Promluva 29. neděli v mezidobí C – 16. října 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
P. František Hylmar SJ
„Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat.“ Hned na začátku dnešního čtení nám Lukáš prozrazuje, o co v Ježíšově vyprávění o vdově a soudci jde. Minimalista by se s tím spokojil a obrátil by stránku, ale my se nad tím, co jsme slyšeli, přece jen na chvíli zastavíme J.
Možná se nám při čtení vybavil jiný úryvek z Lukáše, kdy Pán Ježíš, hned poté co naučil učedníky Otčenáš, přidává příběh o člověku, který o půlnoci budí svého přítele s žádostí o chleba, a nedá se odbýt, dokud přítel nevstane a chléb mu nedá. Je v 11. kapitole.
Obě tato vyprávění zachytil v evangeliu pouze svatý Lukáš, který vůbec často píše o tom, že a jak se Pán Ježíš modlil. Některé lidi na Ježíšovi kdysi přitahovaly a dodnes přitahují jeho zázraky a konkrétní činy, jiné zase jeho modlitba,
ta zvláštní lidská činnost, která na první pohled nenese žádný užitek, a přece: každý člověk se nějak v životě modlí,
i kdyby si své prosby, nadávání nebo otázky a děkování bručel jenom pro sebe. Modlitbou projevujeme dvé nitro
a modlitba nás vnitřně utváří. To, jak se modlíme, je proto velice důležité. A Pán Ježíš byl výjimečný i v tom, jak se modlil a jeho učedníci to viděli a ptali se ho na modlitbu. A on je modlitbě učil a jeho pozemský život byl modlitbou proniknutý od křtu v Jordáně až po vydechnutí na kříži. A Duch svatý, kterého nám od Otce poslal, je také Duchem modlitby.
Bez modlitby není člověk plně člověkem. Nějak to tušíme, ale protože modlitba jako každá pozemská činnost není úplně snadná, dostává se nám dnes, jako kdysi učedníkům, povzbuzení. Povzbuzení k vytrvalosti.
Na první poslech zní dnešní podobenství zvláštně. Že bychom museli Boha umlouvat jako nějakého neochotného veřejného činitele? Pán Ježíš ale nelíčí Boží neochotu. Bůh je v jeho očích nekonečně dobrý. To my často do Boha promítáme svou vlastní neochotu a lenost namáhat se a prosit o to, co v životě potřebujeme. Chtěli bychom všechno hned a bez námahy. Přemáhá nás duch doby, která jednostranně zdůrazňuje práva kdekoho na kdeco, a stojíme pak před Bohem, Pánem života, jako před nějakým úředníkem u přepážky, a dožadujeme se netrpělivě toho či onoho.
A když to nedostaneme hned a tak, jak si to přejeme, tak se na Boha nebo na život zlobíme nebo upadáme
do depresí. A to všechno jen proto, že není po našem. S jistým zjednodušením lze říct, že toto je klíč k mnoha psychickým problémům, které nás dnes sužují. Není po našem a my se s tím nedokážeme srovnat, a tak trápíme sebe a druhé.
Pán Ježíš nás z tohoto mylného, nerealistického a vlastně namyšleného pohledu na život vyvádí. Říká nám a svým životem nás učí, že na Boží straně problém není. Bůh je dobrý, to je víra, kterou tolik potřebujeme a o které nám Syn člověka vydává svědectví a po které touží. Zvláštní otázku: „Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ nemusíme chápat jako Ježíšovu pochybnost vůči nám, ale jako upozornění na to, kde je náš problém, a jako výzvu k důvěře. K důvěře, která Ježíše vedla cestou pozemského života i branou smrti a vede a provede i nás, půjdeme-li s ním.
Život je dar, všechno je dar, říká nám dnes Pán. Na nic v životě nemáte nárok jako zákazníci a v tomto smyslu nemusí být nic nebo všechno může být jinak. Však vám to život svými překvapeními dostatečně jasně ukazuje. A není to důvod ke zlobě a ni k rezignaci.
Všechno můžete dostat jako milované Boží děti od svého milujícího Otce. Jako jsem dostal já, říká Pán Ježíš. Chovejte se jen podle toho, normálně jako členové lidské a Boží rodiny. Modlete se a pracujte, proste a čiňte se. Také děkujte a chvalte. Mějte se navzájem rádi.
A ještě: Modlitba není jen prostředek k získání něčeho. Je to prostředek, kterým se rozvíjí vztah, ten nejdůležitější, k Bohu a k životu z Boží perspektivy. I to nám dnes svým podobenstvím říká Ježíš.
Pane, uč nás se modlit. Uč nás místo stěžování a naříkání poctivě se namáhat a s důvěrou pracovat a výsledky svěřovat do tvých rukou. Ty se postaráš a budeme mít radost, jak nám to spolu jde.