Kostel sv. Ignáce

právě probíhá příprava stránky

     
Rádi bychom Vám tuto budovu představili nejen jako barokní památku ze 17. století, ale také jako centrum života farního společenství římskokatolické církve. 

Kostel sv. Ignáce leží na území farnosti sv. Štěpána, jenž je součástí Arcidiecéze pražské.

Křesťané se tu shromažďují, aby se modlili k Bohu a prožívali důležité okamžiky svého života (např. křest, svatba, pohřeb). Proto se snaží učinit kostel co nejkrásnější. Všechny další funkce této stavby jsou podřízeny jejímu hlavnímu cíli. Tomu má odpovídat chování těch, kdo do ní vstupují. Muži i ženy sem vcházejí slušně oblečeni, muži odkládají pokrývku hlavy. Návštěvníci se chovají tiše, neruší ty, kdo se zde modlí. Netelefonují, nekonzumují jídlo a pití.

Prohlídku kostela můžete absolvovat soukromě či s pracovníkem kostela. Není však možná v době probíhajícího programu.

Budování kostela sv. Ignáce na Novém Městě v Praze začalo roku 1665. Autorem projektu a stavitelem byl Carlo Lurago. Do Prahy ho pozvali kněží Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), kteří tu měli – a dodnes mají – svůj dům.

V roce 1634 se jim podařilo získat pozemky díky štědrosti hraběnky Marie Maxmiliány ze Šternberku (vdově 
po nejvyšším pražském purkrabí Adamovi ze Šternberku), která jim darovala obrovskou sumu 44 000 zlatých a roční rentu 9 000 zlatých.

Obvodové zdivo bylo dokončeno v roce 1670, klenby roku 1671. Tehdy už stavbu vedl novoměstský stavitel Martin Reiner (dědeček slavného malíře Václava V. Reinera). V dalších letech byl kostel vybavován a vyzdobován.

   
 Průčelí kostela bylo roku 1671 ozdobeno sochou sv. Ignáce v mandorle (svatozář kolem celé postavy).

 Datum dokončení kostela roku 1671 je uvedeno ve štítu průčelí kostela spolu s latinským textem „K větší slávě Boha a sv. Ignáce zbudovala zbožnost“.

     Štukovou dekorací byl kostel zvenku ozdoben v roce   
     1673. Na průčelí je kulaté okno, které je velmi důležité
     pro hru světla uvnitř kostela. Je rámováno anděly,
     kteří nesou kartuš s monogramem IHS.

     Chrám byl vysvěcen 31. 7. 1678 pražským
     arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna.

     Poté ještě pokračovaly práce na vnitřní štukové
     výzdobě. Prováděli ji mistři, kteří pracovali spolu 
     s luragovskou stavební družinou. Vedl je Antonio
     Soldatti. 

 

 

 

 

 

 

     
Pavel Ignác Bayer v letech 1697–1699 vyzdobil průčelí kostela portikem, na němž jsou umístěny sochy. Ústřední postavou je Kristus nesoucí kříž. Další sochy znázorňují sv. Ignáce, sv. Františka Borgiáše, sv. Aloise, sv. Jana
de Giotto, sv. Františka Xaverského, sv. Stanislava Kostku a sv. Pavla Miki. Autor plastik není přesně znám.

Architektura kostela sv. Ignáce představuje dovršení raně barokního slohu v Čechách. Je zachována takřka v původním stavu. Vnitřní výzdoba se však proměňovala. Převážná část dnešního vybavení pochází z 2. poloviny 18. století.

     Kostel sv. Ignáce je spojen s mužským řeholním 
     řádem katolické církve – Tovaryšstvem Ježíšovým
     (latinsky Societas Iesu), lidově jezuity. Jejich
     charakteristickým důrazem je touha „hledat Boha
     ve všech věcech“.
     Více se o jezuitech můžete dozvědět
     na www.jesuit.cz.


 

      Kostel je prostor určený k tomu, aby se zde člověk
      setkával s Bohem. Pro věřícího člověka začíná
      setkání s Bohem ihned při vstupu do chrámu.
      Vpravo i vlevo jsou umístěny dvě velké ozdobné
      mísy – tzv. kropenky. Je v nich svěcená voda. Věřící
      do ní při příchodu i odchodu smočí špičky prstů,
      udělají znamení kříže a poklekají. Je to znamení,
      které připomíná jejich křest.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zjednodušený plán kostela:

  1. Hlavní loď, presbytář, hlavní oltář, kazatelnavarhany
  2. Kaple Všech věrných zemřelých ve které je ve vánočním období umístěn betlém
  3. Kaple Panny Marie Piekarské
  4. Kaple sv. Barbory
  5. Kaple sv. Františka Borgáše
  6. Kaple Českých patronů
  7. Kaple sv. Františka Xaverského
  8. Kaple sv. Aloise Gozagy ve které jsou umístěny ostatky P. Adolfa Kajpra SJ
  9. Kaple sv. Libora
10. Kaple Panny Marie Lurdské
11. Sakristie

Použité prameny:

  • Horyna M. – Oulíková, P. Kostel sv. Ignáce z Loyoly. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006
  • Birnbaumová, A. Kostel svatého Ignáce. 2. vydání. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1948
  • Kostel sv. Ignáce v Praze – vydáno pro Duchovní správu kostela sv. Ignáce v Praze vydavatelstvím FOTO SLIDE PRESS, s.r.o.
  • Nevímová, P. Ikonografický program původní výzdoby jezuitského kostela sv. Ignáce v Praze na Novém Městě. Umění 1997, roč. 45, č. 2, s. 186–201
  • Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): Český ekumenický překlad.
    8. vyd., (1., opr. vyd.). Praha: Česká biblická společnost, 2001

Autorem fotografií je pan Ivan Dobrovolský.
Aurorem zjednodušeného plánu kostela je Vojtěch Nedbal.

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Publikováno: 20.10.2015 23:51
Aktualizováno: 19.01.2022 17:46