Promluva na 1. neděli adventní A – 27. listopadu 2022
(kostel sv. Ignáce v 9 hodin)
kázání připravil P. František Hylmar SJ podle listu arcibiskupa Jana
Drazí bratři a sestry,
píše otec arcibiskup v úvodu svého dnešního slova, vstupujeme do posvátné doby adventní, která nás má připravit na setkání s Kristem o Vánocích. Zkusme však tentokrát nemyslet hned na Vánoce, ale nejprve na příchod Krista
do našich srdcí ve mši svaté a ve svatém přijímání. Podíváme během prvních tří nedělí adventu blíže na to, co se děje, když slavíme mši svatou, abychom se ji naučili lépe prožívat.
Mše svatá je slavnost a také společenská událost podobná rodinné oslavě narozenin a svátků. Je proto třeba připravit na ni jak svou duši, tak i svůj zevnějšek. K bohoslužbě patří sváteční oděv, ale hlavně čisté srdce. To vyžaduje soustavnou péči o své nitro. Na mši svatou se musíme připravit také jako společenství, a to úpravou vzájemných vztahů a budováním atmosféry vzájemnosti, odpouštění, důvěry, úsilí o dobro a trpělivosti.
Přicházíme do kostela jako děti Boží do domu našeho Otce, Boha, který zná naše srdce. Smočení prstů v kropence
a přežehnání svěcenou vodou u vchodu do kostela má být spojeno s prosbou, aby Pán sám očistil a připravil naše srdce na setkání s ním. Chrám je zcela zvláštním místem našeho setkávání s Bohem. Můžeme při tom vzpomenout
na Mojžíše u hořícího keře.
Po zazvonění na začátku bohoslužby stojíme připraveni na slavnostní setkání. Kněz při bohoslužbě zastupuje Krista, jedná v jeho jménu. Všichni uděláme znamení kříže, abychom si uvědomili, že tu chceme být ve jménu Boží Trojice,
a navzájem se pozdravíme. Přiznáváme své hříchy, prosíme za jejich odpuštění a sami odpouštíme každému, kdo se nějak provinil proti nám.
Pak zpíváme Sláva na výsostech Bohu k poctě oslavence Krista. Potom vyzve kněz: Modleme se. Ve chvilce ticha vyjádří každý z nás své přání a kněz je shrne do hlasité modlitby. Posadíme se a pozorně nasloucháme Božímu slovu v Písmě svatém. Lektoři čtou čtení, zpíváme žalm a jáhen nebo kněz přečte úryvek z evangelií. Z úcty ke Kristu
při čtení evangelia stojíme. Chceme tím vyjádřit i svou připravenost jít a jeho slovo uskutečňovat.
Po evangeliu kněz vysvětluje, co jsme z Písma slyšeli. Chceme Písmu rozumět a uvádět ho do života, do svých skutků. Panna Maria dokázala říct Bohu ANO a tehdy se Boží Slovo stalo tělem. Podobně, když se slovo Boží vtěluje do našich skutků, vstupuje Bůh novým způsobem do našeho světa. Tak i my vstupujeme do dějin spásy světa. Dáváme se k dispozici, stáváme se nejen nástroji, ale i spolupracovníky samotného Boha v posvěcování
a zbožšťování světa.
Svět nebude bez Boha, když věřící nechají Boha vstupovat do světa skrze své skutky a svůj život ve shodě s vůlí Boží. K tomu se hlásíme, když po kázání povstaneme a říkáme Vyznání víry. Používáme formuli užívanou už po dlouhá taletí, abychom vyjádřili ochotu svědčit o Bohu a jeho slově v jednotě s církví všech dob.
V přímluvných modlitbách pak připomínáme Bohu všechny, které nosíme v srdci. Prosíme za celé společenství církve, za ty, kdo v něm nesou odpovědnost, kdo do církve přicházejí, za trpící a nemocné i za zemřelé. Prosíme i za lidi
ve světě, kteří k církvi nepatří nebo ji neznají. Čím víc je naše srdce naplněné radostí z pozornosti, kterou nám projevil sám Bůh, tím více lidí objímá naše modlitba.
„Může zdát, že to bylo moc informací najednou, ale můžeme si o tom ještě dnes s někým popovídat a připravit se podle toho na příští neděli, abychom ji hlouběji zakusili jako opravdovou náboženskou zkušenost“, uzavírá dnes otec arcibiskup své slovo.
Pane, uč nás, prosíme, chápat otevřenou myslí i srdcem to, co s Tebou prožíváme ve mši svaté. Ať se stáváme živými účastníky toho, co jsi učil a co jsi konal. Ať to všechno s radostí přijímáme a snažíme se uvádět ve skutky osobně
i ve společenství v našem kostele, v celé církvi a se všemi lidmi dobré vůle.