Promluva na 14. neděli v mezidobí C při křtu a přijetí do církve Pavla - 3. července 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
Milý Pavle,
našel jsi již před časem víru v Ježíše Krista jako Božího Syna v jednom současném křesťanském společenství.
Ve svém hledání života z víry jsi ovšem nepřestal a s přispěním rozhovorů s otcem Lukášem, který je knězem
na Nymbursku a který jako mladík léta ministroval u nás u sv. Ignáce, ses rozhodl vstoupit do plného společenství římskokatolické církve.
Provedeme to dnes formou křtu, který chápeme jako podmíněný a který Tě s jistotou zařadí do církve, jejíž tradice
a moudrost sahají až do doby Ježíše Krista a jeho apoštolů a prvních učedníků. Stejně jako při křtech minulou neděli
a minulou středu budeme prožívat radost z toho, že se „Hospodinova ruka ukazuje na jeho služebnících“, jak jsme před chvílí četli v prvním čtení.
Evangelista Lukáš dnes mluví o tom, že Pán kromě dvanácti apoštolů ustanovil ještě jiných sedmdesát dva učedníků
a také je poslal před sebou hlásat Boží království. Můžeme to chápat jako předzvěst toho, že se víra v Krista hlásala
a hlásá nejen skrze církve s apoštolskou tradicí, jako jsou církev katolická a církve pravoslavné, ale také díky jiným společenstvím víry.
Na jednu stranu nás nejednota Ježíšových učedníků zarmucuje, ale na druhou stranu nás může těšit, že se takto evangelium v nějaké formě dostane k širšímu okruhu lidí, než kdyby vše zůstalo jen na tradičních církvích. Plnost apoštolské tradice a moudrosti s dvou tisíciletou zkušeností je úžasná, ale prakticky je pro mnoho lidí nestravitelná „na jedno polknutí“. A tak je asi lépe, že v nekatolických společenstvích přijmou mnozí lidé aspoň její část, než aby se s vírou vůbec nesetkali. A cesta k plnosti tradice zůstává otevřená a mnozí po ní šli a jdou, jako Ty, Pavle.
Pán Ježíš dnes učedníky upozorňuje na to, že hlásání Božího království a Božího pokoje nebude přijímáno vždy
a všemi lidmi („někde vás nepřijmou“), ale že je to nemá odradit v jejich úsilí roznášet a šířit evangelium.
Některým učedníkům se naopak „v Kristově jménu podrobovali zlí duchové“, to znamená, že měli ve své misii viditelný úspěch. Ty zase Pán Ježíš varuje, aby nezpychli a aby nezapomínali, že jejich moc pochází od něj. Nejdůležitější není, kolik lidí získají, ale to, že „jejich jména jsou zapsána v nebi“, že totiž věrně konají své poslání. To nám může být útěchou, když se nám někdy zdá, že výsledky našeho úsilí o šíření evangelia nejsou valné. Nikdy neztrácejme zásadní radost z toho, že můžeme patřit Kristu a podílet se na jeho poslání.
Ve druhém čtení dnes slyšíme od apoštola Pavla další důležitou věc. Podstatou přijetí křesťanské víry je přijetí
a prohlubování nového života. Naše nauka víry, naše obřady a naše morální zásady nám mají pomáhat k tomu, abychom se v Kristu stávali „novým stvořením“. Nedostali jsme je ke vzájemnému šermování a zraňování se, ale jako pomůcky k růstu ke zralosti víry.
A tak Ti, milý Pavle, přejeme, aby Tvé hledání nového života v Kristu dostalo dnes křtem v katolické církvi mocnou vzpruhu. Ať Tvé hledání nepřestává. Kristův nový život je velice široký, hluboký a bohatý a uvidíš, kudy Tě Pán dále povede. Buď mu věrným a horlivým služebníkem jako dosud. Budeme tě provázet modlitbou a jinou potřebnou pomocí.