvědčuje vírou a nadějí
a vytrvá i v nejrůznějších souženích.
Tajemství trojjediného Boha je tajemstvím moudrosti vepsané od počátku do Božího stvoření. Jak jsme četli v prvním čtení, Boží moudrost je hravá, a tudíž vynalézavá a překvapivá. Moudrost se také ráda stýká s námi lidmi, ráda se dává poznat těm, kdo respektují zákony stvoření a zdravého rozumu. Narazí na ni ovšem ti, kdo tyto zákony
ve svém nerozumu nebo zoufalství chtějí svévolně a násilně měnit.
Skrze tři božské Osoby se nám také otevírají trojí dveře k Bohu. Skrze kterou Osobu vstupuji k Bohu nejsnadněji? Nebo se kterou Osobou mám ještě potíž? A jaké slabiny mého vztahu ke světu to odhaluje? To jsou další podnětné otázky, které si můžeme s užitkem klást. Ale trojjediný Bůh není jen záhadou, je naším domovem, naší oporou
a jistotou. On přichází k nám, abychom my mohli kráčet k němu.